BIOLOGIE PRO VŠECHNY

Biologie pro všechny-obsah

2011-02-16T00:22:00.000-08:00

5. Ranunculaceae

2010-10-15T06:00:00.001-07:00

50-60 rodů/2400 druhů
vývojově velmi stará čeleď, pryskyřníkovité oplývají velkým množstvím alkaloidů,
2 podčeledi
Ranunculoideae – Pryskyřníkové

Helleboroideae podčeleď Čemeřicové se liší od druhé podčeledi Ranunculoideae – Pryskyřníkové
tím, že má v plodolistu více vajíček, zatímco Ranunculoideae – Pryskyřníkové mají v každém plodolistu jediné vajíčko (následně embryo, semeno…).

Aconitum napellus /syn. callibotryon/ - Oměj šalamounek,
modré zygomorfní květy v hroznech, horní plátek přeměněn v přilbu, nektária
pravděpodobně nejjedovatější rostlina u nás aconitin letální dávka 3-4mg ,
vstřebává se i přes pokožku,
ochrnutí CNS, vyskytuje se ve formě esteru - nestabilní v organismu se rozkládá,
kriminalisticky těžko dokazatelný, oblíbený v lid. travičství

droga tuber aconiti – na jaře vyraší z hlízy rostlina a během léta se zakládá tzv. dceřinná hlízka,
do které rostlina střádá zásobní látky a produkty sekundárního metabolismu.
Těsně před koncem sezony – na podzim se hlízky sbírají – největší obsah látek.

sušením se jedovatost ztrácí
lokální anestetikum, antitusicum - /např.Pneumolisin/
Aconitum vulparia Oměj vlčí mor
Žluté zygomorfní květy v hroznech
český název odvozen od skutečnosti, že Římané údajně používali výtažek k trávení nástrahy proti vlkům

Aquilegia – Orlíček
chráněný
neobsahuje alkaloidy, ale jedovaté glykosidy- jediný druh v této čeledi.
Korunovitě zbarvené kališní lístky protažené v ostruhy, uvnitř nektária
Consolida – Ostrožka
plodem terminální jednotlivé měchýřky na konci rozvětvené bylinné lodyhy – velmi starý vývojový znak
Nigella – Černucha
plodem apokarpní měchýřky, divoké druhy je mají nesrostlé, šlechtěné a pěstované druhy mají více – méně srostlá gynecea.
Caltha – Blatouch
Chráněná rostlina, vzácnější výskyt z důvodů ubývání přirozených biotopů. Roste na prameništích a podmáčných loukách, “mastné” ledvinité listy.
/alkaloidy – u dětí někdy mírné otravy –opuchnutím v obličeji, slinění/,
některé národy nakládají pupeny do octa jako kapary
Actea spicata Samorostlík klasnatý
v bukových lesích indikační druh, /plodem je bobule, což je u této čeledi jediná výjimka/.

4. Papaveraceae

2010-10-15T05:59:00.001-07:00

u nás 4rody / 12 druhů
mléčnice s latexem zejména v lýku
/pravými mléčnicemi se liší od čeledi Fumariaceae, která má jen idioblasty/
byliny , často členěné listy, květy spirocyklické až cyklické,
květní obaly heterochlamydní, K (2) C (2+2) ve dvou kruzích, A G2 až coenocarpní s nástěnnou placentou
plod multiseptální tobolka

semena u máku jediná bez mléčnic a bez alkaloidů
vysoký obsah oleje a vápníku v semenech

od starověku používán Papaver somniferum mák setý
v latexu 3/4 sliz, kaučuk, 1/4 obsah alkaloidů např. papaverin, kodein, narkotin, thebain,
hl. složka opia je morfin 8 až 15%,
ve farmacii hojně užívaný, má tlumivé účinky na CNS, ale nevýhodou je, že je silně návykový, což vyžaduje zvyšování dávek.

Acetylací morfinu se vyrábí heroin, užívaný dříve jako antitusicum na tišení kašle, před válkou běžně v lékárnách, silně návykový, let. dávka 2- 4g což je 0,25 - 0,5g morfia.
Synteticky se morfin nevyrábí, veškerá průmyslová produkce těchto látek z přírodních drog

u nás se získává z „makoviny“, prázdných makovic bez semen Caput papaveris

Irán, Afghanistán, Pakistán, Barma, Laos, Thajsko - zlatý trojúhelník,
droga obsahuje vysoký obsah alkaloidů s ideálním zastoupení alkaloidů,
technologie sběru je stará několik tisíc let,
zelené makovice se nařezávají /viz. obrázek/,
latex vytéká z mléčnic a zasychá, krůpěje uschlého latexu se sbírají a lisují.

Chelidonium majus Vlaštovičník větší, latex žlutooranžová barva, lidový lék na bradavice, leptá sliznice, do oka ne, rovněž obs. alkaloidů
Glaucium flavum Rohatec žlutý,ze Středomoří, lyrovitě zpeřené listy, 2 pouzdré tobolky dlouhé podobné tvarem lusku

3. Krytosemenné rostliny Angiospermae

2010-10-15T05:48:00.000-07:00

Rozdíly mezi nahosemennými a krytosemennými
Vajíčka přímo na plochých plodolistech vajíčka v semeníku, pylové zrno prorůstá
Přístupna pylovým zrnům – pylovou láčkou pletivem blizny a čnělky k vajíčku
Chybí semeník,čnělka a blizna
Semena nahá semena v plodech /přeměněný plodolist/
Vývoj proklů probíhá bez vnější ochrany vývoj proklů uvnitř pestíku, prokly chráněny před
vyschnutím
v samičím proklu /gametofytu/ ještě samičí prokel silně redukovaný, nevytváří
vytvořena pravá archegonia se pravá archegonia
/výjimka Gnetophyta, Welwitschiophyta/

ve dřevě jsou tracheidy ve dřevě převážně tracheje, mnohem řidčeji i
tracheidy

Hamamelidaceae

vztahy příbuzenské k Magnoliaceae
dřeviny - keře u nás Hamamaelis v parcích

listy podobné lísce, ale s oblými laloky /líska má dvojitě pilovité listy/
(srovnejte 2 herbářové položky líska a vilín)
mikroskopicky - vilín má astrosklereidy, nemá šťavelany, líska má drůzy šťavelanu v mezofylu,
kvete v zimě v únoru,
čtyřčetné květy s pentlicovými okvětními plátky, 4 tyčinky, 4 staminodia – nefunkční tyčinky,
listy raší až po odkvětu

výtažky z listí se užívají v kosmetice / vlasová tonika, krémy/
a ve farmacii - hl. třísloviny /až 8 %/ - adstringens, saponiny
/mast s výtažkem -Aviril H - na hemoroidy/

méně pěstovaný druh:
Hamamelis virginiana vilín viržinský – pozor kvete na podzim !!!

Mnohem hojnější jsou druhy kvetoucí v únoru:

Hamamelis mollis vilín měkký /žluté květy/
Hamamelis japonica vilín japonský /měděně červené květy/

Mezidruhovým křížencem těchto dvou druhů je Hamamelis x intermedia /měděně červené květy/ mezidruhový kříženec se značí „x“ mezi rodovým a druhovým jménem.

Altinginaceae
Liquidambar orientalis Ambroň východní z Asie balsamum styrax do kadidel,
limonád a žvýkaček

Aristolochiaceae Podražcovité
7/625 u nás byliny, těžiště v tropech i popínavé liány
listy bez palistů, redukované květy s nerozlišenými květními obaly, tj. kalich chybí, okvětí srostlé, číslo 3, tyčinky v násobku 3, semeník spodní.,na konci trubky “okénko” pro lákání hmyzu, zpět zahnuté trichomy v trubce. Zajímavá je stavba květů podle čísla 3, což je typické pro jednoděložné a násobky tří A 6 nebo 6+6, G synkarpní -6 plodolistů, spodní semeník , plodem tobolka
Aristolochia clematis Podražec křovištní
na vinicích, na vápenci zplanělá, plod tobolka, semena v plovací vestě - hydrochorie, opylení mouchami, uzavření na 24 h
Ol: deriváty kyseliny aristolochové
Tox: zvracení, průjmy nefritida, abortivum, zástava dechu, genotixický karcinogen, dříve hojně užívaná při infekcích /antibiotické vlastnosti/, dnes se nesbírá

Asarum europaeum Kopytník evropský jedovatý
ledvinité, kožovité listy (záměna s podléškou) voní po pepři a kafru
černofialové redukované okvětí , moluskogamie, myrmekochorie - masíčko
světlé lesy před zapojením porostu na vápencích , při květu ledvinité kožovité listy z minulého roku, letošní teprve narostou v létě , chuť peprná, pepřovitá

asaron - emetikum ve vetreinár. lékařství/ Dioskorides – z řeckého aseron-nevolnost, patřil k nejslavnějším lékům řecké antiky, dnes je oficinální jen v Polsku
OL: jedovaté alkaloidy - asaron, ve vet. lékařství emetikum, , potíže GA, nefritida

příbuzná čeleď Nepenthaceae Láčkovkovité Nepenthes , karnivorní rostliny, nejrobustnější láčky
objeveny v roce 1658

Amaryllidaceae Amarylkovité
jednoděložné / třída Liliopsida/
vytrvalé byliny s cibulemi či oddenky, efemery, zatahují, lodyha /bezlistý stonek/ na konci ukončen blanitým toulcem, z něj vyrůstá květ –homochlamydní – nerozlišené květní obaly na K a Corolu, pouze perigon - P
vzorec podobný jako Liliaceae, ale liší se spodním semeníkem, n P(3+3) A 3+3 G¯), pouzdrosečná tobolka n. bobule
u některých druhů pakorunka, listy přízemní, úzké, čárkovité
20 alkaloidů, jedovaté celé rostliny, ale hl. podzemní části fenantridinové alkaloidy, lykorin,bellamarin, galanthamin, tazzetin - myorelaxans, působí na neuromuskulární spoje , malé dávky slinění, zvracení a průjem, vyšší ochrnutí CNS, kolaps

Galanthus nivalis Sněženka předjarní
Leucojum vernum Bledule jarní , Leucojum aestivum B. letní
Narcissus fenantridinový alkaloid),
Clivia Řemenatka lykorin, clivimin

do řádu Fagales /Bukokvěté/- tam patří Betulaceae, Corylaceae, Fagaceae tedy naše všechny nejdůležitější listnáče
Mají společné: všichni zástupci jednodomí - jednopohlavné květy pestíkové i prašníkové na jednom jedinci,
květy v jehnědách nebo šišticích, silně redukované okvětí, vyvinuté listence a listeny často srůstají v podpůrnou šupinu, šupiny za plodu buď vytrvávají -nerozpadavé dřevnaté šištice u olše, nebo opadávají - rozpadavé jehnědy u břízy
v semeníku se vyvíjí jediné vajíčko, plodem je nažka /příp. oříšek/
přizpůsobení anemofilii : chabá vřetena jehněd, velká produkce pylu, kvetení před rašením listů

Corylaceae : původně v Betulaceae, od nich se liší tím, že květy jsou zcela nahé U B. minimální zbytky okvětí, plod krytý obalem listencového původu /u habru trojité křídlo, u lísky obal oříšku/
Corylus avellana Líska obecná, Corylus colurna Líska turecká
Carpinus betulus Habr obecný

Betulaceae : Betula verrucosa syn. Betula pendula –převislé načervenalé větévky, listy s dvojitou pilou, na obou stranách holé – lysé, listy obsahují saponiny - diuretikum
Alnus glutinosa Olše lepkavá

Fagaceae od předchozích čeledí se liší přítomností číšky /kupula/ - miskovitý útvar srostlých listenců
/vzhledem připomíná plod tobolku-puká chlopněmi, ale plody jsou u těchto čeledí nažky/
Castanea sativa Kaštanovník setý
Fagus silvatica Buk lesní
Quercus robur Dub letní /křemelák/ klínovitá čepel - pumpky, stopkaté číšky
Quercus petraea Dub zimní /drnák/ podlouhle klínovitá čepel , číšky bez stopek
obsahují hlavně třísloviny /ve vlhku se mění na neúčinné hnědočervené flobafény/
hálky duběnky výroba inkoustu

Fagaceae Bukovité
jednodomé dřeviny MP i Tropy jednod. stříd listy s opadavými palisty, samčí kv. v jehnědách s pohyblivým počtem P a A 4- , samičí ve vidlanech a vidlany ve svazečcích, malé šupinovité P a spodní semeník G(3) nebo (6) , květy sedí jednotlivě /dub/ nebo po 2 /buk/ - 3 /kaštan/v ostnitém receptakulu - číšce
Quercus robur D. letní
Quercus petraea D. zimní /drnák/ tříslovinné obsahové látky v kůře a v duběnkách- žlabatka
Quercus suber Dub korkový z 20 letých stromů korek, kvalitnější po dalších 10 letech, na korkovém pletivu objevil Robert Hooke /húk/ buněčnou stavbu rostlin
Fagus sylvatica Buk lesní strom, souvislé lesy u nás, typická šedá lesklá kůra, střídavé vejčité listy na okraji obrvené, opadavé palisty, samčí květenství jsou hlávky na dlouhých stopkách, květy sedí po dvou na zdužnatělém rozšířeném kv. lůžku-číšce /receptakulum/, která je plstnatá při dozrávání semen ostnitá (nažky sedí po dvou -bukvice)
v Americe buk nahrazuje rod Nothofagus

Castanea sativa
Kaštanovník setý parkový strom u nás v teplých oblastech, jedlé nažky po 3 v ostnitém receptakulu, v Anglii velká tradice pojídání kaštanů - nádivky do drůbeže, dorty
Betulaceae Břízovité

7/160 u nás 5/12 opadavé dřeviny, zpravidla stromy i maličké keříky ve Skandinávii cca 50 cm , střídavé celistvé listy, opadavé palisty, květy jednopohlavné, v jehnědovitých květenstvích - zásadně jednodomé rostliny, u bukoviitých semena v číšce, u Betulaceae nikdy!!
samčí květy redukované původně z trojčetných vidlanů

Kv. obaly šupinovité nebo chybí úplně, podepřeny listeny případně listenci. A 2-8 tyčinky, G(2) spodní, zakrnělé květní obaly, těžko se určuje, jediné vajíčko s jediným integumentem
plody nažky nebo oříšky, semena s nebo i bez endospermu.
Bříza Betula pendula B. bělokorá , horizontálně se odlupující borka, flavonové glykosidy, třísloviny, silice , diuretikum, ledviny a moč. měchýř, revmatismus, dna
olše Alnus , Carpinus Habr, Coryllus Líska

Juglandaceae Ořešákovité
7/70, lichozpeřené listy /u žádné jiné čeledi ne/ bez palistů, kv. anemogamní derivát - bez květních obalů, G(2), spodní, jednopouzdrý semeník, jediné vajíčko, plodem je peckovice, semena bez endospermu (dělohy embrya?)
Juglans regia Ořešák královský, jediný domácí druh v Evr, jinak Amerika,Asie
OL: třísloviny, silice, juglon žaludeční a střevní záněty, dermatitidy
Hikory - dřevo na lyže, na nábytek,

Salicaceae
rod Salix nazval K.Linné „křížem a trápením všech botaniků“
velké množství druhů minimálně se lišících , u nás nejbohatší rod dřevin,
má 30 druhů a stejný počet kříženců,
to nás nemusí trápit neboť lze sbírat kůru všech našich druhů a jejich kříženců
V Brně sbírka vrb v arboretu profesor Chmelař
z kůry vrb byla izolován saligenin - v organismu se oxiduje na kys. salicylovou,
1.2. 1899 Felix Hofmann si patentoval acylpyrin
kyselina salicylová - nejslavnější lék všech dob, předchůdce acetylsalicylové - před viagrou
Američané – 44 milionů pilulek denně, pozor děti do 6 let Royúv syndrom – ztučnění jater
dnes se vyrábí synteticky, salicyláty májí antirevmatické, antipyretické a analgetické účinky
Salicaceae
Rod Salix
Velmi rozsáhlý rod, minimálně 30 druhů a stejný počet mezidruhových kříženců
Velmi složitá taxonomie

dvoudomé dřeviny
keře a stromy,
nahé květy P0 A2-3 , P0 G(2) svrchní,
plodem je tobolka s chlopněmi s velkým množstvím chmýrnatých semen,
semena mají velmi krátkou dobu klíčivosti /cca hodiny až dny/
entomogamní /na rozdíl od ostatních druhů s květy v jehnědách !!!/
Salix má mezi podpůrným listenem a tyčinkami nebo pestíkem 1-2 medové žlázky

V Brně sbírka vrb v arboretu profesor Chmelař
z kůry vrb byla izolován saligenin - v organismu se oxiduje na kys. salicylovou,
1.2. 1899 Felix Hofmann si patentoval acylpyrin
kyselina salicylová - nejslavnější lék všech dob
dnes se vyrábí synteticky

salicyláty májí antirevmatické, antipyretické a analgetické účinky

Salicaceae
Rod Populus
dvoudomé dřeviny
keře a stromy,
nahé květy P0 A2-3 , P0 G(2) svrchní,
plodem je tobolka s chlopněmi s velkým množstvím chmýrnatých semen,
Populus na G pohárkovitý útvar – zbytky okvětí

Populus nigra topol bílý
vysoká štíhlá kuželovitá koruna ve větrolamech , trojúhelníkovité listy,
sběr pupenů - v obalových šupinách silice a třísloviny / droga Gemma populi/

Populus alba topol bílý /linda/
vysoký rozvětvený strom s popelavou borkou, listy široce vejčité na letorostech pětilaločnaté, hustě opýřené u na spodní straně – stříbrné

Populus tremula topol osika –
listy na dlouhých řapících, řapíky ze strany smáčknuté - neustálé chvění,
z kůry topolů třísloviny,
sběr pupenů - v obalových šupinách silice a třísloviny- diuretikum

Araliaceae
Centrum v Asii, dřeviny nebo byliny, střídavé, dlanito dílné či sečné listy,
5 četné drobné květy v okolících nebo hlávkách, G spodní
plodem je peckovice či bobule
čeleď bohatá na obsah saponinů
v Evropě jediný druh Hedera helix /jedovatý, obs. saponiny/, heterofoliatní,
květy v chocholíku, pod nimi listy s vejčitou čepelí, jinak trojlaločné, lodyhy s příčepivými kořeny,
rostlina kvete na podzim, v pozdním věku, popsána rostlina kvetoucí až po 70 letech,
dožívá se až 200 let
využití natˇ saponiny, rostlina jedovatá

Panaxy /byliny, jinak v čeledi hlavně dřeviny/
Adaptogeny = látky které svým komplexním účinkem na organismus snižují nepříznivé vlivy stresu a zvyšují nespecifickou odolnost.
Panax ginseng Meyer deskriptor - švýsarský botanik
překlad názvu = všeléčící člověčí rostlina. Je to třetihorní relikt, rostla tedy už před milionem let, přežila všechny změny klimatu, roste v horských údolích – specifické kolísání teplot, nízké osvětlení max 40% světelné kapacity, vysoká vzdušná vlhkost atd. má vliv na obsahové látky – ve volné přírodě ohrožena sběrem
pěstuje se i kultuře, ale není jednoduché vypěstovat kvalitní kořen –
mudrcové říkali, že je lehčí vycvičit starého tygra, jak vypěstovat kořen žen šenu),
Užívaná v Číně už před 4000 lety do Evropy kolem roku 1000, hl. jako afrodisiakum
60. léta v Číně a Korei stimulans /telegrafisté v korejské válce dělali méně chyb, vojáci měli větší vitalitu/
Panax ginseng obsahuje směs 20 zvláštních saponinů - ginsenolidy -vliv na výdrž, vitalitu, schopnost učit se, pozit. účinek na imunitní systém.
Panax quinque-folius všehoj americký Ž roste v S.Americe
Panax pseudoginseng Ženšen nepravý Indie,Thajsko, Indočína
Eleutherococcus senticosus Eleuterococus ostnitý
Arália

Fumariaceae Dymnivkovité
16 rodů /400 druhů,
u nás 2 / 8 často hlíznaté podzemní části vytrvalé,
ale nadzemní velmi krátce se vyskytující- jarní efemery
odkvetou dokud je v lesích optimální světelné klima, než listnaté stromy rozvinou listy a uzavřou baldachýn
bez mléčnic, jen dlouhé trubicovité idioblasty s alkaloidy se slizem a olej. látkami,
oboupohlavné květy zygomorfní či bisymetrické v hroznech s listenci K2 (opadavý) C 2+2,
reduk. počet tyčinek, původně dva kruhy po dvou tyčinkách, ale redukce vnitřního kruhu každá tyčinka na půl tyčinky s 1 prašným pouzdrem a přirostla k vnějšímu kruhu - výsledek jsou dvě tyčinky o 3 prašných pouzdrech /viz mikroskop – trvalý preparát/.
plodem tobolka, semena s carunculou
Corydalis cava Dymnivka dutá - duté hlízy, celokrajné listence v květenství
Corydalis solida Dymnivka plná - plné hlízy , laločnaté listence
OL: alkaloidy izochinolinového typu bulbokapnin, korydalin –
KATALEPSIE strnutí údů

Dicentra spectabilis Srdcovka nádherná bisymetrické květy /dvě roviny souměrnosti/
Fumaria officinalis Zemědým lékařský
Český název vypovídá o habitu rostliny – působí z dálky jako “obláček dýmu”, rostlina má šedo – zelené listy 2-3x zpeřené s nitkovitými úkrojky
kulovitá, nahoře promáčklá tobolka,
OL: alkaloidy (fumarín), kys. fumarová, hořčiny, flavonoidy
Napomáhá látkové výměně a příznivě ovlivňuje činnost žaludku a zejména žlučníku - cholagogum

2. Nahosemenné rostliny Gymnospermae Ginkgoaceae, Ephedraceae Pinaceae, Cupressaceae, Taxaceae

2010-10-15T05:43:00.000-07:00

gametofyt je redukovaný na haploidní buňky uvnitř pletiva sporofytu a není už schopen samostatné existence.

Nahosemenné rostliny Gymnospermae navazují přímo na kapraďorosty
oplození již není závislé nutně na vodním prostředí – řada druhů je anemogamní - větrosprašná
mají jednopohlavné květy bez květních obalů uspořádané spirálně ve strobily – šištice
tvořené u samčích lupenovitými tyčinkami
u samičích plochými plodolisty s nahými vajíčky
vajíčka 1 integument
jednoduché oplození – diploidní endosperm
několik děloh má embryo

tvoří semena – dokonalé mnohobuněčné částice s embryem, schopné šíření na velké vzdálenosti a přežívající nepřízeň okolních podmínek

ve dřevě mají pouze tracheidy
patří zde třídy / v tradičním pojetí oddělení koncovka -phyta/
Ginkoopsida,
Gnetopsida-lianovce
Pinopsida- jehličnany

Ginkgoaceae
jediný přeživší druh jest Ginkgo biloba Jinan dvoulaločný
před 280 miliony let v Permu rozvoj skupiny v Číně a Japonsku,
v Evropě poprvé v r. 1730 v bot. zahradě v Miláně a Utrechtu
listy ve tvaru vějíře s vidličnatou žilnatinou /starý typ žilnatiny/
vyrůstají na zkrácených větévkách – makroblastech ve spirálách
dvoudomý strom samčí a samičí jedinci,
samčí květy jehnědovitá květenství,
samičí na stopkách - brachyblastech, po stranách sedí dvě vajíčka - jedno pravidelně abortuje
naposledy se tu objevují polyciliátní spermatozoidy, ale už i pylová láčka! – novinka ve vývoji
k oplození dochází až po opadu semene na zem
semeno má dužnatou sarkotestu a pecku - vypadá asi jako žlutá třešeň - ale není to plod
sarkotesta páchne po opadu,
V Asii jí semena jako mandle - stříbrné meruňky, posvátný strom – výsadba kolem chrámů

listy obsahují flavonoidy – ginsenolidy účinné na podporu metabolismu mozku
/při demencích a mozkových obrnách/

Ephedraceae
Čeleď je monotypická, má jediný rod - Chvojník. Tvoří přechod ke krytosememmým rostlinám
Gnetopsida-Lianovce /všude jako odděl. Gnetophyta/
znaky se dost vydělují z tradičních nahosemenných čili jsou tu některé znaky podobné krytosemenným/

obalosemenné – nemá nahá semena, ale integumenty,
dřeviny- dřevo kromě tracheid i tracheje
náznak květních obalů,
náznak dvojitého oplození, vajíčko dva integumenty, vnitřní protažen v trubku a slouží jako čnělka a blizna,
dvě dělohy /

Ephedra distachya Chvojník dvouklasý keřík v teplejších oblastech, Metlovité dvojdomé keře s asimilujícími větvemi . listy jemné šupinkovié, asimiluje větvemi, obs. alkaloid efedrin /účinek jako adrenalin/,
antitusicum –narkomani z něj vyrábí pervitin
E. sinica ch. čínský – farmac. využití 5000 let /Ćína/
E. trifurca – halucinogenní účinky

Welwitchia mirabilis dřevnatá krátký kmen 30cm výška, 1m šířka, na něm dva řemenovité listy /děložní/ dlouhé několik metrů neustále po celý život dorůstající
Zdálky se podobá hromadě odpadků

Pinopsida- jehličnany
Pinaceae, Cupressaceae, Taxaceae,

čeleď Pinaceae
Picea abies/ excelsa Smrk obecný
na průřezu jehlice kosočtverečné, špičaté,
jehlice na větvích ve spirálách, polštářkovité nasedání – drsné větévky
daří se v chladných obl., mělce kořenící - vývraty
korovnice smrková, Sacchiphantes abietis, mšice klade larvy, které tvoří hálky ve tvaru ananasu
Picea pungens Smrk pichlavý- stříbrný smrk, šedé ojínění, pichlavé jehlice do špičky

Abies alba Jedle bělokorá
Jehlice mají na vrcholu zářez “vykousnuté”, jehlice řapíkaté přísavkou,
Na průřezu ploché, dva voskové proužky na spodní straně
Jehlice rozčísnuté na obě strany, po opadu jehlic je větévka hladká,
Šiška v korunách má vřeteno nahoru, je rozpadavá.
Abies balsamea Jedle balzámová - kanadský balzám /trvalé preparáty s neomezenou trvanlivostí/

Tsuga canadensis Jedlovec kanadský kan. balzám, řapíčkaté jehlice
Pseudotsuga menziesii Douglaska tisolistá, “ citronova jedle”,
šišky : výrazná podpůrná šupina = trojhrotá bractea vyčnívá přes plodnou šupinu,
siličné kanálky /balzámy/

Larix decidua Modřín opadavý, kvalitní dřevo - Benátky,
vysoký obsah tříslovin, kůra v koželužnictví na vydělávání kůží,
podpůrné šupiny větší zpočátku, pak přerůstají plodné, šišky neopadavé, až po 3 letech opadávají spolu s větévkami, na letorostech jehlice ve spirálách, až později na brachyblastech!!!!!!

80 druhů rodu Pinus:
pylová zrna 2 vzdušné vaky, jehlice na brachyblastech po 2 až 5,
jednopohlavné květy ve strobilech – šišticích /na koncových větvích i nělolik ročníků šišek/

Pinus silvestris Borovice lesní
jehlice po dvou na brachyblastech, světle zelené,
na letorostech 3 ročníky šišek, oranžová borka, křídlo semena má klíšťky,
šišky mají na štítku epifýzu a hypofýzu – rozlišovací znak
borovice lesní má hranatý štítek, není rozdíl mezi hřbetní a břišní stranou plodné šupiny
Pinus nigra Borovice černá
Tmavá, černo-šedá borka i v koruně, jehlice po dvou, tmavě zelené, velmi dlouhé, tuhé
Šišky s přehrnutou epifýzou, pupek štítku excentricky, plodné šupiny na břišní straně světlé,
Na hřbetní pod štítkem velmi tmavé

letorosty obs. kyselinu askorbovou, flavonoidy, vitamíny, mastné kys., užití v geriatrii ,
užívá se i pyl,
Technické užití terpentýn, kalafuna

Pinus strobus B. vejmutovka
Jehlice na brachyblastech po 5, světle zelené, vemi dlouhé, ohebné,” hedvábné”
Velká produkce pryskyřic, dlouhé, úzké šištice s bílými skvrnami – pryskyřice

Pinus nigra černá
Pinus mugo kosodřevina
Pinus cembra B. limba 5 jehlic, oříšky semena
Pinus strobus B. vejmutovka
Pinus pinaster
Pinus aristata B. osinatá - 4000 let starý organismus
Cedrus libani - Cedr libanonský podpůrná srůstá se semennou šupinou, katafalky faraonů

Řád Cupressales
čeledi

Taxodiaceae Tisovcovité

pozor! neplést si tuto čeleď s Taxaceae Tisovité – tam patří jen tis Taxus

Sequoia sempervirens – sekvoje vždyzelená
– dorůstá až 100m, dožívá se stáří několik tisíc let,
roste do výšky prvních asi 200 let a potom pouze nabírá na objemu.

V Americe se jim říká “ red wood” červené dřevo - , dřevo je skutečně červené, specificky voní.
V parcích se semena prodávají včetně tablety s původní půdou, je to z důvodu symbiotických hub,
semenáčky by bez přítomnosti těchto hub nepřežily. /viz ukázka/.

Některé organismy mají naprogramovanou smrt postupným stárnutím - člověk,
některé umírají náhle bambusy – po 100 letech náhle odumře celý porost,
některých jako by se to netýkalo – některé jehličnany. Jeden z nejstarších organismů na světě je Pinus aristata borovice osinatá – u jedincú tohoto druhu bylo prokázáno stáří 4000 let.
Častý je případ, že velmi staří jedinci jsou zvýhodňováni v šíření svých semen .
Staří jedinci mají i při lokálních požárech korunu nad porostem, kůra je málo hořlavá a izoluje, teplem se otevřou šišky a vysypou semena do půdy, kde je spálená konkurenční vegetace….

Důsledkem je, že staří jedinci se významně podílejí na obnově populace, gen pro dlohověkost se v populaci objevuje čím dále častěji.

Taxodiaceae Tisovcovité

pozor! neplést si tuto čeleď s Taxaceae Tisovité – tam patří jen tis Taxus
Taxodiun distichum Tisovec dvouřadý
- díky pneumatoforům – dýchacím kořenům může růst i na zaplavovaných půdách a bahniskách
opadavý jehličnan

Metasequoia torreya

příbuzná sekvojí, přesto že v Číně existovaly lesy těchto velmi statných stromů, tento druh poměrně dlouho unikal pozonosti botaniků, byla objevena až během 2. světové války.
Ještě během války byla do Číny vypravena botanická expedice a z objevu se stala světová senzace,
proto dnes v každé větší botanické zahradě tento druh roste – i v Brně v bot. zahradě

Cryptomeria japonica kryptomerie japonská
fylogeneticky velmi starý druh
/roste u vrátnice našeho areálu, velmi starý jedinec
typické jsou jehlice srpovitého tvaru, kulovité šišky/

Cupressaceae Cypřišovité

dřeviny keřovitého vzrůstu, bez siličných kanálků

semena: galbulus pozor, není to bobule, jak se na první pohled zdá,
ale zdužnatělá 3 semenná šištice

Cupressaceae
Juniperus communis Jalovec obecný

dvoudomé keře, vyjímečně stromového vzrůstu
jehlice v přeslenu po 3, nahoře voskový žlábek,
obsah silic - thujon, diuretikum, chráněná dřevina

Juniperus sabina Jalovec klášterský
jedovatý, dříve se používalo jako abortivum
listy kožovité, vstřícné, stojící křížem ve 4 řadách, na hřbetní straně siličná nádržka

dále zde patří rody: Thuja, Cupressus, Cyparis

Cupressus sempervirens Cypřiš pravý
domovem ve Sředomoří
jehličnan , jehož jehlice vyrůstají ve spirálách na brachyblastech ve stažených svazečcích,
velmi kvalitní dřevo, Féničané z něj stavěli lodě a egyptští faraonové katafalky.
U rodu Cupressus se poprvé v historii podařilo vytvořit mezirodového křížence s rodem Chamaecyparis /mezirodový kříženec s cypřiškem/ x Cupressocyparis –zkratka obou rodů

/Pokud se na pohlavním křížení podílejí více jak tři rody, jméno se odvodí od autora s koncovkou –ara/

řád Taxales

Taxaceae

postranní vývojová linie jehličnanů,
liší se v uspořádání samičích květů –

samičí šištici tvoří sterilní šupiny a terminální jediné vajíčko v úžlabí větévek,
samčí šištici tvoří štítkovité tyčinky srostlé v “kytku”
nemají siličné kanálky ve dřevě,
bifaciální anatomickou stavbu listů – rozlišený mezofyl na houbový a palisádový,
kolem průduchů speciální kruhovité kutikulární útvary – Florinův kruh

Taxus baccata Tis červený
dvoudomý strom nebo keř, dříve souvislé porosty na našem území – Perštejn /u hradu jedinec stáří kolem 1000 let/
dnes zbytky porostu v Harmanecké dolině na Slovensku,
dřevo vemi pomalu roste, na výrobu kuší – německý eben
všechny části, kromě červeného dužnatého epimatia, obsahují jedovatý alkaloid taxin - cytostatika

Taxus brevifolia tis širolistý
Taxus cuspidata tis japonský

1. Rostliny semena

2010-10-15T05:36:00.000-07:00

Vajíčko po oplodnění se mění v semeno

Semena mají uložena hlavní zásobní látky třemi způsoby:
převládá perisperm jako zásobní pletivo /Piperaceae, Silenaceae,Chenopodiaceae
převládá endosperm Apiaceae,Solanaceae,Poaceae,Liliaceae
převládá zárodek a zejména dělohy Fabaceae, Brassicaceae, Cucurbitacea, Asteraceae

pupek – hilum jizva, která vzniká po opadu semene od výživujícího chalazálního provazce
cikadricula - velmi drobný otvor, který zůstává v osemení po otvoru klovém
Tato dvě místa na osemení /testě/ nejsou kryta kutikulárními vosky a tudy proniká voda do semena
při počátku klíčení.

Metamorfozy stonku
Trny a kolce
Fylokladia
Brachyblasty
Stonky sukulentů
Stonkové úponky
Oddenky
Oddenkové hlízy
Bazální hlízy
Stonkové hlízy

Metamorfozy kořene
Chůdovité kořeny
Dýchací kořeny /Pneumatofory/
Pneumatofory mají vyvinuty stromy a keře rostoucí v bažinatých půdách, kde je půda zaplavována vodou, plyny jsou vytlačovány z půdních kapilár a hrozí nedostatek kyslíku pro metabolismus kořene.

(Klasické rostliny v podmínkách nedostatku kyslíku špatně prospívají, protože v prostředí nedostatku kyslíku začnou převažovat anaerobní procesy - anaerobní glykolýza a nemůže docházet k oxidativním procesům – a výsledkem je snížený výnos ATP – rostlina “hladoví”
Pneumatofory jsou jednoduché, válcovité kořeny, které vyrůstají kolmo vzhůru.
V našich podmínkách je nejznámnější případ stromu tisovce dvouřadého Taxodium distichum –
což je pěstovaná parková dřevina s opadavými jehlicemi.

Pneumatofory jsou typické také pro rostliny porostů “mangrove” – porosty v brakických vodách, kde se mísí slaná a sladká voda a hladina kolísá během dne vlivem přílivové vlny.

Vzdušné kořeny
- jsou typické pro epifytické rostliny, které se hojně vyskytují zejména v tropických a subtropických pralesech, kde je vysoká vzdušná vlhkost, ale nedostatek slunečního svitu v nižších patrech /etážích/ porostu.

- Tyto rostliny využívají neklesající vzdušné vlhkosti k osídlování korun vysokých stromů, kde je dostatek slunečního záření. Epifyty – typy rostlin, které rostou na jiných rostlinách či dřevinách a jejich kořeny jsou přizpůsobeny kontaktu s vlhkým vzduchem a jsou schopny získávat vodu ze vzdušné vlhkosti. Jsou obaleny zvláštním nasávacím pletivem, což je několik vrstvev mrtvých buněk s vystuženými buněčnými stěnami a pory - velamen. Velamen slouží k zadržování vzdušné vlhkosti. V korové vrstvě vzdušných kořenů jsou chloroplasty – kořeny asimilují, jsou velmi dlouhé a mají velkou sorbční plochu.

- Mezi epifytické rostliny patří mnohé tropické bromélie, orchideje a kapradiny.

Metamorfozy listu
Listové trny
Listové úponky
Dužnaté listy sukulentů
Listy masožravých rostlin
Cibule listového původu
Kořenové listy
Sporofyly
Obilka Caryopsis

Oplodí je srostlé s osemením a proto je obilka současně plod i semeno.
Typická pro čeleď Poaceae, pro jednoděložné je typická 1 děloha, v tomto případě štítek – scutellum. /Zbytek druhé rudimentální dělohy se u některých zástupců zachoval jako drobný výrustek - epiblast/.

Embryo /zárodek/ má vzrostný vrchol – (plumula), hypokotyl a kořínek (radikula), obé je kryto ochrannými pochvami (koleoptile a koleorhiza). Zárodek je spojen se štítkem, který má palisádové buňky a po hydrataci obilky dochází přes toto pletivo s velkým povrchem k nasávání živin. Živiny vznikají enzymatickým štěpením škrobu z endospermu /cukry/ a aleuronových zrn /aminokyseliny/.

Obilky jsou součástí potravy lidské populace /Asie hl. rýže, Evropa –pšenice, Amerika kukuřice/. Bohužel při mletí obilí dochází k vymílání vrstvy s aleuronovými zrny, ztrácí se tak zdroj bílkovin a potažmo aminokyselin, zůstává jen škrobnatý endosperm. Proto mají celozrnné výrobky vyšší nutriční hodnotu než pečivo z “bílé mouky”.

Klíčení
Nápadným znakem při klíčení rostlin byl počet děloh.
Dvě dělohy jsou typické pro třídu dvouděložných – Dicotyledonae /Magnoliatae/.
Rozlišujeme hlavní dva typy klíčení: hypogeické a epigeické .

Hypogeické: dělohy semena zůstávají během klíčení v zemi, vzrostný vrchol je nad povrch země vynášen především růstem epikotylu.
Epigeické: dělohy semena jsou vynášena během klíčení nad povrch země, dělohy zelenají a mají asimilační funkci. Dělohy a vzrostný vrchol jsou nad povrchem země především růstem hypokotylu.

Klíčení
Pro nahosemenné rostliny - Gymnospermae je typický větší počet děloh 5 - 7 až 15, které asimilují.

Jedna děloha je typická pro třídu Jednoděložných – Monocotyledonae /Liliopsida/.
Obilky mají dělohu přeměněnou ve štítek /scutellum/, kterou nasávají z endospermu semene
stavební látky pro výživu a rozvoj embrya. Aby při průniku mladé rostliny nedošlo k poškození vzrostného vrcholu, je chráněn pochvou – koleoptilí.

Kořen radikula je rovněž kryt pochvou – koleorhyzou, která záhy při růstu zaniká. Nejprve se vyvíjí i u jednoděložných rostlin hlavní kořen a 2 postranní kořeny. Hlavní kořen velmi rychle ve svém vývoji ustane a začne se tvořit velké množství kořenů adventivních, které jsou stejnocenné a tvoří svazčitý typ kořenové soustavy – homorhyzii.

Úkol
Odhadněte, jakým způsobem se šíří nasledující semena:

Semeno

1. Vajíčko bylo v semeníku připoutáno k živnému pletivu placenty chalazálním provazcem -poutkem.
Po uvolnění semene ze semeníku zbude po chalazálním provazci jizva, které říkáme HILUM – pupek. Na rozdíl od kutinizovaného osemení –testy je hilum prostupné pro vodu a plyny a tudy dochází nejčastěji k hydrataci semene.

2. K šíření semen myrmecochorií /roznášení semen mravenci/ slouží parenchymatický útvar s cukernými výměšky lákající mravence– caruncula –masíčko.

3. Parenchymatický obal semene, který vznikl z poutka - chalazálního provazce nazýváme míšek – epimacium.

SEMENA
Podle způsobu uložení zásobních látek v semeni rozlišujeme tři hlavní typy semen:
1. Hlavním živným pletivem embrya je PERISPERM
/Vývojově původnější čeledi –Chenopodiaceae, Piperaceae – endosperm málo vyvinutý, téměř celý obsah semene tvoří perisperm, embryo je drobné./

2. Hlavním živným pletivem embrya je ENDOSPERM
Typickým příkladem takového semene je obilka. Endosperm je triploidní pletivo, vzniká z diploidního jádra zárodečného vaku oplozením jednou samčí gametou při dvojitém oplození u krytosemenných rostlin.

3. Hlavním živným pletivem embrya jsou DĚLOHY
Typickým příkladem jsou rostliny z čeledi Fabaceae, dělohy obsahují mimo škrobu hodně bílkovin /nejvíce z rostlinných semen vůbec/, další druhy obsahují v semenech olejovité substance /slunečnice, řepka olejka…./.

CIBULE LISTOVÉHO PUVODU

Allium cepa
Cibule kuchyňská
Stonek je v tomto případě silně zkrácený /podpučí/ a na něj nasedají báze listů, které jsou silně ztloustlé a tvoří vlastní cibuli. Cibule je listového původu.
/Stejně je tomu tak i u sněženky, tulipánu, křivatce./

Fungi
třída Zygomycetes Mucor mocedo

třída Ascomycetes /vřeckovýtrusé/
řád Saccharomycetales – kvasinky
1 buněčné , vyjimečně tvoří askospory – pohl. rozmnožování –divoké kmeny –kvašení sladkých plodů, kulturní kmeny v potravinářství Saccharomycetes cerevisiae – výroba piva /vit. B/
Saccharomycetes vini

nepravé plísně řád Eurotiales /Plesnivkotvaré/ rod Penicillium Štětičkovec
rod Aspergillus Kropidlák

Aspergillus fumigatus na rostl. zbytcích nebo jako patogen u lidí prac. s peřím
nebo u andulek – onemocnění dýchacích cest a rohovky
Aspergillus flavus - konidiové stádium - produkce aflatoxinů na potravinách s velkým obsahem bílkovin
Aspergillus niger černé povlaky na potravinách /k výrobě kyseliny citronové/
Penicillium notatum antibiotika
P. roqueforum v potravinářství

řád Clavicipitales
Claviceps purpurea Paličkovice nachová
první mykotoxikozy historicky doložené - Ergotismus /Horečka sv . Antonína/
z mouky kontaminované paličkovicí
způsobuje smrštění cév, svalové bolesti, horečka - nedokrevnost končetin  nekroza, gangrena
ztráta končetiny
/droga secale cornutum/ sklerocia v nich velký obsah alkaloidů, pro farmaceutické využití pouze
parazitující na žitě!
sklerocia v nich přezimování

Pohlavní r: na jaře začnou klíčit červená stromata na stopkách, na jejich vrcholu peritécia -uvnitř vřecka - ve vřeccích 8 askospor - haploidních výtrusů z vřecek vypráší a vytvoří mycelium - primární infekce ,

Nepohlavní: mycelium vytváří nepohlavní výtrusy na konidioforech - konidie a ty infikují semeníky kvetoucího žita sekundární infekce = sfaceliové stádium /dříve rod Sfacelia/ šíří se invazivně medovicí diptery po porostu , ze semeníku vzniká sklerocium /námel/, po opadu na zem přezimuje...
základem těchto alkaloidů je kyselina lysergová – využití v porodnictví /ergotamin/
velká spotřeba- snaha vyrobit synteticky

Tř. Bazidiomycetes /stopkovýtrusé/
Agaricaceae
Amanita phalloides M. zelená
A. muscaria červená
Amanita pantherina m. tygrovaná /psychotropní látka muscimol/
Amanita caesarea M. císařská, M. růžovka

Jedovaté muchomůrky mají dva typy jedů, jedy jsou termostabilní,
falotoxiny -hepatotoxické a nefrotoxické - rychle se vstřebávají /resorbční otravy – rychle se vstřebávají do cílových orgánů/
amatoxiny několikanásobně toxičtější než falotoxiny, ale vstřebávání pomalejší
záleží tedy na čase zahájení léčby po požití /vzít s sebou zvratky/

Coprinus atramentarius Hnojník inkoustový
toxin koprin blokuje acetaldehyd-dehydrogenázu v játrech pro odbourávání
alkoholu - přivodíme si otravu alkoholem, na podobném principu léky pro odvykání alkoholu
plodnice vydrží jen několik hodin

Tricholomataceae /čirůvkovité/
Oudemansiella mucida Slizečka porcelánová X mykozám
Entoloma sinuatum Závojenka olovová
Armillaria mellea Václavka obecná /saprofyt až parazit na dřevě/

Strophariaceae
Psilocybe mexicana Lysohlávka mexická - psilocybin Aztékové účinky podobné LSD
cestovatel v 60. letech Heim mykolog dovezl z J. Ameriky houby,
1958 Hofman izoloval psilocybin
Psilocybe bohemica Lysohlávka česká

Lichenes
složené rostliny stélka thallus fykobiont + mycobiont /zpr. Ascomycetes-vřeckatá h.+ řasy i sinice/
morfologicky se jeví jako jediný organismus, stélka je tvořena hl. hyfami
morfologie se přizpůsobuje houbě – ty se rozmnožují pohlavně – tvorbou plodnic s vřecky – aska
/perithecia- lahvicovitý tvar, apotecia miskovitý tvar/, řasy se v lišejnících množí pouze vegetativně
soužitím vznikají specifické látky – lišejníkové kyseliny
osídlují extrémní biotopy, snáší extrémní teploty a vysušení
1.korovitá stélka povlaky na kamenech, přírustky 1 mm/rok
2. lupenitá stélka přisedlé rhizinami = svazky hyf
3.keříčkovité Cladonia, (podetia .kmínky s plodničkami /jejč. Lahvicovitá perithecia a miskovitá apothecia/ nepohl. Konidiemi??, vegetativně úlomky stélky

Parmeliaceae terčovkovité
Cetraria islandica Pukléřka islandská ofic. droga,
známá od antiky –v 18. st.v lékopise- lichen islandicus
rod Cladonia – dutohlávka Cladonia pyxidata – šupinatá část, na ní podecia/kmínky na nich perithecia- plodnice s asky -červené
Usneaceae Usnea prunastri větvičník slívový aromat látky –parfumerie
Velmi hojné:
Xanthoria parietina Terčovník zední oranžová apotecia
Evernia prunastri větviční slívový

29. Biosféra a člověk

2010-08-16T01:22:00.000-07:00

Charakteristika
• Za životní prostředí člověka považujeme vše, s čím je člověk jako biologický druh ve vzájemném vztahu a co ho obklopuje

• Člověk své životní prostředí využívá, ovlivňuje, mění (úmyslně i neúmyslně), přizpůsobuje se mu a naopak životní prostředí ovlivňuje člověka
Historický vývoj vlivu člověka na prostředí

• V historickém vývoji vztahu člověka k životnímu prostředí rozlišujeme 3 základní období:
o Lovecky - sběračské - až do mladší doby kamenné (6 000-3 500 př. n. 1.), život v souladu s ekosystémem, pokud docházelo ke změnám prostředí, jednalo se o změny dočasné, vratné a lokálně omezené
o Zemědělsky - pastevecké - mladší doba kamenná přinesla velké změny ve způsobu života (kočovné tlupy se usazují) i ve způsobu obživy (mýcení lesů a využití půdy k pastvě a k pěstování plodin), tento způsob života trvá až do středověku, změny vyvolané činností člověka byly trvalejší a často nevratné (např. těžba v dolech, domestikace zvířat), pastva, zakládání měst a nárůst populace způsobily první vážné regionální změny prostředí
o Průmyslové (industriální) - posledních přibližně 400 let ve vývoji člověka přineslo zatím největší změny v prostředí, věda a technika výrazně ovlivnily růst lidské populace a způsob života lidí, člověk podstatně ovlivňuje své životní prostředí zemědělstvím, průmyslem, dopravou, stavebnictvím atd., změny v prostředí mají až globální charakter, klesá množství neobnovitelných zdrojů energie a látek a biologická rozmanitost přírody, jde často o změny nevratné a transgenerační (přenášené z generace na generaci)

Globální problémy a globální změny
• Jako globální problémy lidstva označujeme problémy, které svým působením ovlivňují celou planetu

• Hlavní globální problémy:
o explozivní růst lidské populace - problém především rozvojových zemí, hospodářsky vyspělé země prošly tzv. demografickou transformací (snížení porodnosti, zlepšení postavení žen, zlepšení ekonomické situace atd.), s růstem populace roste potřeba surovin, energie, potravin i prostoru
o destrukce životního prostředí - znečišťování a ohrožování základních složek životního prostředí, tzn. ovzduší, vody, půdy
o surovinová a energetická krize - nebezpečí vyčerpání nerostných zdrojů neobnovitelných (např. uhlí, ropa, rudy) i obnovitelných (např. dřevo, voda)
o vymíráni druhů - nenávratné ztráty některých rostlinných a živočišných druhů způsobené zničením jejich přirozeného prostředí nebo lovem
o válečné konflikty - nebezpečí použití jaderných nebo biologických zbraní atd.

• Globální problémy jsou provázeny GLOBÁLNÍMI ZMĚNAMI - nadměrné využívání fosilních paliv zvyšuje obsah C02 v ovzduší, což způsobuje skleníkový efekt, následné oteplování planety, tání ledovců a zvýšení hladiny světových oceánů. Problém je nutno řešit u samého počátku, tzn. snížit používání fosilních paliv a využívat jiné zdroje energie, např. solární, větrnou, přílivovou atd.

Znečištění ovzduší
• Pevné, plynné nebo kapalné látky dostávající se do ovzduší nazýváme emise, jejich reakcí s dalšími emisemi nebo složkami vzduchu a následným dopadem na Zem vznikají imise

• Hlavními zdroji znečišťování ovzduší jsou tepelné elektrárny, domácí topné systémy, doprava (spalovací procesy) atd.

• Látky přítomné v ovzduší, které zhoršují kvalitu prostředí, můžeme rozdělit na:
o plyny přirozeně se vyskytující v atmosféře, zejména oxid uhličitý CO2 je v důsledku lidské činnosti (zejména spalováním fosilních paliv) produkován v nadbytečné míře, je jedním z hlavních skleníkových plynů způsobujících skleníkový efekt – CO2, nahromaděný v atmosféře, odráží část tepla vyzařovaného ze zemského povrchu, což způsobuje globální oteplení planety a následné tání ledovců a zvýšení hladiny světových oceánů a ohrožení pobřežních oblastí zaplavením
o nejedovaté sloučeniny škodící nepřímo svými reakcemi s dalšími látkami ovzduší, zejména freony (a další chemikálie) způsobující vznik ozonové díry - ozonová vrstva ve stratosféře pohlcuje UV záření nebezpečné pro organismy, freony se hromadí ve stratosféře, kde jsou rozkládány UV zářením, vznikají atomy volného chloru způsobující rozklad ozonu
o toxické látky - jedná se především o:
- oxid siřičitý S02 - spalováním fosilních paliv (obsahují síru), v atmosféře reaguje s vodou a s kyslíkem za vzniku kyseliny sírové, ta se srážkami dostává na zem v podobě tzv. kyselých dešťů, které ničí lesní porosty, okyselují povrchové vody i půdu, zvyšují korozi kovů, porušují strukturu budov, památek a soch
- oxidy dusíku (N20, NO, NO2) - často společně označované jako tzv. NOx, na jejich vzniku se podílí především energetika, průmysl, doprava a vytápěni, samotné dráždí dýchací cesty a snižují obranyschopnost organismu, v atmosféře se mohou měnit na kyselinu dusičnou (podílí se na kyselých deštích) nebo dusičnany
- organické sloučeniny - jedná se zejména o metan, toluen, polyaromatické uhlovodíky (PAH), dioxiny, chlorované uhlovodíky atd.

Znečištění vody
• Na znečištění vody se výraznou měrou podílí přímo vypuštěné odpady, zemědělství (hnojiva, pesticidy) nebo spad z ovzduší atd.

• Voda má do určité míry samočisticí schopnost spočívající především v přirozených oxidačních procesech a v mikrobiálním rozkladu látek (závisí např. na teplotě nebo provzdušnění vody)

• Můžeme rozlišit znečištění vody:
o Biologické - zejména silážní šťávy, močůvka, fekálie, hnijící organická hmota, městské odpadní vody, odpady z nemocnic atd
o Chemické, způsobené např.:
- průmyslovými hnojivy - obsahují dusík, fosfor, jsou srážkami splachována do vodních toků a nádrží, kde způsobují tzv. eutrofizaci vody (nadměrnou zásobenost základními živinami), nastává přemnožení řas a sinic (vodní květ), které spotřebovávají kyslík nutný i pro ostatní organismy a způsobují jejich odumírání a zahnívání vod
- ropou a ropnými produkty - vytváří tenký filtr na hladině, který zabraňuje okysličování vody a způsobuje zahnívání, slepuje peří ptáků a srst savců
- těžkými kovy - mohou pocházet z vypouštěných odpadů, ze vzdušných imisí, kumulují se v tělech ryb, např. Cd, Hg, Pb
- detergenty - čisticí a mycí prostředky z průmyslu i domácností, obsahují povrchově aktivní látky, vytváří na hladině pěnu, brání výměně plynů, odmašťují peří ptáků
- PCB (polychlorované bifenyly) - složka mazadel, nátěrových hmot, hromadí se v tukové tkáni, jsou toxické
o Fyzikální - způsobené např. odpadním teplem (z elektráren), radioaktivním zářením (ukládání radioaktivního odpadu v kontejnerech na dno moří)

Ohrožení půdy
• Půda je v těsném vztahu k ovzduší i vodě a je často ohrožována každým jejich znečištěním

• Na znečištění půdy se podílí kromě průmyslových odpadů především zemědělství, stavebnictví

• Půdu ohrožuje zejména:
o zhutňování půdy - slehnutí půdy způsobené užíváním těžké mechanizace, zhoršuje provzdušňování půdy a prosakování vody
o eroze - rozrušování a odnos půdy působením vody a větru, způsobená nevhodným hospodařením (lze předejít např. orbou po vrstevnici, pěstováním plodin v pásech nebo vytvořením zpevněných teras)
o chemizace - používání pesticidů a nadměrné hnojení
o imise - prostřednictvím srážek nebo spadem z ovzduší se do půdy dostávají např. kyseliny (kyselé deště), těžké kovy, uhlovodíky
o skládky komunálního odpadu - může dojít např. k průsaku škodlivých látek

Ochrana životního prostředí

• Ochrana životního prostředí zahrnuje jeho ochranu před negativními vlivy i cílevědomou činnost člověka zajišťující obnovu a udržení rovnováhy v přírodě

• K základním myšlenkám ochrany životního prostředí patří strategie trvale udržitelného rozvoje = rozvoj, který by uspokojoval potřeby lidstva v současnosti, aniž by ohrožoval potřeby budoucnosti, princip trvale udržitelného rozvoje usiluje o harmonii mezi člověkem a přírodou

• K základním požadavkům trvale udržitelného rozvoje patří např.:
o každý člověk by měl uspokojit své základní potřeby (nezávadná voda, potraviny atd.)
o i budoucí generace by měly uspokojit své základní potřeby alespoň jako tato
o hledání rovnováhy mezi právy a svobodou jedince a jeho zodpovědností vůči ostatním lidem a přírodě

Ochrana přírody v ČR
• Systém ochrany přírody v ČR upravuje množství zákonů (zaměřených na ochranu vody, půdy, ovzduší, problematiku odpadů, regulaci turismu atd.)

• Součástí ochrany přírody je např.:
o vyhlašování chráněných území, pro která jsou vypracovány plány péče (obsahují např. přesné pokyny pro regulaci lidské činnosti atd.), patří sem:
- národní park - velkoplošné území se značně omezenou průmyslovou a zemědělskou výrobou a výskytem vzácných druhů, v současnosti Krkonoše, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko
- chráněná krajinná oblast - velkoplošné území s harmonicky utvářenou krajinou, kladen důraz na šetrnou výrobu i využívání zdrojů, např. Beskydy, Český ráj, Pálava
- národní přírodní rezervace - maloplošné území, málo ovlivněné lidskými zásahy, s vědeckovýzkumným významem, např. Boubínský prales, Praděd
- přírodní rezervace - maloplošné území s regionálním významem, např. Pra-chovské skály
- národní přírodní památka - maloplošný přírodní útvar, často s výskytem vzácných nebo ohrožených druhů, popř. významných geologických jevů, např. Pravčická brána
- přírodní památka - přírodní útvar nebo menší území s regionálním významem, často s výskytem vzácných nebo ohrožených druhů, popř. významných geologických jevů, např. Kundratický les
o ochrana konkrétních druhů zajištěná zákonem a umožněna existencí státem podporovaných zoologických zahrad, chovných stanic atd.
o neustálý monitoring stavu životního prostředí (prováděný státními i soukromými institucemi), na základě získaných poznatků jsou stanoveny hygienické normy a limity (určují např. nejvyšší přípustnou koncentraci určité látky v prostředí)
o územní rozvoj a plánování probíhající na základě poznatků krajinné ekologie

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Globální problémy lidstva 1)
Zdravotnictví,války 2)
Urbanizace,Ekologické problémy 3)
Populace...
1. Ekologie Slovo EKOLOGIE
1.1. Ekologie Vztah mezi lidskou společností a prostředím
1.2. Ekologie Stav životního prostředí
1.3. Ekologie Pokračuje i odlesňování
1.4. Ekologie Problémem zůstávají emise do prostředí
1.5. Ekologie Vliv průmyslu na životní prostředí
1.6. Ekologie Vliv zemědělství na životní prostředí
1.7. Ekologie Vliv dopravy na životní prostředí
1.8. Ekologie Vliv rekreace a cestovního ruchu na životní prostředí
1.9. Ekologie Vliv urbanizace na životní prostředí
1.10. Ekologie Kácení lesů
1.11. Ekologie Skleníkový efekt
1.12. Ekologie KATASTROFICKÉ PROCESY
1.13. Ekologie Sopečné katastrofy
1.14. Ekologie Tsunami
1.15. Ekologie Katastrofy podmíněné procesy v atmosféře
1.16. Ekologie Ničivé povodně
1.17. Ekologie Způsoby ochrany přírody
Články na hledaný výraz "Globální problémy lidstva" naleznete na bezuceni.cz

28. Ekologie - populace a společenstva

2010-08-16T01:18:00.000-07:00

Charakteristika
• BIOCENÓZA = soubor jedinců různých druhů v určitém biotopu
o ZOOCENÓZA = soubor živočichů žijících v určitém biotopu
o FYTOCENÓZA = soubor rostlin žijících v určitém biotopu

• EKOSYSTÉM = soubor abiotických i biotických faktorů prostředí

• BIOMY = pevninské ekosystémy se společnými znaky (zeměpisná šířka + nadmořská výška): tropické deštné pralesy, tropické poloopadavé a opadavé lesy, savany, tropické pouště a polopouště, tvrdolisté lesy, tundra, tajga

• POPULACE = soubor jedinců žijících na určitém místě ve stejnou dobu
o hustota populace (počet jedinců na plochu - maximální a minimální kapacita určitého druhu na ploše)
1. maximum - sinice - nosná kapacita
2. minimum - ohrožené druhy
o rychlost růstu
o věkové složení - stromy života
1. prereprodukční jedinci
2. reprodukční
3. postreprodukční
o složení podle pohlaví
o biotický potenciál - nejrychlejší možná rychlost růstu
o teritorialita - psí čůrání, řev ptáků, otírání o stromy, u lidí jde o sociální vztahy
o kolísání v hustotě
1. oscilace = rychlá křivka
2. fluktuace = pomalá křivka
o rozmístění populace: rovnoměrné, náhodné, shloučené
o natalita X mortalita
o stěhování: imigrace a emigrace

• STRUKTURA POPULACE = každá populace má např. svoji strukturu věkovou (jedinci jsou rozděleni podle věku), sexuální (vyjadřuje zastoupení jedinců obou pohlaví), sociální (ukazuje vzájemné sociální vztahy mezi jedinci)

Vztahy mezi populacemi
• 1. NEUTRÁLNÍ - absolutně neutrální vztah neexistuje (tím, že už tam je, zabírá prostor) ale jinak si nevadí a neovlivňují se, př; čolek a blatouch
o PROTOOPERACE
o NEUTRALISMUS

• 2. NEGATIVNÍ:
o a) KONKURENCE = soutěživost (třeba o místo, potravu, o partnera, světlo, vůdce smečky), př. káně s liškou (o potravu), nebo káně s poštolkou, drobní hlodavci
o b) PARAZITISMUS = jeden žije na úkor druhého, parazit je menší, je jich více - nechtějí zabít svého hostitele
1. ektoparazit - blecha, veš
2. endoparazit - tasemnice, škrkavky, roupy
o c) PREDACE (predátor = požírač) = jeden se druhým živí, predátor je většinou větší
o (někdy i menší - hadi s jedem, piraně, lasička)
o POLOPARAZITISMUS
o HERBIVORIE

• 3. KLADNÉ:
o a) SYMBIÓZA = soužití (žijí spolu dva a oba z toho mají užitek, prospěch), př. sasanka a krab poustevníček; kozák březový a bříza = MYKORRHIZA (symbióza s kořeny stromů)
o b) MUTUALISMUS — nevyhnutelná symbióza (je přímo nutná pro existenci)
lišejník = houba (dává vodu a vitaminy) + sinice nebo řasa (dávají asimiláty)

• 4. SPECIÁLNÍ:
o a) KOMEZÁLISMUS = pojídači trusu (hrdobci), žije sice z organismu, ale není to parazit
o b) AMENZÁLISMUS - jeden ničí druhého, ale nemá z toho užitek (bakterie – penicilin -ničí ty bakterie)

• SPOLEČENSTVA ORGANISMŮ = soubor populací s podobnými nároky na životní prostředí
o některé populace ve společenstvu mají dominantní postavení
o ráz společenstva - udávají ho dominantní populace (habřiny, smrčiny, bory, doubravy)

• SPOLEČENSTVA
o PŘIROZENÁ = přírodní – druhově jsou více rozmanité
o UMĚLÁ - malá druhová rozmanitost (brambořiště), jsou choulostivá na škůdce

• EKOTON = průnik dvou sousedících společenstev, je bohatší v počtu populací než obě samostatná společenstva, vysoká rozmanitost
Ekologie stanovišť, ekologické problémy půdy

• VZNIK PŮDY: matečná hornina (= skalní podklad), podnebí, živé organismy, reliéf terénu (srážkový stín, návětrné svahy, spád řek), podzemní voda (zasolené půdy - velký odpor, stálá hladina vody v půdě), čas, člověk

• SLOŽENÍ PŮDY
o Zvětralá matečná hornina
o Humus
o Edafon

• DRUHY PŮDY PODLE ŽIVIN
1. OLIGOTROFNÍ - žije zde například vřes
2. MEZOTROFNÍ - trávy
3. EURYTROFNÍ - lilie

• VÝZNAM PŮDY: zdroj potravy - úrodnost, zdroj surovin, ovlivnění klimatu, ovlivnění obyvatelnosti krajiny

• MECHANICKÉ POŠKOZOVÁNÍ
o těžební činnost
o výstavba
o urbanizace
o eroze (vodní, větrná) = rozrušování půdy
o ukládání odpadů
o únik kapalných látek
o těžká mechanizace - stroje

• CHEMICKÉ POŠKOZOVÁNÍ
o Emise X imise (=spad) - prach, popílek; škvára, písek
o výfukové plyny: Pb a další, Cu, Co, Ni, V
o jedovaté kapaliny: havárie
o ropné produkty
o plyny v ovzduší - kyselý déšť
o posypové látky

• zábor půdy: REKULTIVACE = nanese se nová vrstva půdy
Voda

• HYDROLOGIE = nauka o vodách

• Hydrologický cyklus = koloběh vody

• VLASTNOSTI VODY: kapalina bez chuti a bez zápachu, bod varu 100°C, bod tání 0°C, může být slaná, sladká, brakická

• VÝSYKT: v pevném, kapalném, plynném stavu

• TŘÍDĚNÍ: srážková, povrchová, podzemní (minerální), pitná, užitková, provozní (továrny)

• POUŽITÍ: osobní potřeba a spotřeba, zemědělství, průmysl, doprava, energie (u nás asi 3-5% na výrobě el.), rekreace

• FUNKCE: biologická, zdravotní, kulturní, estetická, politická

• ZNEČIŠTĚNÍ VOD
o Inertní materiály = netečně (nerozpustí se), způsobují zkalení
o Anorganické látky - toxické látky kovů (ionty): Hg, Pb, Ca, Cd, Cr
1. ionty prvků: As, Se, Fe, Mn
2. aniont P - hodně ve spodních vodách - dostávají se tam z hnojiv nebo z pracích prostředků
3. aniont N - způsobuje poškození ledvin, zelenina s dusičnany - lépe vypadá, je větší, eutrofizace vody
o Organické látky - detergenty, pesticidy, kyanidy, fenoly, PcB (polychlorované bifenoly), ropné produkty
o Patogenní organismy - sinice

• KVALITA VODY:
o normy: I.a, I.b (obě čisté), II., III., IV.; zjišťuje se chemickými rozbory vod

• HLAVNÍ ZNEČIŠŤOVATELÉ VOD
o průmysl: hutnictví, potravinářství, papírny
o tepelné znečištění: továrny berou vodu na chlazení - vrací ji zpět, ale teplejší = smrt pro některé organismy
o zemědělství: chemie, postřiky
o domácnosti

• ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD
o Chemické - filtrace
o Biologické – prvoci - čeří vodu, vyžírají organické zbytky

• VODNÍ REŽIM VODY – MELIORACE = jakékoli zasahování do půdy - vede ke zlepšení (jakákoliv změna), př. zavlažování, odvodňování

• ROPNÉ ZNEČIŠTĚNÍ
o nebezpečné pro biosféru - ropný film - nebezpečí, že se pod ním organismy udusí - je nepropustný, potravní řetězec je narušen
o v nebezpečí ropného filmu je 1/3 oceánů: kolem amerického pobřeží, V.B., Norsko, Baltské moře, Perský záliv
o havárie tankerů: jsou staré, přetížené, veliké, registrovány v chudých státech
o velké znečištění tam, kde se vlévají řeky
o znečištění uzavřených moří: Baltské, Středozemní
o dolní toky řek jsou špinavé: Labe, Bílina
o samočisticí schopnost nádrží: nejlépe přehrada Seč

• VODA
o 1. zamezit vypouštění znečištěných odpadních vod (čistírny odpadních vod)
o 2. ochrana podzemních vod
o 3. zajištění správných vodních poměrů v krajině

27. Ekologie - vztah organismu a prostředí

2010-08-16T01:11:00.000-07:00

Základní pojmy
• EKOLOGIE = věda o vztazích mezi organismy a vztazích mezi organismy a jejich prostředím

• BIOTOP = životní prostředí určitého jedince nebo druhu (rybník)

• STANOVIŠTĚ = topograficky vymezený biotop (zbýšovský rybník)

• AREÁL = prostor rozšíření určitého druhu na zemi (tučňák - jižní pól)

• POPULACE = soubor jedinců žijících na určitém místě ve stejném čase

• BIOCENÓZA = soubor jedinců různých druhů v určitém biotopu

• ZOOCENÓZA = soubor živočichů žijících v určitém biotopu

• FYTOCENÓZA = soubor rostlin žijících v určitém biotopu

• EKOSYSTÉM = soubor organismů a jejich prostředí (biocenóza + biotop)

• BIOSFÉRA = souhrn všech světových ekosystémů

• BIOM = soubor podobných ekosystémů (v zeměpise jako vegetační pásy: trop. Deštný les, pouště, savany)

• RELIKT = zbytkový organismus (glaciální relikt - organismus typický pro jinou dobu, jiný předešlý vývoj), Slovensko - protěž alpský roste v Tatrách, jinak je typický pouze pro Alpy)

• EKOLOGICKÁ VALENCE - určitý rozsah mezi maximem a minimem, některé životní podmínky
o stenovalentní = s úzkou ek. valencí (myši žijí všude)
o euryvalentní = s širokou ek. valencí (pstruh - žije jen někde)

• BIOINDIKÁTOR = organismy, které mají úzkou ekologickou valenci (jsou ukazateli životního prostředí, např. lišejníky, rak, pstruh, perlorodka říční)

• EKOLOGICKÁ NIKA = průnik všech ekologických valencí

NÁROKY ORGANISMU NA PROSTŘEDÍ
• Každý organismus je ovlivňován faktory
1. ABIOTICKÝMI
- Světlo
- Teplota
- Vzduch
- Voda
- Chemické složení prostření – půdy…

2. BIOTICKÝMI
- jiné organismy
• ekologická valence – rozmezí podmínek, při kterých může organismus přežívat (například rozmezí teploty). Charakterizuje ji optimum, minimum a maximum. Pokud jakýkoliv míra jakéhokoliv faktoru překročí šíři ekologické valence, organismus hyne
• druhy podle šíře ekologické valence:
1. euryvalentní = euryektní – velká šíře
2. stenovalentní – malá, bioindikátory

Abiotické podmínky života organismů
• SVĚTLO = zdroj slunečního záření, význam - fotosyntéza (rostliny spotřebují 1% světla, které na ně dopadá k fotosyntéze, část se odráží, přeměňuje v teplo), typy světla:
o 290-400 nm ultrafialové světlo, v malém množství působí příznivě (vitamin D), desinfikuje (řeznictví, masny), v nadbytku se může stát mutagenem - rakovina kůže (melanom se dostává do měkkých tkání). Ochrana u člověka – pigment melanin
o 400-800 nm viditelné spektrum – důležité pro fotosyntézu
o 800— nm infračervené světlo, při dopadu se mění v teplo
ozonosféra = vrstva, kde je ozon Q, částečně odráží ultrafialové světlo, nyní se ozonová díra zatahuje (zlepšení), ničí se od freonů (ve sprejích, chladícím médiu v ledničkách)
fotoperiodismus (rostliny dlouhého a krátkého dne - ředkvičky, hlávkový salát, rostliny dlouhého dne chtějí vyrůst do květu, to však nechceme my a proto je sázíme na jaře a koncem léta, kdy je den pomalu kratší)

• ROSTLINY
1. Slunomilné (heliofyty) –
2. heliosciofyty
3. Stínomilné (sciofyty) – lesní podrost

1. Krátkodenní
2. Dlouhodenní – pšenice, ředkvička, špenát, řepa, ke kvetení 14 – 16h
3. Neutrální

• ŽIVOČICHOVÉ
1. Diurnální
2. Nokturální
3. Kreposkulární

• TEPLO - optimum 15-30° pro většinu organismů, zdrojem tepla je slunce, geotermální energie (teplo) ze vnitř Země - při vyšších teplotách se mění ; u živočichů:
o ROSTLINY
1. Eurytermní
2. Stenotermní
3. Termofyty
4. Psychrofyty
5. Kryofyty

o ŽIVOČICHOVÉ
1. polykylotermní = s proměnlivou tělesnou teplotou (hadi, ryby, obojživelníci - na teple jsou rychlejší, proto se vyhřívají)
2. homokylotermní = se stálou tělesnou teplotou – člověk,
3. hybernanti = živočichové, kteří se ukládají k zimnímu spánku
1. praví spáči - mají zásoby v sobě, neprobouzí se – ježek
2. nepraví spáči- dělá si zásoby, občas se probudí, aby se nažral – křeček
o Bergmannovo pravidlo – chladnomilní zavalitější, tučnější
o Allenovo pravidlo – chladnomilní menší výběžky těla

• VZDUCH - zdrojem chemických látek nutných k životu, především kyslíku (dýchání) a oxidu uhličitého (fotosyntéza) a působí na organismy také svými fyzikálními vlastnostmi (tlak, proudění, hustota)
o složení vzduchu: 78% N, 21% 0, 1% vodní páry a vzácné plyny
o atmosféra - vzdušný obal země
o fotosyntéza
o N je důležitý pro život organismů, málo který si jej bere ze vzduchu (nitrifikační bakterie), jinak ho získávají z půdy, vody (ve formě roztoků)
o teplota vzduchu - čím je dál od země, tím je teplota nižší, zdrojem teploty je slunce, ale vzduch se ohřívá od země)
o tlak vzduchu - čím jsme v nižším tlaku, tím se hůře dýchá, organismy se však dokáží adaptovat (tlakové stany, krevní injekce - sportovní závody)

• VODA - je pro život nezbytná, je součástí těl organismů, zajišťuje transport látek v těle, účastní se všech biochemických reakcí v organismu, umožňuje tepelnou regulaci, je také životním prostředím organismů, většinu tvoří slaná voda, sladká voda 3% (z toho 2% z ledovců), zdrojem vody v přírodě jsou hlavně atmosférické srážky
o vlastnosti vody: salinita, teplota, hustota, obsah kyslíku, pH, proudění vody, viskozita
o ORGANISMY
1. Hygrofilní
2. xerofilní

o ROSTLINY
1. hydrofyty
2. hygrofyty
3. mezofyty
4. xerofyty
o organismy se dokáží přizpůsobit dostatku či nedostatku vody
1. rostliny: trny, dužnaté listy
2. živočichové: pevné krunýře, chlupy, rohovité
o vodní bilance - hospodaření s vodou
o homeostáza = stálost vnitřního prostředí

• LITOSFÉRA - svrchní pevný obal země, nejsvrchnější vrstva je pevninská kůra (oceánská 6-15 km, pevninská až 80km), nejtenčí v hlubokomořských příkopech, nejsilnější na horách
o půda vzniká zvětráváním litosféry (hornin a nerostů) a působením půdotvorných činitelů (srážky, teplota, organismy),
o pro org. je základním zdrojem většiny anorganických živin
o nerosty = minerály = neústrojná stejnorodá přírodnina, složení můžeme vyjádřit značkou nebo vzorcem (diamant - C, síra - S, NaCl)
o horniny - neústrojná různorodá přírodnina, je to směs nerostů (pískovec, žula, rula, vápenec)

• PEDOSFÉRA = půdní obal země, pedologie - nauka o půdách
o půda=přirozené prostředí
o zemina - půdní vzorek
o složení: úlomky nerostů a hornin, organické látky - zbytky těl organismů a rostlin= půdní humus, organismy (prvoci, řasy, bakterie), edafon= soubor všech organismů žijících v půdě (bakterie, houby, prvoci)
o typy půd: černozem, hnědozem, podzolové půdy
o druhy půd: písčité, jílovité, hlinité
o ROSTLINY –NÁROKY NA KYSELOST
1. Acidofyty
2. Nitrofyty
3. Alkalofyty

o ROSTLINY –NÁROKY NA SALINITU / MINERÁLY
1. Halofobní
2. Halofilní
3. Kalcifilní
4. nitrofilní

Biotické podmínky života organismů
• POPULACE
o hustota populace (počet jedinců na plochu - maximální a minimální kapacita určitého druhu na ploše; max.- sinice - nosná kapacita, min. ohrožené druhy)
o počet jedinců – ovlivňuje
1. natalita
2. mortalita
o rychlost růstu
o věkové složení - stromy života
o složení podle pohlaví
o biotický potenciál - nejrychlejší možná rychlost růstu
o ROZPTYL
1. Náhodný
2. Rovnoměrný
3. V seskupeních - nejčastější
o teritorialita - psí čůrání, řev ptáků, otírání o stromy, u lidí jde o sociální vztahy
o kolísání v hustotě
1. oscilace - rychlá křivka
2. fluktuace - pomalá křivka
o stěhování: imigrace a emigrace

VZTAHY MEZI POPULACEMI
I. POZITIVNÍ:
1) KOMENZÁLISMUS – komenzál + hostitel – komenzál využívá, ale neškodí
2) SYMBIÓZA – vzájemně prospěšné, mohou žít i bez sebe - mykorhiza
i. MUTUALISMUS – nemohou žít bez sebe – Nezmar zelený, Lišejníky

II. NEGATIVNÍ
1) AMENZÁLISMUS – inhibitor + amenzál
2) KOMPETICE
3) HERBIVORIE
4) PREDACE
5) POLOPARAZITISMUS – jmelí, světlík, ochmet
6) PARAZITISMUS
i. Obligátní – po celý život - tasemnice
ii. Fakultativní – pijavka lékařská

III. NEUTRÁLNÍ
1) NEUTRALISMUS
2) PROTOOPERACE

Ekosystém
• Ekosystém - společenstvo se svým abiotickým prostředím (organismy + neživ. prostředí)
př; rybník: ryby, rostliny + voda, hráz, kameny
• SLOŽKY EKOSYSTÉMU – potravní pyramida
1) producenti (v přírodě to jsou zele né rostliny)
2) konzumenti několika řádů
3) rozkladači (= reducenti, dekompozitoři)
4) paraziti + hyperparaziti
5) látky - organické i anorganické (geochemické cykly)
6) klimatický režim - vlhkost vzduchu, sluneční svit, fotoperiodismus

• Ekosystém charakterizuje:
1) pohyb energií
2) pohyb látek
3) regulace - každý ekosystém je něčím regulován, omezen (kapacitou producentů, velikostí, počasím, nadmořskou výškou)

• Typy ekosystémů:
o suchozemské (les)
o vodní (rybník)
1. umělé (akvárium) - druhově méně rozmanité, jsou náchylnější na změnu podmínek
2. přírodní (rybník) - jsou druhově rozmanitější, odolnější proti škůdcům výnos je vyšší u umělých ekosystémů, proto se pěstují monokultury (smrčiny, řepná pole)

• VÝVOJ EKOSYSTÉMU
1) zmlazení ekosystému - vyvoláno náhlou změnou podmínek (sopky, vlny tsunami, zemětřesení)
2) vyzrávání ekosystému - obrovský nárůst druhů, veliká druhová rozmanitost
3) vrcholné stádium ekosystému - snižuje se počet populací (snížení rozmanitosti), ti přizpůsobivější přežívají (specializace), jakákoliv změna vyvolá 4.
4) zhroucení ekosystému - sopka, zemětřesení, poté dojde opět k fázi č. 1
• SUKCESE = proces, kdy jedna populace je nahrazována další (např. změnou teploty)
• KLIMAX = stav rovnováhy, ke které vede sukcese, je to klidové stadium

• Energie slunečního záření, poutaná prostřednictvím zelených rostlin do chemických vazeb, je v rámci ekosystému postupně uvolňována
• Jeden organismus je zdrojem energie pro druhý a vytváří se tak potravní (trofické) řetězce
• TOK ENERGIE V EKOSYSTÉMU je jednosměrný a nevratný
o Energie vstupuje do ekosystému ve formě slunečního záření a je vázána producenty v asimilátech při fotosyntéze
o Organická hmota je v potravních řetězcích postupně odbourávána při látkové přeměně
o Při těchto pochodech se většina energie, která je vázána v organické hmotě, uvolňuje v podobě tepla, menší část je využívána organismy k zajištění jejich životních pochodů (růst, pohyb, rozmnožování)

25. Klasická genetika

2010-08-16T00:59:00.000-07:00

Charakteristika
• GENETIKA = nauka o dědičnosti a proměnlivosti
• zakladatel – JOHANN GREGOR MENDEL (1822-1884): měl být knězem, ale šel na gymnázium a věnoval se přírodním vědám, aby se uživil, stal se opatem kláštera augustiniánů v Brně
o kniha: POKUSY S ROSTLINNÝMI KŘÍŽENCI
• objevil princip genetiky, ale význam jeho objevu zůstal zprvu nepochopen, jeho práce byla vědci znovu objevena až v roce 1900

• pokusy s hrachem - úspěšné, pokusy s jestřábníkem - neúspěšné (výjimka v přírodě)

• autor tří důležitých genetických zákonů:
o dědičnost = schopnost organismů přenášet své znaky na potomstvo, vede ke stálosti
o proměnlivost = schopnost organismů vytvářet v další generaci nové znaky, vede k rozmanitosti
o znak = vlastnost
- 1) morfologické - vnější stavba, tvar, viditelné
- 2) funkční - projevují se funkcí, nejsou viditelné
- 3) psychické - souvisí s psychikou, temperament je vrozený
- a) kvalitativní - geny velkého účinku, např. barvy
- b) kvantitativní - geny malého účinku, měřitelné

• GEN = úsek DNA, kde je kódována informace pro jeden znak
o 1) velkého účinku - aby se znak projevil, stačí jeden gen, většinou se vztahují ke kvalitativním znakům, např. barva vlasů
o 2) malého účinku - účinek více genů se sčítá, kódovány kvantitativní znaky, např. výška
o a) strukturní - přímo kódují znaky, např. barva
o b) regulační - nekódují přímo znak, ale ovlivňují realizaci jiných genů, zesílí nebo zeslabí
o c) pro RNA - ovlivňují průběh transkripce - přepis DNA na RNA

• GENOTYP = soubor genů jedince

• GENOM = soubor veškerých genů jedné buňky (genom = genotyp u jednobuněčných)

• JADERNÝ GENOM = soubor veškerých genů jádra

• MIMOJADERNÝ GENOM = soubor veškerých genů mimo jádro

• ALELA = konkrétní forma genu, vztah mezi alelami:
o a) vztah úplné dominance a recesivity
o b) vztah neúplné dominance - mísí se
o c) kodominance - projeví se oba geny, ale nemísí se, např. krevní skupiny

• FENOTYP = vnější projev genotypu, soubor veškerých genů mimo jádro (mitochondrie, plastidy, plazmidy u prokaryot), teorie endosymbiózy

• P - parentes - označení pro rodičovskou generaci

• F - filius - označení pro první filiální generaci (F1(F2 ,F3, ...)

• GENETICKÉ MODELY - organismy používané v genetice k pokusům, ověřeno, že tyto organismy dědí vlastnosti pravidelně, mají hodně potomků, krátkou generační dobu, jednoduchý genom (octomilky, hrách, bakteriofág T4, ...)

Mendelovy zákony
• Na základě mnohaletých pokusů s křížením hrachu dospěl k objevům, z nichž vyvodil zákony dědičností dnes nazvané jeho jménem. Výsledky svých pokusů publikoval, ale jejich význam zůstal zprvu nepochopen, jeho práce byla vědci znovuobjevena až v roce 1900. (prováděl také pokusy s jestřábníkem -» neúspěšné - výjimka v přírodě)

• 1. MENDELŮV ZÁKON - zákon o uniformitě první filiální generace:
Je-li jeden z rodičů dominantní homozygot (AA) a druhý recesivní homozygot (aa), jsou jejich potomci vždy heterozygotní (Aa) a fenotypově stejní (uniformní)
Zpětným křížením lze dokázat, že heterozygot - generace (Aa) tvoří 2 typy alel (A,a) v poměru 1:1, a to jeho zkřížením s rodičem (recesivním homozygotem - aa). Při zpětném křížení vzniknou dvě genotypové a fenotypové kombinace (nejednotný soubor potomků v poměru 1:1).

• 2. MENDELŮV ZÁKON - zákon o volné kombinovatelnosti vloh:
Při křížení heterozygotních rodičů vznikne tolik jedinců, kolik je matematicky možných (zákon velkých čísel). Vznikající soubor potomků označujeme jako F2 - generaci

• 3. MENDELUV ZÁKON - zákon o čistotě vloh a jejich vyštěpování:
Během křížení v různých generacích zůstávají vlohy čisté a nemísí se nikdy

Chromosomy
• Chromosom = tělísko umístěné v buněčném jádře
• CHROMATIN = látka tvořící chromosom, DNA + bílkoviny (histony), tvoří tzv. nukleohistonová vlákna (vláknitá molekula DNA omotává soubory histonů)
• Chromosom je tvořen dvěma rameny spojenými centromérou (primární zaškrcení)
• CHROMOZOMY
o HETEROLOBNÍ - nestejné párové chromozomy = GONOZOMY
o HOMOLOBNÍ - stejné párové chromozomy = AUTOZOMY
• KARYOTYP - údaj o počtu a tvaru chromozomu
• CHROMOSOMOVÁ MAPA - zaznamenává, kde se vyskytuje jaký gen v chromozomu (pořadí genů, vzdálenosti, ...)
• LOKUS - místo, kde se vyskytuje gen v chromozomu
Meióza
• = redukční dělení, uplatňuje se při tvorbě pohlavních buněk
• každá buňka vzniká dělením nějaké mateřské buňky na dvě dceřiné, nejprve se dělí jádro, pak teprve zbytek buňky
• před dělením existuje jedna buňka diploidní a na konci dělení jsou čtyři haploidní pohlavní buňky
• SEGREGACE = rozchod homologických chromozomů do vznikajících pohlavních buněk
• CROSSING - OVER (překřížení) - nastává v první fázi meiózy, mechanismus, při kterém si homologické chromozomy mohou vyměnit úseky svých chromatid —> rekombinace (vzájemná výměna) alel mezi chromozomy jednoho páru
• čím jsou dva lokusy vzdálenější, tím je větší pravděpodobnost, že mezi nimi proběhne crossing-over a dojde k výměně alel
• crossing-over —> překřížení —> rekombinované chromatidy —> segregace chromozomů do gamet

• ROZMNOŽOVÁNÍ:
o NEPOHLAVNÍ - nedochází k výměně genetické informace, nový život vzniká ze somatické buňky, stálost (řízkování)
o POHLAVNÍ - nový život vzniká splynutím samčí a samicí pohlavní buňky, změna genetické informace, rozmanitost

Hybridizace
• křížení = HYBRIDIZACE - záměrné pohlavní rozmnožování, pokusná metoda, výsledkem jsou jedinci - kříženci = HYBRIDI
• příbuzenecké křížení = INBREEDING - kříží se v rámci příbuzenstva, výsledkem je inbreední linie - genetická informace se stabilizuje
• MONOHYBRIDI - hybrid, u kterého sledujeme výskyt jednoho znaku
• di-, tri-, ... , polyhybrid - zajímá nás odpovídající počet znaků

Genetické určení pohlaví
• Vznik jedinců jednoho a druhého pohlaví je dán funkcí pohlavních chromosomů
• Pohlavní chromosomy jsou dva párové chromosomy, jejichž sestava se liší u jedinců opačného pohlaví
• Jedno pohlaví má pár stejných chromosomů - XX, druhé pohlaví má dvojici rozdílných chromosomů - XY. Chromosom X je nepárový a menší než párový X
• SAVČÍ TYP - určuje pohlaví u všech savců, některých hmyzích řádů a některých ryb, obojživelníků a plazů, také u většiny dvoudomých rostlin
o samice: XX – homozygot, samci: XY - heterozygot
• PTAČÍ TYP - určuje pohlaví u ptáků, motýlů, některých ryb, obojživelníků a plazů
o samice: XY – heterozygot, samci: XX - homozygot
• GONOZOMY - heterolobní chromosomy, které kódují pohlaví (X,Y)
• AUTOZOMY - homolobní chromosomy (A)
• leží-li gen na homolobní části gonozomu, dědičnost je shodná s dědičností autozomální
• leží-li gen na heterolobní části genu, jedná se o dědičnost gonozomální (má vazbu k pohlaví)
• nejdůležitější geny pří gonozomální dědičnosti leží na heterolobní části chromozomu X

Vazba vloh
• vazba vloh - mezi geny ležícími na jednom chromosomů
• pravděpodobnost, že se geny budou po crossing-over dědit spolu je tím vyšší, čím jsou geny blíž na chromosomové mapě
• místo, kde geny leží, vypočítáme podle toho, jak často se vyskytují spolu
• Morganovo a Batesonovo číslo - udávají sílu vazby (pravděpodobnost rozdělení a pravděpodobnost, že zůstanou spolu)

Genetika populací
• POPULACE = soubor jedinců stejného druhu žijících v určitou dobu na určitém místě (např. Evropané, ale i žáci ve třídě)
• GENOFOND POPULACE = soubor všech genů (alel) populace
• CHARAKTERISTIKA:
o 1) hustota = počet jedinců / plocha
o 2) rozmístění jedinců (rozptyl) - rovnoměrné, nerovnoměrné, ve stádech, v hejnech, ...
o 3) struktura (složení) - poměr pohlaví, věk, sociální vyspělost, ...
o 4) růst: natalita X mortalita
o 5) migrace

• GENETICKÁ STRUKTURA = výběr partnerů při rozmnožování + velikost
• AUTOGAMICKÁ POPULACE - její členové se rozmnožují autogamií (samosprašnost, samooplození), genetická informace se nemění, vede ke stálosti

• ALOGAMICKÁ POPULACE - cizosprašnost, gonochorismus, neomezené změny genetické informace, vede k rozmanitosti

• INBREEDING = příbuzenské křížení - kříží se v rámci příbuzenstva, výsledkem je inbreední linie - genetická informace se stabilizuje

• PANMIXIE = zcela náhodné párování, náhodné míchání genetické informace, vede k rozmanitosti
Hardy – Weinbergův zákon
• Lze vyčíslit procentuálně poměr dominantních a recesivních alel
• ROVNOVÁHA = stálý počet četností alel, genotypů
• četnost alely: A = p, a = q
o p - frekvence dominantní alely (poměr zastoupení)
o p2 - podíl jedinců dominantního fenotypu
o q - frekvence recesivní alely
o q2 - podíl jedinců recesivního fenotypu
o p + q = 1 (100%)
o (p + q)2 = p2 + 2pq + q2 = 1

• PROCESY PORUŠUJÍCÍ GENETICKOU ROVNOVÁHU
o 1) selekce (přírodní výběr) - vnější prostředí udržování alel výhodných pro organismus
o 2) mutace - uplatňují se teprve při dlouhodobém působení
o 3) genetický posun (genetický drift) - rozpad velké populace na více menších
o 4) migrace - obohacování x ochuzování genofondu
• alela z populace úplně nevymizí nikdy

24. Vývoj, stavba a činnost smyslových orgánů

2010-08-16T00:53:00.000-07:00

Smyslové orgány
• Vlastní smyslové buňky - receptory (čidla)
o Exteroreceptory - informují organismus o vlastnostech vnějšího prostředí
o Interoreceptory - vnitřního prostředí
o Proprioreceptory - přijímají informace ze svalů, šlach
• Pomocné útvary - pomáhají při zachycování podmětu, např. zvukovody
• Ochranná zařízení - chrání smyslový orgán, např. víčko s řasami
• Podle povahy podnětu, který přijímají, dělíme smyslové orgány na mechanoreceptory, termoreceptory, chemoreceptory a fotoreceptory

• MECHANORECEPTORY - Zprostředkovávají vnímání mechanických podnětů, např. tlaku, zvuku, bolesti
o HMATOVÝ ORGÁN - receptory jsou umístěny po celém povrchu těla, často bývají soustředěny na určitých místech (tykadla, makadla, chapadla, končetiny apod.)
- bezobratlí - využívají primární smyslové buňky a volná nervová zakončení
- obratlovci - mají volná nervová zakončeni (k vnímání bolesti) a speciální hmatová tělíska
o INTERORECEPTORY - vnímají tlak a bolest ve vnitřních orgánech a v pohybovém aparátu

o PROUDOVÝ ORGÁN - vytvořen u vodních živočichů, slouží k vnímání proudění a tlaku vody:
- bezobratlí - proud vody vnímají celým povrchem těla, např. ploštěnky
- ryby - mají tzv. postranní čáru, větvené kanálky umístěné v kůži na hlavě a po stranách těla spojené s vnějším prostředím, umožňují orientaci v kalné vodě a za tmy

o POLOHOVÝ ORGÁN - informuje organismus o poloze těla nebo jeho částí v prostoru a zaznamenává gravitační vlivy (zrychlení), tvoří ho statický orgán složený z drobných pohyblivých tělísek uložených v uzavřeném váčku se smyslovými brvami (statocystě), tělíska při změně polohy těla či hlavy mění svou polohu a dráždí smyslové brvy:
- bezobratlí - statocysta je často spojena s vnějším prostředím a naplněna vodou
- obratlovci - orgán je uložen ve vnitřním uchu, rozlišujeme ústrojí rovnovážné neboli statické (vnímá polohu těla a orgánů) a ústrojí pohybové neboli kinetické (registruje pohyby)

o SLUCHOVÝ ORGÁN - zachycuje zvukové vlny, funguje na principu membrány rozechvívající se zvukem, z níž se pak zvukové vlnění přenáší ke smyslovým buňkám
- bezobratlí - nejvýznamnější jsou tympanální orgány u hmyzu (blanka napnuta v chitinovém rámečku, na něj navazující rezonanční váček a pod ním smyslové buňky)
- obratlovci - vlastní sluchový orgán tvoří vnitřní ucho (se sluchovými buňkami Cortiho orgánu) uložené v chrupavčitém, později kostěném pouzdře ve stěně lebeční, střední ucho (bubínek, středoušní kůstky) se poprvé objevuje u obojživelníků a vnější ucho (zvukovod, boltec) dokonale vytvořené až u savců.

• TERMORECEPTORY - Umožňují vnímání teploty okolí
o bezobratlí - umístění na tykadlech nebo ústním ústrojí (hlavně u hmyzu)
o obratlovci - na celém povrchu těla (někdy se soustřeďují na určitých místech), chladová (Krauseho tělíska) a tepelná čidla (Ruffiniho tělíska) zachycují tepelné vlnění v okolí organismu, stavbou se podobají hmatovým tělískům

• CHEMORECEPTORY - Informují o chemických vlastnostech prostředí. Reagují na molekuly látek v prostředí (ve vzduchu nebo ve vodě)
o ČICHOVÝ ORGÁN – tvoří ho buňky opatřené citlivými brvami, které vnímají molekuly látek v plynném skupenství:
- bezobratlí - umístěn na tykadlech
- obratlovci - umístěn v nosní dutině, u různých skupin živočichů jsou čichové buňky různě složité

o CHUŤOVÝ ORGÁN - tvořen smyslovými buňkami vnímajícími molekuly látek rozpuštěných ve slinách nebo ve vodě, buňky jsou soustředěny v okolí ústního otvoru:
- bezobratlí - často souvisí s funkcí hmatového nebo čichového orgánu
- obratlovci - přímo v dutině ústní, jsou vytvořeny chuťovými pohárky se smyslovými buňkami

• FOTORECEPTORY - Slouží k zachycování světelného (elektromagnetického) vlnění
o vnímání intenzity světla - umožňují zrakové buňky bez pigmentu rozptýlené na různých částech těla (vnímají pouze světlo a stín), např. žížala

o směrové vidění - oči jsou z jedné strany zastíněny pigmentem, takže jimi živočich rozezná směr dopadajících paprsků, např. ploché oči medúzy nebo miskovité oči ploštěnek

o obrazové vidění - umožňují oči se světlolomným zařízením (rohovka, čočka, sklivec), rozeznává obrysy a struktury pozorovaného objektu, rozlišujeme:
- komorové oko - na sítnici se vytváří jednotný převrácený obraz pozorovaného objektu, např. hlavonožci, obratlovci
- složené oko - je tvořeno mnoha facetovými oky, každé zobrazuje pouze určitou část pozorovaného objektu, dohromady tvoří mozaikový přímý obraz, např. členovci

Smyslové ústrojí člověka
• ZRAKOVÉ ÚSTROJÍ - slouží k vnímání světelných podnětů (elektromagnetického vlnění), umožňuje orientaci v prostoru. Hlavním orgánem zraku je OKO (oculus) tvořené oční koulí uloženou v dutině očnice, tvoří ji 3 vrstvy:
o BĚLIMA- zevní vazivová vrstva, vytváří pevný obal oka (vidíme ji jako bílý obal), vpředu přechází v průhlednou, vyklenutou rohovku, na bělimu se přímo upínají okohybné svaly, vzadu jí prostupuje zrakový nerv

o CÉVNATKA - střední vrstva, je bohatě protkána cévami a obsahuje pigmentové buňky, zabezpečuje výživu oka, v přední části přechází v zřasený prstenec - řasnaté těleso, na němž je zavěšena čočka vyklenutá dozadu, od řasnatého tělesa odstupuje duhovka obsahující pigment, který jí dává zbarvení, uprostřed má kruhovitý otvor - zornici, rozšiřováním či stahováním zornice je regulováno množství světla přicházející do oční koule

o SÍTNICE- vnitřní vrstva, je nervového původu, tvořena vlastními světločivnými buňkami zachycujícími světelné záření
- tyčinkami - pro černobílé vidění (vnímají světlo), obsahují fotosenzibilní červenou látku rodopsin (zrakový purpur), což je chemická látka reagující na dopad světla, je nutné ho neustále obnovovat, vzniká z vitaminu A
- čípky - pro barevné vidění, rozlišují tři základní barvy (červenou, zelenou, modrou) a jejich kombinací vznikají ostatní barvy

o Vnitřní prostor oční koule je vyplněn sklivcem (rosolovitá hmota)

o PŘÍDATNÉ ORGÁNY OKA:
- okohybné svaly - zajišťují pohyb oční koule
- oční víčka - uzavírají oko v očnici, chrání ho, mrkáním se zvlhčuje rohovka slzami, vnitřní stranu víček pokrývá tenká blanka – spojivka, přecházející až na oční kouli po okraj rohovky
- slzní žlázy- uloženy při vnějším okraji očnice, jejich produktem jsou slzy, slzy se většinou dostanou do vnitřního koutku oka a nosním kanálkem do nosu, mají antibakteriální účinky, zvlhčují oční kouli a odstraňují nečistoty

• Oko je složitá světlolomná soustava. Podnětem pro zrakové čidlo je světelné záření (elektromagnetické záření o vlnové délce 400-700 nm). Světelné paprsky procházejí optickou soustavou oka (rohovkou, čočkou a sklivcem) a tvoří na sítnici převrácený a zmenšený obraz pozorovaného předmětu. Dopadem světla na světločivné buňky vznikají vzruchy, které jsou vedeny zrakovým nervem do korové oblasti koncového mozku, a zde teprve vzniká obraz skutečný. K zaostření na bližší předměty je nutná AKOMODACE čočky, tzn. změna vyklenutí čočky pomocí stahu řasnatého tělesa.

• SLUCHOVÉ ÚSTROJÍ - slouží k přijímání zvukových vln, které přeměňuje na mechanické vibrace stimulující nervové buňky. Sluchovým orgánem je UCHO, které dělíme na tři hlavní části:
o VNĚJŠÍ UCHO - zachycuje a shromažďuje zvukové vlny, tvoří ho ušní boltec (chrupavka mušlovitého tvaru pokrytá kůží), boltec se zužuje do zevního zvukovodu (chrupavčitá i kostěná trubice) vedoucího zvukové vlny k bubínku - tenké pružné blance, která se vlnami rozkmitává, bubínek tvoří bariéru mezi vnějším a středním uchem

o STŘEDNÍ UCHO - štěrbinovitý prostor ve spánkové kosti, vpředu spojeno s nosohltanem přes Eustachovu trubici, jsou zde kloubně spojené 3 sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, třmínek, třmínek nasedá do oválného okénka

o VNITŘNÍ UCHO - uloženo v kosti skalní, tvořeno kostěným labyrintem vyplněným perilymfou, v němž je blanitý labyrint vyplněný endolymfou, jeho součástí je hlemýžď s vlastním sluchovým ústrojím tzv. Cortiho orgánem - tvořen vláskovými buňkami nasedajícími na bazální membránu, nad nimi je zavěšena krycí membrána

• Zvukové vlny jsou vedeny přes zevní ucho k blance bubínku, kterou rozkmitají. Kmity bubínku jsou přenášeny přes 3 středoušní kůstky na oválné okénko a dále na kapaliny vnitřního ucha. Rozvlnění tekutin rozkmitá bazální membránu Cortiho orgánu, jeho vláskové buňky narážejí na krycí membránu, tím se podráždí a aktivují dostředivá vlákna sluchového nervu. Nervový vzruch je veden sluchovým nervem do kůry mozkové.

o STATOKINETICKÉ = ROVNOVÁŽNÉ ÚSTROJÍ je uloženo ve vnitřním uchu a slouží ke vnímání polohy a pohybu. Obě ústrojí pracují jako jeden celek, jejich činnost má význam pro udržování vzpřímeného postoje a tělesné rovnováhy v klidu i při nejrůznějších pohybech. Je uloženo v blanitém labyrintu a tvoří ho dva váčky a tři na sebe kolmé polokruhovité kanálky:

o STATICKÉ ÚSTROJÍ - slouží k vnímání polohy, je uloženo ve vejčitém a kulovitém váčku blanitého labyrintu, v nichž jsou políčka s vysokými epitelovými buňkami, které mají na volném konci jemné vlásky a jsou zanořeny do rosolovité hmoty s vápenatými krystalky, při změně polohy hlavy se vlivem gravitace krystalky přesunou, změní se tlak na vlásky, což způsobí jejich podráždění a vzruch je veden do korové oblasti mozku

o KINETICKÉ ÚSTROJÍ - slouží k vnímání pohybu, je uloženo ve třech polokruhovitých kanálcích blanitého labyrintu, uvnitř jsou ampulky s dlouhými vláskovitými buňkami, pohyb hlavy způsobí pohyb endolymfy a podráždění smyslových buněk

• ČICHOVÉ ÚSTROJÍ - vnímá pachové látky rozptýlené ve vzduchu. Vlastními čichovými receptory jsou čichové buňky umístěné v čichovém políčku sliznice v horní třetině nosní přepážky a ve stropu nosní dutiny. Jsou to tyčinkovité buňky s vlásky, směrem do hloubky se zužují a vybíhají v tenká čichová vlákna procházející čichovou kostí do lebeční dutiny a spojující se v čichový nerv.

• CHUŤOVÉ ÚSTROJÍ je drážděno chemickými látkami rozpuštěnými ve slinách nebo ve vodě. Je tvořeno chuťovými pohárky rozmístěnými ve sliznici dutiny ústní, papilách jazyka a měkkého patra, v nichž jsou uloženy vlastní chuťové receptory - chuťové buňky, opředené nervovými vlákny. Rozeznáváme 4 základní chuťové vjemy - sladkost (vpředu jazyka), slanost (na okrajích jazyka), hořkost (vzadu na jazyku), kyselost (po bocích jazyka).

• KOŽNÍ ČIDLA jsou rozmístěna v kůži a slouží k vnímání chladu, tepla, doteku, tlaku a bolesti:
o čidla chladu a tepla - čidla chladu (Krauseova tělíska) jsou uložena blíže k povrchu kůže a je jich mnohonásobně více než čidel tepla (Ruffíniho tělíska), která jsou hlouběji ve škáře
o čidla dotyku a tlaku - hmatová tělíska (Meissnerova) jsou uložena v kůži a sliznici dotykových orgánů (nejvíce v dlani, prstech, rtech), receptory tlaku (Vater-Paciniho tělíska) se nacházejí v podkožním vazivu
o čidla bolesti - volná nervová zakončení, jsou ve všech tkáních, jsou důležitá pro ochranu organismu před poškozením

Vady smyslového ústrojí
• krátkozrakost - paprsky se sbíhají před sítnicí (obraz vzniká před sítnicí), vidění je neostré, krátkozraký člověk dobře vidí na blízko a špatně na dálku, vada se napravuje rozptylkami

• dalekozrakost - paprsky se sbíhají za sítnicí (obraz vzniká za sítnicí), dalekozraký člověk vidí dobře na dálku a špatně na blízko, vada se napravuje spojkami

• astigmatismus - porucha vidění, kterou způsobuje špatné zakřivení rohovky

• šilhání - oči nehledí rovnoběžně, jedno se odchyluje, vzniká poruchou okohybných svalů

• hluchota - úplný zánik funkce sluchového orgánu, může být vrozená (sluchový orgán se nevyvinul nebo je defektní) nebo získaná, způsobená např. úrazy, zánětem

• závrať - pocit ztráty rovnováhy vyvolaný zejména postižením statokinetického ústrojí

23. Hormonální a nervová regulace organismu

2010-08-16T00:42:00.000-07:00

• Charakteristika
• Základní předpoklad existence organismu = kooperace všech funkčních soustav
• Nezbytné udržování stálého vnitřního prostředí + přizpůsobení vnějším podmínkám
• To zajišťují navzájem propojené soustavy – nervová a hormonální
• Nervová soustava
• Umožňuje řízení a koordinaci organismu a jeho kontakt s vnějším prostředím
• Systém je uspořádán stupňovitě pro plynulý přechod signálů = vzruchů
• Základní stavební i funkční jednotka = NEURON (nervová buňka)
• Dělí se na
o CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM (CNS) = mozek a mícha
o PERIFERNÍ NERVOVÝ SYSTÉM = mozkové nervy, míšní nervy, autonomní nervy
• FYLOGENEZE

• Centrální nervový systém

• Složen z BÍLÉ (axony = výběžky) a ŠEDÉ (těla a dendrity neuronů) hmoty

• Mozek a mícha jsou kryty obaly: vnější = TVRDÁ PLENA, dvě měkké pleny = PAVUČNICE, OMOZEČNICE (bohatě prokrvená)

• MÍCHA (medulla spinalis) = provazec nervové tkáně uložený v páteřním kanálu dlouhý asi 40 -45cm; horní konec přechází v PRODLOUŽENOU MÍCHU (část mozku), dolní končí v úrovni druhého bederního obratle
o Vystupuje z ní 31 párů míšních nervů, je centrem jednoduchých reflexů (obranného, erekce), představuje přechod mezi periferní částí a mozkem
o Na průřezu rozlišujeme centrální kanálek obklopený šedou hmotou a okolo ní bílou
- ŠEDÁ HMOTA: přední míšní rohy jsou tvořené motoneurony, jejich axony tvoří přední míšní kořeny; zadní míšní rohy tvoří zadní míšní kořeny; spojením těchto kořenů vzniká míšní nerv
- BÍLÁ HMOTA: tvořena svazky vláken, ty vytvářejí vzestupné dráhy pro impulsy do vyšších částí CNS a sestupné pro impulsy z vyšších částí CNS (pro činnost motorických buněk = vědomé pohyby)

• MOZEK (Cerebrum, encephalon) – uložen v dutině lebeční, rozdělen na několik částí
o PRODLOUŽENÁ MÍCHA – navazuje na hřbetní míchu, centrum životně důležitých funkcí (dýchání, činnost srdce) a ústředí významných reflexů (polykání, zvracení, kýchání)
o MOST VAROLŮV - uložen nad prodl.míchou, tvoří ho soubor nervových vláken, spojuje kůru koncového mozku s mozečkem, v přední části vystupuje trojklanný nerv
o MOZEČEK – tvořen dvěma polokoulemi = hemisférami, spojenými červem mozečkovým, = centrum rovnováhy, koordinace tělesných pohybů, regulace svalového napětí; strom života = stromečkovité rozvětvení bílé hmoty
o STŘEDNÍ MOZEK – nejmenší část mozku, uložen mezi Var.mostem a mezimozkem, ústředí reflexních pohybů způsobených zvukovými a světelnými podněty (pohyb hlavy, očí), uplatňuje se při vzpřímeném držení těla
o MEZIMOZEK – tvořen
- TALAMY - hrboly; zprostředkování reakcí na různé podněty, spojení mezi mozkovou kůrou a nižšími oddíly CNS
- HYPOTALAMUS - činnost útrobních orgánů (centrum SYMPATIKUM a PARASYMPATIKUM), termoregulace, sexuální funkce… na jeho spodinu je připojen PODVĚSEK MOZKOVÝ = HYPOFÝZA (přední lalok = ADENOHYPOFÝZA, zadní = NEUROHYPOFÝZA)
- Z horní strany vybíhá ŠIŠNKA = žláza s vnitřní sekrecí
o KONCOVÝ MOZEK – 2 hemisféry spojené kalózním tělesem, pokryté:
o MOZKOVOU KŮROU – tvořena šedou hmotou, členěna do závitů, sídlo vyšší nervové činnosti, funkce: senzorická (centra zraku, chuti, sluchu), motorická (úmyslné pohyby), asociační (tvorba podmíněných reflexů a vyšší nervová činnost)
o MOZKOVÝ KMEN = nejstarší část mozku tvořená prodl.míchou, mostem Varolovým a středním mozkem, obashuje RETIKULÁRNÍ FORMACI – získává informace ze všech čidel
Součástí CNS jsou také DUTINY vyplněné mozkomíšním mokem: MOZKOVÝ KANÁL a 4 MOZKOVÉ KOMORY (2 v hemisférách koncového mozku, 1 v mezimozku a 1 v prodl.míše)
LIMBICKÝ SYSTÉM - límec okolo mozkového kmene, podílí se na vytváření paměti, sídlo emocí

• Obvodové nervy

• NERV = svazek axonů-nervových vláken spojených vazivovou pochvou

• Tyto nervy zajišťují oběma směry spojení CNS s orgány celého těla
o MOZKOMÍŠNÍ NERVY: vystupují přímo z mozku a míchy, tvořeny svazky vláken
- Senzitivní vlákna (=dostředivá, přivádějí vzruchy ze smyslů a kůže)
- Motorická (vedou vzruchy k příčně pruhovaným svalům)
- 12 MOZKOVÝCH NERVŮ (senzorické, motorické nebo smíšené)

• 1. Čichový nerv, 2. Zrakový, 3. Okohybný, 4. Kladkový, 5. Trojklanný, 6. Odtahující, 7. Lícní, 8. Sluchově-rovnovážný, 9. Jazykohltanový, 10. Bloudivý, 11. Přídatný, 12. Podjazykový
- 31 MÍŠNÍCH NERVŮ (odstupují z postranních rýh míchy, smíšené nervy)

• 8 párů krčních, 12 párů hrudních, 5 párů bederních, 5 párů křížových a 1 pár kostrčních
o VEGETATIVNÍ NERVY: útrobní, autonomní, spojení mezi centrem a vnitřními orgány a žlázami, tvoří dva systémy, které působí proti sobě:
- SYMPATIKUS – vystupují spolu s nervy míšními s míchy krční, hrudní a bederní, způsobují např. zrychlení činnosti srdce, krevního tlaku, zpomalení činnosti trávicího ústrojí, rozšíření zornic
- PARASYMPATIKUS – vystupují spolu s některými mozkovými nervy a s křížovými míšními, způsobují např. zpomalení činnosti srdce, snížení krevního tlaku, zúžení zornic, zrychlení činnosti trávicí soustavy

• Vznik a šíření nervového vzruchu

• Funkcí neuronu je tvorba, přenos a vedení elektrických signálů – vzruchů, rychlost až 130m/s

• VZNIK VZRUCHU
o Klidový potenciál – membrána je polarizovaná, mezi povrchem a vnitřkem neuronu vzniká napětí; uvnitř je náboj záporný (díky úbytku K+ převažují kationty Cl-) – membrána propouští ven více kationů K+ než dovnitř Na+
o Akční potenciál – podráždění neuronu, ionty Na+ pronikají do neuronu, membrána je depolarizovaná
o Po proběhnutí vzruchu – zvýšení propustnosti pro K+ = depolarizace (původní rozložení iontů zajišťuje sodíko-draslíková pumpa)

• ŠÍŘENÍ VZRUCHU – vzruch se šíří pomocí SYNAPSÍ = místa kontaktů neuronů – tvořený zakončením axonu (obsahuje mediátor = chemický přenašeč, po podráždění je většinou rozpuštěn enzymy), synaptickou štěrbinou a postsynaptickou membránou

• Rozlišujeme mediátory:
o Excitační – vyvolají depolarizaci postsynaptické membrány = umožní šíření vzruchu, např. acetylcholin, noradrenalin
o Inhibiční – vyvolají hyperpolarizaci posts.membrány = brání šíření, např. kyselina gama-aminomáselná

• Nervová činnost

• Základem veškeré činnosti = REFLEX probíhající po REFLEXNÍM OBLOUKU, který tvoří:
o Receptor = zachycuje podnět – stimul
o Dostředivá dráha – vede vzruch do CNS
o Centrum – vzruch zpracován v mozku nebo míše
o Odstředivá dráha – vede odpověď do efektoru
o Efektor – výkonný orgán, odpovídá na podráždění

• NEPODMÍNĚNÉ REFLEXY – vrozené, dědičné, na týž podnět se dostaví vždy stejná reakce, probíhají po stejných drahách, centrum je v mozku či míše; jsou základem nižší nervové čin.

• PODMÍNĚNÉ REFLEXY – tvoří se během života jedince, umožňují adaptaci, centrum je v mozkové kůře; objevil je I.P. Pavlov; zajišťují VYŠŠÍ NERVOVOU ČINNOST – vznikají na základě určitého impulsu = signálu
o 1. Signální soustava = konkrétní signály (chemické, fyzikální, biologické), základ konkrétního myšlení
o 2. Signální soustava = existuje pouze u člověka, abstraktní signály – slova, základ řeči a myšlení

• Hormonální soustava

• Zajišťuje látkové řízení organismu, tzn. Prostřednictvím HORMONŮ = chemické látky přenášené krví, schopné vázat se na receptory cílových buněk a tím je ovlivňovat – účinkují v nepatrných množstvích. Většinou jede o látky steroidní, peptidické nebo bílkovinné povahy
o TKÁŇOVÉ HORMONY – vylučované buňkami, které mají primárně jinou funkci, např. sekretin ze střevní stěny
o ŽLÁZOVÉ HORMONY – vylučovány ENDOKRYNNÍMI ŽLÁZAMI = speciální žlázy vylučující hormony do krve
o NEUROHORMONY – vylučovány nervovými buňkami, typické pro hypotalamus

• MECHANISMUS ÚČINKU HORMONŮ
o Hormony bílkovinné nebo peptidické povahy – váží se na receptory buněčné membrány – vznikají látky v buňce, tzv. druhý posel, např. cAMP – ten mění propustnost pro určité látky nebo aktivuje enzymy
o Hormony steroidní povahy – pronikají přímo do buňky, naváží se na receptor v cytoplazmě – komplex hormon-receptor se v jádře váže na DNA a syntetizují se speciální enzymy, které spustí biochemickou reakc

• Hierarchické uspořádání – nejvyšší postavení má hypotalamo-hypofyzární systém
o HYPOTALAMUS – spodní část mezimozku s neurosekreční funkcí, hormony:
§ Se hromadí v neurohypofýze – odtud jsou vylučovány
• Antidiuretický hormon (ADH) – zvyšuje propustnost membrán pro vodu v distálním kanálku ledvin a umožňuje vstřebávání
• Oxytocin – pravidelné stahy hladké svaloviny (dělohy při porodu, vývody mléčných žláz)
§ Jsou vedeny k adenohypofýze a povzbuzují = liberiny nebo inhibují = statiny produkci jiných hormonů
o HYPOFÝZA – podvěsek mozkový = oválné tělísko zavěšené na hypotalamu, zadní lalok = neurohypofýza pouze skladuje a vypouští hormony, adenohypofýza produkuje:
- Somatotropní hormon (STH) – růstový, hojení tkání, aktivní hlavně v mládí před dokončení osifikace, nedostatek = nanismus, nadbytek = gigantismus
- Prolaktin (PRL) – podpora růstu mléčné žlázy, vyměšování mléka při kojení
- Adrenokortikotropní hormon (ACTH) – činnost kůry nadledvinek
- Tyreotropní hormon (FSH) – dozrávání folikulů ve vaječníku
- Luteinizační hormon – vznik žlutého tělíska ve vaječníku

• Endokrinní žlázy

• ŠTÍTNÁ ŽLÁZA – párová, uložené po stranách štítné chrupavky hrtanu, buňky kumulují jód, (musí být přijímán v potravě, produkuje hormony s jodem:
o tyroxin a trijodthyronin – vliv na celkový metabolismus, termoregulaci, růst a vývoj
o kalcitonin – snižování obsahu vápníku v krvi = antagonista parathormonu
o hypotyreóza = nedostatek hormonů – zimomřivost, svalová slabost, ukládání tuku
o hyperthyeróza (Basedowova choroba) – zvýšení činnost srdce, hubnutí, neklid
o nedostatečná produkce v dětství = zpoždění tělesné i duševní = kretenismus

• PŘÍŠTITNÁ TĚLÍSKA – 2 páry čočkovitých útvarů, produkují parathormon – udržuje stálou hladinu vápníku v krvi, nedostatek = křeče a svalové záškuby, nadbytek = odvápnění kostí, ukládání vápníku do ledvin

• NADLEDVINKY – párová žláza, umístěná na horním vrcholu ledvin
o Vnější KŮRA:
- glukokortikoidy (především kortizol) – protizánětlivé, metabolismus živin, využití jako léky proti alergii – snižuje obranyschopnost organismu
- mineralokortikoidy (především aldosteron) – zpětné vstřebávání sodíku
- androgeny – nepatrné množství, podílí se na diferenciaci pohlaví
o Vnitřní DŘEŇ
- Adrenalin – rozšiřuje cévy, podporuje srdeční činnost
- Noradrenalin – zúžení cév, zvýšení krevního tlaku

• SLINIVKA BŘIŠNÍ (pankreas) – tvoří
o inzulin (v beta neboli Langerhansových ostrůvcích) – snižuje hladinu glukózy (podporuje vstup cukru do buněk, syntézu bílkovin , tvorbu glykogenu v játrech)
o glukagon (v alfa ostrůvcích) – působí opačně, podporuje štěpení glykogenu

• VAJEČNÍKY
o folikuly produkují estrogeny (např. estradiol) – růst ženských orgánů a vývoj sekundárních znaků
o žluté tělísko vylučuje gestageny (např. progesteron) – převádí děložní sliznici do sekreční fáze menstruačního cyklu, podporuje vývoj mléčné žlázy

• VARLATA – Leydigovy buňky produkují testosteron – růst pohlavních orgánů, vývoj sekundárních pohlavních znaků, tvorba bílkovin (růst svalů)

• ŠIŠINKA - melatonin (doba spánku, bdění, rozmnožování) a BRZLÍK (tvoří hromony, T-lymfocyty)

• Nemoci nervové a hormonální soustavy

• LEHKÁ MOZKOVÁ DYSFUNKCE – nedostatek kyslíku při porodu, hyperaktivita, nesoustředěnost

• ENCEFALITIDA – infekční zánět virového nebo bakteriálního původu (např. klíšťová – vir)

• MENINGITIDA – infekční zánět mozkomíšních plen virového nebo bakt. Původu

• EPILEPSIE – opakované záchvaty křečí, nemocný ztrácí vědomí

• TETANUS – akutní infekční bakteriální onemocnění, tvoří toxiny napadající CNS

• ROZTROUŠENÁ MOZKOMÍŠNÍ SKLERÓZA – degenerativní ložiska roztroušená v CNS, příčina nejasná, poruchy hybnosti, citlivosti, koordinace, až úplné ochrnutí

• ALZHEIMEROVA CHOROBA – postupná degenerace mozkové kůry, ztráta paměti, špatná řeč

• PARKINSONOVA CHOROBA – nemoc bazálních ganglií, poruchy hybnosti, typický klidový třes

• STRUMA – zvětšení štítné žlázy, endemická struma = vyvolaná nedostatkem jodu ve vodě

• DIABETES MELLITUS – zvýšená hladina glukózy, 1. Typu = pacient závislý na inzulin, často od mládí; 2.typu = porucha působení inzulinu v tkáních

22. Vylučovací a rozmnožovací soustava živočichů a člověka

2010-08-06T01:33:00.000-07:00

• Charakteristika vylučovací soustavy
• Vylučování = proces, kdy se tělo zbavuje zplodin látkové přeměny
o Vylučování zevnitř - z krve, zvenku - ze střeva
• Fylogeneze vylučovací soustavy
o trepka vylučuje difúzí
o nejjednodušší živočichové vylučují povrchem celého těla (např. nezmaři)
o složitější živočichové pomocí protonefrídií (plaménkové bunky) – ploštěnky, metanefrídie - žížaly
o malphigické trubice = vylučování do střeva - hmyz
o ledviny různého typu (předledviny, prvoledviny, pravé ledviny)
• Funkce: osmoregulace a odstraňování odpadních (toxických) a přebytečných látek
o odváděné látky: voda, ionty solí, produkty metabolismu dusíkatých látek, další přebytečné látky
• Vylučování: plícemi (C02 a voda), potními žlázami (NaCl, močovina, kys. mléčná, voda), ledvinami (téměř všechna močovina, většina solí a voda)
• vylučovací soustava člověka se skládá z ledvin, močovodů, močového měchýře, močové trubice

• Ledvina (RENES)
• párový orgán, fazolovitého tvaru, umístěný po obou stranách páteře v bederní oblasti
• ledviny jsou uloženy ve vazivovém pouzdře a obaleny tukovým polštářem
• vnitřní tmavší část se nazývá DŘEŇ, světlejší vnější část je KŮRA
• základní stavební jednotkou ledvin jsou NEFRONY tvořené Bowmanovým váčkem s glomerulem a systémem ledvinových kanálků
• Ledviny jsou zásobeny silnou tepnou
• činnost ledvin je pro existenci organismu nezbytná - udržují stálost vnitřního prostředí těla (HOMEOSTÁZA) - při zastavení činnosti ledvin nastává smrt během 3-5 dnů
• každá ledvina je složena přibližně z jednoho milionu (hned po narození, pak jich ubývá) základních jednotek nazývaných nefrony (všechny nefrony mají podobnou stavbu a funkci)
• STAVBA NEFRONU:
o glomerulus - klubíčko krevních vlásečnic, který je dokonale obklopen Bowmanovým váčkem (pouzdrem), tvořen vazivem a močovým kanálkem (tubulus)
o močový kanálek má 3 části:
- vinutý kanálek I. řádu = proximální
- Henleova klička
- vinutý kanálek II. řádu = distální

• TVORBA MOČI: Krev do ledviny přichází LEDVINOVOU ARTÉRIÍ, která se postupně dělí na menší větve, ARTERIOLY a KAPILÁRY, jež tvoří v Bowmanově váčku kapilární síť – GLOMERULUS. Tvorba moči začíná glomerulární filtrací - plazma se filtruje (díky vysokému krevnímu tlaku ve vlásečnicích) tenkou stěnou glomerulárních kapilár do Bowmanova váčku = PRIMÁRNÍ MOČ (až 150 litrů za den), primární moč se dále během průtoku tubuly upravuje tubulární resorpcí, při níž se přenášejí látky z tubulů do okolních kapilár (zpětně se vstřebá 100% glukózy, 99.5% NaCl a 99% vody) = DEFINITIVNÍ MOČ (asi 1.5 l za den) odtéká do sběrného kanálku

• MOČOVÉ CESTY: moč tvořící se v nefronech se shromažduje v LEDVINNÉ PÁNVIČCE, z ní poté vedou močovody ústící do MOČOVÉHO MĚCHÝŘE = svalový orgán uložený za stydkou sponou, v němž se hromadí moč, v jeho dně začíná MOČOBÁ TRUBICE, které vyúsťuje na povrchu těla
• Diuréza = množství moči vytvořené za časovou jednotku
• Složení moči: voda 1200ml, močovina 30g, malé množství kys. močové, žluté barvivo, moč zdravého člověka neobsahuje glukózu, krev, bílkoviny, hnis, žlučová barviva
• ŘÍZENÍ ČINNOSTI LEDVIN:
o antidiuretický hormon (ADH) - produkován hypotalamem, ovlivňuje vstřebávání vody
o mineralokortikoidy (aldosteron) - produkován buňkami kůry nadledvin, ovlivňuje vstřebávání Na+
o renin – enzym produkován ledvinami, reguluje přívod krve do glomerulů

• ONEMOCNĚNÍ LEDVIN:
o ledvinové kameny - tvořeny převážně Šťavelanem vápenatým, souvisí s hladinou Ca2+ v krvi, prevence - dostatečný příjem tekutin
o infekce a záněty - spojeny s jinými chorobami (spála, zánět nosohltanu), napadá-li zánět glomeruly - v 30 % nastává chronické selhání ledvin; léčba - dialýza (umělá ledvina), transplantace
o akutní (náhlé) selhání ledvin - různé příčiny (požití jedu, ztráta krve), v některých případech lze léčbou obnovit normální funkci ledviny

• Rozmnožovací soustava
• MUŽSKÁ POHLAVNÍ SOUSTAVA
o Zajištuje tvorbu pohlavních buněk, pohlavních hormonů a umožnuje pohlavní spojení
o STAVBA:
- VARLE - párový, vejčitý orgán uložený v ŠOURKU, varlata produkují SPERMIE
• Spermie = mužská pohlavní buňka, složená z hlavičky, krčku, bičíku (zajišťuje pohyb, asi 3mm/min.)
• tvoří se v semenotvorných kanálcích pomocí Sertoliho buněk - vznik buněk, které slouží jako výživa
• Leydigovy buňky - vytváří hormony potřebné pro vývoj (testosteron)
- NADVARLE – obsahuje spirálovitě stočené kanálky, ve kterých se shromaždují a dozrávají spermie
- CHÁMOVOD – uzká, asi 40 cm dlouhá párová trubice, odvádějící spermie z nadvarlete do močové trubice, před vyústěním do močové trubice prochází PŘEDSTOJNOU ŽLÁZOU (PROSTATA), sekrety obou žláz se smísí a vzniká ejakulát
- MOČOVÁ TRUBICE – vede až do penisu, slouží k vedení moči, ale prochází jí také ejakulát
- PYJ – nepárový zevní mužský pohlavní orgán, složen z jednoho nepárového a jednoho párového topořivého tělesa, je zakončen rozšířeným žaludem, na jehož vrcholu ústí močová trubice

• ŽENSKÁ POHLAVNÍ SOUSTAVA:
o Zajištuje tvorbu pohlavních buněk, pohlavních hormonů a vývoj plodu po oplození vajíčka
o STAVBA:
o VAJEČNÍKY - uloženy ve spodní části dutiny břišní, párová pohlavní žláza, 3 až 5 cm dlouhá, vejčitého tvaru, v kůře se již od narození nacházejí nezralá vajíčka, uložená ve folikulech, které v pohlavní dospělosti dozrávají v pravidelných intervalech v Graafův folikul, jehož stěny produkují hormon estrogen, dozrálý folikul praská, uvolní se vajíčko putující do vejcovodu, prasklý Graafův folikul se uzavře a vytvoří se žluté tělísko produkující hormon progesteron
o VEJCOVOD - párová trubice, stěna je tvořena řasinkovým epitelem a hladkou svalovinou (stahy svaloviny a pohybem řasinek se vajíčko posouvá do dělohy)
o DĚLOHA - nepárový dutý svalový orgán hruškovitého tvaru, po oplození vajíčka zde probíhá vývoj zárodku
o POCHVA – svalová trubice spojující dělohu a zevní pohlavní orgány, krytá vrstevnatými epitelem bez žláz, vchod do pochvy je kryt panenskou blánou (do doby prvního pohlavního styku), pochva sestupuje šikmo vpřed a ústí mezi malé stydké pysky, vně obklopené velkými stydkými pysky. Těsně nad ústím močové trubice je topořivé těleso kapkovitého tvaru – poštěváček (klitoris)

• MENSTRUAČNÍ CYKLUS:
o Zahrnuje pravidelné cyklické změny stavby a funkce děložní sliznice
o Je periodickou přípravou na oplodnění a těhotenství
o Probíhá přibližně 24 – 34 dní
o Souběžně s menstruačním cyklem probíhá také ovulační cyklus - sled opakujících se změn ve vaječnících (trvá od jedné ovulace k druhé)
o Oba cykly spolu úzce souvisejí. Rozlišujeme několik fází menstruačního cyklu:
- MENSTRUAČNÍ FÁZE – nastává, pokud nedojde k oplození a uhnízdění vajíčka, ve vaječnících zaniká žluté tělísko, ustává produkce jeho hormonů, sliznice se neprokrvuje, odumírá a její zbytky se vyplavují krví z dělohy, trvá přibližně čtyři dny
- PROLIFERAČNÍ FÁZE – růstová fáze, probíhá v první polovině cyklu, jeden folikul se mění na Graafův folikul, produkuje se estrogen, který podporuje růst nové děložní sliznice, na konci fáze (12. až 14. den cyklu) nastává ovulace - Graafův folikul praskne a uvolnuje se zralé vajíčko
- SEKREČNÍ FÁZE – z prasklého Graafova folikulu vzniká žluté tělísko produkující progesteron způsobující narůstání děložní sliznice, pokud není vajíčko oplozeno, žluté tělísko zaniká, produkce progesteronu se snižuje
- ISCHEMICKÁ FÁZE – poslední den cyklu, poklesem progesteronu dochází ke stažení cév zásobujících dělohu a sliznice se začne odlučovat

• OPLOZENÍ:
o Při pohlavním styku dochází ke spojení pohlavních orgánů muže a ženy
o Při pohlavním vzrušení nastává u muže erekce penisu v důsledku naplnění topořivých těles krví a může být zaveden do vagíny
o Dráždění vyvolá vyvrcholení sexuálního vzrušní – orgasmus, který je u muže provázen ejakulací (výstřik ejakulátu do pochvy ženy)
o Spermie vystříknuté při pohlavním styku do pochvy aktivně putují dělohou až do vejcovodu, kde může dojít k oplození vajíčka
o Vajíčko je schopné oplození asi v průběhu 20 hodin po ovulaci, spermie mají v ženském ústrojí životnost asi 1-2 dny
o Největší šance na oplození vajíčka je tedy mezi 12. – 16. dnem cyklu

• TĚHOTENSTVÍ
o Období počínaje oplozením vajíčka a konče porodem, probíhá přibližně 280 dní
o Oplozené vajíčko se začne ihned rýhovat, dostává se vejcovodem do dělohy -> morula, blastocysta, která se zanořuje do děložní sliznice = nidace
o Uvnitř embrya se tvoří tři zárodeční obaly, které dávají vznik jednotlivým orgánům:
- CHORION (vnější), AMNION (vnitřní), ALANTOIS (v pupeční části plodu)
o PLACENTA - zajišťuje spojení mezi tělem plodu a matky, zajišťuje plodu výživu, kyslík, odvod C02, vylučuje odpadní látky
o Těhotenství končí PORODem - 3 fáze:
- OTEVÍRACÍ - prasknou obaly, vyteče plodová voda
- VYPUZOVACÍ - narození dítěte
- LŮŽKOVÁ - porod končí odloupnutím placenty, která vyjde ven.

• OBDOBÍ LIDSKÉHO ŽIVOTA: Oplození (početí), nitroděložní období, kojenecké období, období batolete, předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věk, období puberty, období dorostového věku (adolescence), dospělost, stáří

• ANTIKONCEPCE - cílená ochrana před nežádoucím otěhotněním
o KONDOM (mužský antikoncepční prostředek)
o POŠEVNÍ PESAR (vkládá se do pochvy)
o NITRODĚLOŽNÍ TĚLÍSKA (zavádí lékař, zabranují uhnízdění vajíčka a pohybu spermií)
o HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE (tablety, které obsahují ženské pohlavní hormony, zabranují ovulaci)
o PŘERUŠOVANÁ SOULOŽ
o STERILIZACE (chirurgický zákrok zajištující trvalou neplodnost)

• POHLAVNÍ NEMOCI
o KAPAVKA (infekční onemocnění, projevuje se zánětem sliznic, hnisavým výtokem z pohlavních orgánů, pálením, může vést k neplodnosti)
o SYFILIS (chronické infekční onemocnění, začíná vředem, poté vyrážky, po určitém období napadá mozek, míchu, srdce)
o NEPLODNOST (neschopnost jedinců mít potomstvo, např. neschopnost tvorby spermií)
o AIDS

21. Vývoj, stavba a činnost trávicí soustavy

2010-08-06T01:29:00.000-07:00

• Fylogeneze

• Trávicí soustava bezobratlých
o celým povrchem těla (osmoticky), např. někteří parazité (tasemnice)
o láčka - vakovitá dutina s jediným otvorem (současně přijímací i vyvrhovací), např. žahavci, ploštěnci
o gastrovaskulární soustava - složitější láčka, zajišťuje trávení i rozvod živin, např. medúza
o trávicí trubice - má dva otvory (přijímací a řitní), je rozlišena na ústní dutinu, hltan (vychlípitelný, případně sací), jícen, žaludek, střevo a konečník

• Trávicí soustava obratlovců
o Je tvořena trávicí trubicí se dvěma otvory a s přídatnými orgány. Části:
- ústa - ohraničena čelistmi, slouží k uchopení potravy, která je promíchána jazykem, mechanicky zpracována zuby a zvlhčena slinami ze slinných žláz
- hltan, jícen - posouvají potravu do žaludku
- žaludek- potrava je mechanicky zpracována a trávena (nemají kruhoústí, mihule, některé ryby), ptáci mají 2 žaludky (žláznatý a svalnatý), přežvýkavci mají čtyřdílný žaludek (bachor, čepec, kniha, slez)
- střevo - slouží k trávení potravy a vstřebávání živin, jeho plocha je zvětšena spirální řasou (ryby, paryby), nebo klky (ptáci, savci), u vyšších obratlovců rozlišujeme tenké střevo (dvanáctník, lačník, kyčelník) a tlusté střevo
- konečník- zakončen řitním otvorem nebo kloakou- vývod trávicí, vylučovací a pohlavní soustavy
- játra, slinivka břišní - přídatné orgány, napomáhají trávení, živiny jsou štepeny enzymy

• Trávicí soustava člověka

• DUTINA ÚSTNÍ - umožňuje mechanické zpracování potravy a promísení se slinami
o jazyk- svalnatý orgán na spodině dutiny ústní, vzadu fixován k jazylce, na hřbetní straně jsou umístěny papily s chuťovými pohárky
o zuby- jsou ukotveny v dásni na horním a dolním oblouku čelistním, tvoří je korunka, krček a kořen, povrch zubu je kryt sklovinou, pod ní je zubovina, uvnitř je dřeňová dutina vyplněná zubní dření s cévami a nervy, rozlišujeme 4 typy zubů - řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky
o slinné žlázy - existují 3 velké párové žlázy (příušní, podčelistní a podjazykové) a větší množství drobných žlázek roztroušených v podslizničním vazivu ústní dutiny, produkují sliny (asi 1-1,5 l denně) a zvlhčující potravu
• HLTAN - nálevkovitá trubice ústící do jícnu, má tři oddíly - nosohltan, ústní část hltanu (zde se kříží dýchací a polykací cesty), hltanovou část (proti hrtanu je uzavřena hltanovou příklopkou)
• JÍCEN - svalovitá trubice spojující hltan a žaludek
• ŽALUDEK - vakovitý svalový orgán, shromažďuje přijatou potravu a mísí ji se žaludečními šťávami, tvoří ho česlo, vlastní tělo žaludku a vrátník, ve sliznici žaludku jsou žlázky produkující žaludeční šťávu
• TENKÉ STŘEVO - 3 až 5 m dlouhá trubice složená v kličky, je místem intenzivního trávení a vstřebávám, jeho sliznice je zbrázděna v klky zvětšující resorpční plochu a obsahuje žlázky produkující střevní šťávu, má tři oddíly:
o Dvanáctník - první část tenkého střeva podkovovitého tvaru, do něhož ústí žlučovod a vývody slinivky břišní
o Lačník - tvoří horní část kliček tenkého střeva (asi tři pětiny)
o Kyčelník - tvoří dolní část kliček tenkého střeva (asi dvě pětiny)
• TLUSTÉ STŘEVO - asi 1,5 m dlouhá trubice, hromadí se zde nestrávené zbytky potravy a dochází k resorpci vody (zahušťování obsahu) a minerálních látek, jeho stěna je tenká, svalovina je redukována, chybí klky (tvoří se výdutě), sliznice produkuje hlen chránící sliznici a tvoří obal pro nestrávené zbytky, tvoří ho:
o slepé střevo- vyústění tenkého střeva, na jeho spodině se z něj vychlipuje červovitý přívěsek obsahující množství lymfoidní tkáně
o tračník- složený z tračníku vzestupného, příčného a sestupného končícího esovitou kličkou
o konečník- shromažďuje se zde stolice- zahuštěné nestrávené zbytky, jeho naplnění vyvolává defekaci (vyprázdnění), ústí řitním otvorem ven z těla
• SLINIVKA BŘIŠNÍ- protáhlý orgán uložený v ohybu dvanáctníku, její lalůčky produkují pankreatickou šťávu, z nich je odváděna vývody spojujícími se v hlavní vývod ústící do dvanáctníku
• JÁTRA- největší žláza těla uložena vpravo pod bránicí, tvořena pravým a levým lalokem, složena z jaterních lalůčků obsahujících trámce jaterních buněk produkující žluč, žluč je odváděna jaterními žlučovody, z každého laloku vychází jeden vývod, jejich spojením vzniká vývod jaterní, na nějž je připojen žlučník (slouží k hromadění žluče), společný vývod žlučníku a vývodu jaterního ústí do dvanáctníku

• Trávení a vstřebávání

• Zpracování potravy:
o mechanické - rozmělnění potravy a její promíchání s trávicími šťávami
o chemické - pomocí trávicích šťáv obsahujících enzymy jsou živiny štěpeny na jednodušší látky
V dutině ústní je potrava mechanicky rozmělněna (zuby, jazyk) a promísena se slinami - bezbarvou tekutinou obsahující vodu, minerální látky, amylázu ptyalin (zahajuje trávení škrobu), mucin (hlenovitou látku způsobující vazkost soust) a lysozym (ničící choroboplodné zárodky). Polknutím se sousto dostává do hltanu a dále do jícnu. Dýchací cesty se při průchodu hltanem reflexně zavírají (pomocí hrtanové příklopky). V žaludku je strava promíchávána peristaltickými pohyby s žaludeční šťávou obsahující kyselinu chlorovodíkovou (nízké pH - ničí choroboplodné zárodky, aktivuje pepsin, usnadňuje vstřebávání) pepsin (štěpí bílkoviny na polypeptidy), chymozin (sráží mléčné bílkoviny na vločky), mucin (hlenovitá látka, chrání před natrávením vlastní žaludeční sliznice), žaludeční lipázu (štěpí tuky). Trávenina je posouvána směrem k vrátníku a po malých dávkách se dostává do dvanáctníku.

• Tenké střevo je místem nejintenzivnějšího trávení. Hladká svalovina střeva vykonává pohyby peristaltické (posouvá tráveninu) a kývavé (promíchává tráveninu). Trávení v tenkém střevě napomáhá:
• STŘEVNÍ ŠŤÁVA - je slabě zásaditá (neutralizuje kyselou tráveninu ze žaludku), obsahuje peptidázy (štěpí bílkoviny na aminokyseliny), lipázy (štěpí tuky) a amylázy (štěpí vyšší sacharidy na jednoduché)
• PANKREATICKÁ ŠŤÁVA - obsahuje trypsin (štěpí bílkoviny), lipázy, amylázy
• ŽLUČ - žlutohnědá (způsobeno žlučovým barvivem - bilirubinem) kapalina, obsahuje soli žlučových kyselin napomáhající trávení tuků, způsobují jejich emulgaci (rozptýlení) a aktivují pankreatickou lipázu

• Vstřebávání (resorpce) je přechod látek vzniklých štěpením živin do krevního oběhu. Hlavním místem resorpce je sliznice tenkého střeva, která je ke vstřebávání uzpůsobena svou velkou plochou a bohatým prokrvením. Při vstřebávání látky pronikají stěnou tenkého střeva do portálního krevního oběhu nebo do lymfy (některé mastné kyseliny)

• Přeměna živin
• Výsadní postavení v metabolismu všech tří hlavních živin (sacharidů, lipidů, bílkovin) má jaterní tkáň. Většina látek vstřebaných z tenkého střeva je portální žilou odváděna do jater a zde nejdříve zpracována v jaterních buňkách. Dochází k jejich štěpeni na látky jednodušší (za uvolnění energie) nebo k jejich syntéze na látky složitější (za spotřeby energie)
• SACHARIDY - jsou ve střevě štěpeny až na monosacharidy, klíčovou sloučeninou metabolismu sacharidů je glukóza, je nejpohotovějším zdrojem energie pro většinu tkání, v krvi je její množství stálé (zvyšuje se po požití potravy), nadbytečná glukóza se v játrech přeměňuje na glykogen nebo zásobní tuk
• LIPIDY – další významný zdroj energie buněk a stavební složka buněčných membrán, jejich metabolismus úzce souvisí s metabolismem sacharidů, součástí potravy jsou především ve formě triacylglycerolů (esterů glycerolu a vyšších mastných kyselin), které se ve střevě štěpí na glycerol a vyšší mastné kyseliny, které jsou dále odbourávány a stávají se zdrojem energie, přebytečný tuk se v organismu ukládá do zásoby
• BÍLKOVINY - jsou ve střevě štěpeny na aminokyseliny, které jsou dále využívány především k syntéze nových bílkovin (stavebních bílkovin, hormonů, enzymů, bílkovin plazmy), mohou také sloužit jako zdroj energie
• Kromě sacharidů, lipidů a bílkovin musí strava obsahovat také vodu, minerální látky a vitaminy

• Zásady správné výživy
• Nedodržování pravidel správné výživy se podílí na vzniku některých onemocnění (např. onemocnění srdce a cév, obezita, rakovina), jejich dodržování působí naopak jako prevence
• Zásady správné výživy shrnují základní výživová doporučení:
o jíst pravidelně, v menších dávkách, častěji za den, konzumovat pestrou stravu
o redukovat přívod tuků (upřednostňovat rostlinné tuky, vybírat mléčné výrobky s nižším obsahem tuku, upřednostňovat drůbež před vepřovým masem)
o zvýšit konzumaci polysacharidů, tzn. celozrnné pečivo (raději chléb než bílé pečivo), luštěniny, a naopak snížit příjem cukru (sladkosti nahrazovat ovocem)
o udržovat příjem bílkovin, především živočišných, na rozumné úrovni
o udržovat rovnováhu mezi příjmem potravy a energetickým výdejem, a tím přiměřenou tělesnou hmotnost
o denně konzumovat čerstvou zeleninu, ovoce
o dostatečně pít, alespoň 1,5-2 l, v létě až 3 l tekutiny denně

• Nemoci trávicí soustavy
• zubní kaz - porušení zubní hmoty vyvolané bakteriemi, které při nedostatečné zubní hygieně vytvářejí na povrchu zubu vrstvu (plak) a zkvašováním cukrů z potravy tvoří organické kyseliny narušující zubní sklovinu
• vředová choroba - narušení sliznice žaludku nebo dvanáctníku způsobené ztrátou její odolnosti vůči trávicím šťávám
• zácpa - obtížné, někdy nepravidelné vyprazdňování tuhé stolice, může být způsobena nevhodným složením stravy (málo vlákniny) nebo příznakem onemocnění trávicí soustavy
• průjem - časté vyprazdňování řídké, vodnaté stolice, může být způsoben nesnášenlivostí některých potravin, infekcí atd.
• apendicitida - zánět červovitého výběžku slepého střeva
• infekční žloutenka (hepatitida) - virový zánět jater
• cirhóza jater - závažné onemocnění, při němž dochází k odumírání jaterní tkáně a jejímu nahrazování vazivem, jde o nevratný proces vedoucí ke snížení činnosti jater až k úplnému selhání jejich funkce, může být způsobena např. chronickým alkoholismem nebo virovou infekcí
• žlučové kameny - útvary vzniklé krystalizací některých solí v žlučníku nebo žlučových cestách, mohou omezit nebo úplně zabránit odtoku žluči do dvanáctníku
• hemoroidy - žilní městky (varixy) - rozšířené žíly v oblasti konečníku, často spojené s krvácením nebo zánětem

20. Vývoj, stavba a funkce dýchací soustavy

2010-08-06T01:22:00.000-07:00

• Charakteristika
• zprostředkovává výměnu dýchacích plynů (C02 a 02) mezi organismem a vnějším prostředím
• dýchání (respirace) = výměna plynů
o mezi vzduchem a tělm - VNĚJŠÍ dýchání (ventilace plic)
o mezi vzduchem a krví - VNITŘNÍ dýchání
o mezi krví a buňkami - BUNĚČNÉ dýchání
• tkáňové dýchání = buněčná oxidace (opak fotosyntézy) - chemické reakce, kde se organické cukry štěpí na látky jednodušší (anorganické), cukry se rozštěpí na vodu a C02 a energii
• FYLOGENEZE dýchací soustavy
o trepka - dýchá difuzí – celým povrchem těla
o bezobratlí (žahavci, ploštěnci) dýchají celým povrchem těla nebo využívají žábry (vodní korýši), plicní vaky (pavouci), vzdušnice (tracheje) = soustava trubic a trubiček, které vedou ke každé buňce, prochází celým tělem (vzdušnicovci - hmyz)
o žábry bezobratlých jsou ektodermálního původu, ale žábry a plíce obratlovců jsou entodermálního původu
o žábry jsou tvořeny z dobře prokrvených žaberních lupínků, mají je živočichové, kteří žijí ve vodě a přijímají kyslík rozpuštěný ve vodě
o plíce – hlavní dýchací párový orgán dospělých obojživelníků a vyšších obratlovců
• zdroj kyslíku = vzduch (21% 02 a 0.04% C02)
• vydechovaný vzduch obsahuje asi 14% 02 a 5% C02
• dýchací soustavu rozlišujeme na
o část vodivou (dýchací cesty -nosohltan, hltan, hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky)
o část respirační (tj. místo vlastní výměny plynů - plíce, plicní vaky, plicní sklípky)

• Horní cesty dýchací
• nos (nasum)
• dutina nosní (cavum nasi)
o Funkce = filtrace (zbavování prachu), zvlhčení a oteplení vzduchu
o Stavba: začíná nosními dírkami a ústí dvěma nosními otvory = nozdrami do nosohltanu, od dutiny ústní je oddělena měkkým a tvrdým patrem
rozdělena nosní přepážkou = chrupavka + ploténka kosti čichové + kost radličná
na bočních stěnách jsou nosní skořepy
dutina je vystlána sliznicí, krytou řasinkovým epitelem, obsahující drobné hlenové žlázky
• nosohltan (nasopharynx)
o při polykání od hltanu oddělen měkkým patrem
o vyústění Eustachovy trubice
o nedaleko trubic nosohltanové mandle = lymfatické uzlíky - ochrana proti infekci

• Dolní cesty dýchací
• hrtan (larynx)
o je soubor chrupavek, největší je chrupavka štítná - tzv. ohryzek (Adamovo jablko), vazivem spojena s jazylkou
o pod ní je chrupavka prstencová, na její stranu přisedají dvě chrupavky hlasivkové -> proudící vzduch rozezná vazy a vzniká zvuk = hlasivkové ústrojí
o hltan je od hrtanu oddělen hrtanovou příklopkou - při polykání zavírá hrtan (nepodmíněný reflex)
• průdušnice (trachea)
o nepárová trubice (délka 12-13 cm, šířka 1,5 cm), vyztužená chrupavkami, vystlána řasinkovým epitelem
o dělí se na pravou a levou průdušku = vyztuženy chrupavkami, vystlány řasinkovým epitelem - kmitá směrem nahoru dolu (odstranění nečistot), vstupují do plic, kde se větví na průdušinky
• Respirační část – Plíce (PULMO)
• velikost: vnitřní povrch asi 80 m2
• párový orgán - odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou
• pravá plíce 3 laloky, levá 2 laloky
• povrch plic kryje vazivová blána - poplicnice, přecházející na vnitřní stranu hrudníku jako pohrudnice - vystýlá dutinu hrudní
• mezi oběma blanami je pohrudniční štěrbina (dutina), vyplněná vazkou tekutinou, umožňující klouzání blan při dýchání, vytváří se zde podtlak

• vnitřní stavba plic:
o průduška se postupně větví = bronchiální strom v průdušinky – nemají chrupavčitou výstuž --> plicní lalůčky --> váčky - stěny vyklenuty v plicní sklípky
• dýchací pohyby: na jeden nádech vyměníme 0,5 litrů vzduchu
o VDECH (inspirace) = aktivní děj - vzduch je nasáván, plíce se rozepínají, pomáhá stah dýchacích svalů: bránice - pohyb směrem dolů (vyklenutí stěny břišní), mezižeberní svaly - vystoupení žeber => větší objem hrudníku => rozepnutí žeber => nasávání vzduchu do plic
uděláme 12-16 vdechů za minutu
o VÝDECH (exspirace) = pasivní děj - uvolnění svalů: bránice - pohyb nahoru, mezižeberní svaly - pokles žeber => zmenšen objemu hrudníku => vypuzení vzduchu, plíce se smršťují
• dýchání (uplatňují se oba typy):
o kostální = žeberní = hrudní (horní - 2.-5. žebro a dolní - 6.-10. žebro)
o abdominální = bránicní (břišní) - převládá u mužů a dětí
• dechový objem = množství vzduchu, které člověk vydechne jedním dechem (asi 500 ml při klidném dýchání, 1-2 l při námaze)
o inspirační rezervní objem = množství vzduchu, které je možné ještě nadechnout po normálním vdechu (2-2,5 1)
o exspirační rezervní objem = množství vzduchu, které lze ještě vydechnout po normálním výdechu (1-1,5 1)
o reziduální objem = zbytkový objem vzduchu - zůstává v plicích i po usilovném výdechu (1,5 l) = mrtvý prostor - vzduch nevyužit; v dýchacích cestách (v nosní dutině)
• vitální kapacita plic — maximální množství vzduchu, které lze vydechnout po největším možném nádechu (orientační ukazatel výkonnosti plic - u žen = 3.2 l, u mužů 4.2 l)
• celková - totální kapacita plic - vitální kapacita + reziduální vzduch
• dechová frekvence = počet dechů (nádech + výdech) za minutu - dospělý 16-18/min, dítě 20-26/min
• surfaktant = tekutina (směs bílkovin), obsažena v plicních sklipcích a plicích plodu
• obranné dýchací reflexy:
o kýchání = podráždění sliznice nosní
o kašláni = podráždění sliznice hrtanu, průdušnice a průdušek

• řízení dýchání:
o nervové: dýchací centrum v prodloužené míše (rytmické dýchání) => čidla (chemoreceptory), které reagují na množství CO2 v krvi. Máme-li v krvi více C02 => dýchání se zrychlí. Holotropní dýchání = otrava CO2
činnost dýchacího centra může také ovlivňovat koncový a střední mozek - vůlí lze regulovat frekvenci a hloubku dýchání
proprioreceptory - v dýchacích svalech a receptory ve stěnách dýchacích cest a cév - tlumí činnost dýchacího centra
o látkové: chemoreceptory v dýchacím centru a v cévách (v aortě a v krkavicích) => chemické podněty: reakce na zvýšené množství C02 a 02 změnu pH krvi => zrychlení frekvence dýchání (velký nadbytek C02 způsobuje útlum a zástavu dechu)
• nerespirační funkce - díky řasinkám jsme odolnější proti bronchitidám (kuřáci jich mají málo)

• Funkce dýchací soustavy
o hlas = pohyb hrtanových chrupavek, vzniká v hrtanu průchozím proudem vzduchu
o ohřívají a zvlhčují vzduch
• Transport dýchacích plynů: parciální tlak = tlak jednoho plynu. Princip přenosu - v různých parciálních tlacích kyslíku a C02 ve vzduchu, v tepenné, žilní a kapilární krvi. Pokud je tlak 02 vyšší, potom je malý tlak C02 nebo tlak C02 je vysoký, 02 nízký -> dochází k výměně plynů
o přenos 02 (kyslík se přenáší krví ve dvou formách):
- rozpuštěný v plazmě (velmi málo - 1.5% z celkového množství 02)
- vázaný na molekuly červeného krevního barviva hemoglobina v červených krvinkách - hemoglobin obsahuje 4 hemové skupiny, každá obsahuje FeII+- na něj naváže jednu molekulu 02 = oxyhemoglobin (po uvolnění kyslíku deoxyhemoglobin)
vazbou CO s hemoglobinem vzniká karboxyhemoglobin - váže se poměrně snadno a pevně, a tím znemožňuje vazbu hemoglobinu s kyslíkem - otrava CO může být smrtelně nebezpečná
o přenos C02 (přenáší se krví ve třech formách):
- rozpuštěný v plazmě (také málo - 8% z celk. množství přenášeného C02)
- v plazmě ve formě HC03- (hydrogenuhličitanový anion - 67%)
- vázaný na hemoglobin (25% C02) = karbaminohemoglobin - v tkáňových kapilárách se váže na hemoglobin a v plicích se zase uvolňuje, hemoglobin pak opět může vázat kyslík
o složení vdechovaného vzduchu - 21% 02, 78% N2, 0,03% C02 + vodní páry;
o vydechovaný vzduch - 16% 02 79%N2, 4% C02
o Kyslíkový dluh vzniká při námaze, nestačí množství kyslíku - E se získává štěpení glykogenu anaerobní glykolýzou na kyselinu mléčnou. Potřeba později kyslík doplnit

• Nemoci dýchací soustavy
• astma = asthma bronchiale - stah hladké svaloviny průdušinek – dušení - astmatický záchvat (dušnost, kašel, až selhání fce. plic) – způsobeno alergeny, infekcí, námahou, léky...
• tuberkulóza = TBC - bakterióza = kochův bacil – mycobacterium tuberculosis
• chřipka — viróza, akutní hořečnaté onemocnění, které postihuje velmi často dýchací ústrojí v podobě rýmy, kašle a bolesti v krku
• bronchitida = infekční zánět průdušinek
• rakovina — vyvoláno kouřením
• pneumotorax — smrštění plic v důsledku proniknutí vzduchu do pohrudniční štěrbiny a vyrovnání tlaku (při proražení stěny hrudníku)
• pneumonie = zápal (zánět) plic - infekční onemocnění (může být vyvoláno bakteriemi i viry), plicní sklípky jsou vždy zaplněny hlenem a tekutinou což zhoršuje výměnu plynů

• Tělesná teplota
• poikolotermní, ektotermní = s proměnlivou tělesnou teplotou - tělesná teplota se řídí venkovním prostředím; při minimální teplotě jsou životní funkce zpomalené, s vyšší teplotou se funkce zvyšuje
• homoiotermní, endotermní = se stálou tělesnou teplotou - v jádře je stálá tělesná teplota, v obalu kolísá
• Tvorba tepla - v jádře jater, srdce, mozku, ledvin - vznik chemickou reakcí
• Bazální metabolismus = stav, kdy se nepohybujeme, ležíme na posteli, drží nás při životě jen ty reakce, při kterých vzniká teplo
• Řízení - po celém těle jsou termoreceptory
• Funkce - termoregulace - zbavování se tepla - sálání, vedením
• Teplo vzniká činností svalů, v chladu roste svalový tonus = vnitřní napětí, svaly tuhnou
• Vazokonstrikce – zblednutí
• Když je tělu teplo - ochlazujeme se pocením, zrychluje se nám dýchání - zčervenáme - teplá krev (červená) se dere na povrch, aby se ochladila
• Optimální teplota - 37°, min.- až 24°, max.- 42 - 43°

• Kůže
• plocha: 1,6 - 1,8 m2, hmotnost: 4 - 4,5 kg, tloušťka: 1 - 4 cm
• Funkce:
o ochrana těla před vlivy vnějšího prostředí (mechanické, fyzikální, chemické), proti mikroorganismům a nepřátelům
o vylučovací (potní a mazové žlázy)
o termoregulace (udržování stálé tělesné teploty)
o vstřebávací (příjem živin, aplikace mastí...)
o dýchací, skladovací (v podkožním vazivu je uložen tuk a vitamíny rozpustné v tucích)
• obsahuje některé drobné orgány (žlázy, smysly)
• Stavba:
o POKOŽKA (epidermis) - mnohovrstevný dlaždicový epitel
- vrchní vrstva
• stratum conreum - mrtvé buňky
• stratum germinetivum - živé buňky, které časem odumřou, jdou na povrch
- povrchové buňky jsou ploché, postupně rohovatějí (ukládání keratinu = bílkovina - produkují ho keratocyty, v horních vrstvách pokožky) a odlupují se
- buňky spodní vrstvy = zárodečná vrstva - jejich dělením se doplňuje povrchová vrstva
• obsahují melanocyty (pigmentové b.) - produkují barvivo melanin - pohlcuje UV záření, produkuje vit. D (z provit. D3)
• obsahuje Langerhansovy buňky - prvotní ochrana (imunita) proti nepříznivým vlivům
o ŠKÁRA (corium) = mnohovrstevné vazivo (vazivové b. a vlákna kolagenu a elastinu, mezi nimiž se nacházejí i b. tukové - pružnost, roztažitelnost, pevnost
- směrem k pokožce vybíhá v papily, ve kterých jsou kapilární sítě a nervová zakončení (čidla bolesti) - výživa a inervace pokožky
- tvoří kožní lišty - na povrchu kůže se jeví jako papilámí linie = dermatoglyfy - dědičné, pro každého charakteristické (využití v daktyloskopii, soudním lékařství...)
- nervová tělíska vyskytující se ve škáře:
• Meissnerova (hmatová) tělíska
• Krausova tělíska (receptory chladu)
• Ruffmiho tělíska (receptory tepla)
- ze škáry vyrůstají vlasy a chlupy, vznikající z buněk vlasových váčků
- mazové a potní žlázy (šednutí vlasů - mezí buňky se dostává vzduch)
o PODKOŽNÍ VAZIVO (tela subcutanea) = síť elastických a kolagenních vláken mezi nimiž jsou uloženy výživové buňky --> umožňuje posun
- tukové buňky - izolace, zásoba energie
- tělíska Vater-Paciniho = receptory tlaku a tahu
o KOŽNÍ DERIVÁTY
- chlupy (pili), vlasy (capili), obočí, řasy
• tvořeny keratinem, zakládají se ve škáře
• výživa: zabezpečuje škárová papila
• růst: z vlasové cibulky
• zbarvení: melaniny ve zrohovatělé vrstvě kůry
• vzpřímení: vzpřimovači chlupu - termoregulace
• primární ochlupení = lanugo - během nitroděložního vývoje, po celém těle, opadá před narozením
• sekundární ochlupení - tvoří se před a po narození - disperzní chlupy po těle, vlasy, řasy, obočí
• terciární ochlupení - tvorba v pubertě a dospělosti = ochlupení v podpaží, v krajině stydké a na zevních pohlavních orgánech, v zevním zvukovodu a nosním vchodu, vousy
- nehty (ungues)
• mechanická ochrana prstů zrohovatělé destičky, vyrůstají z nehtového lůžka = zárodečná vrstva b. pod nehtem a u nehtového kořene
- žlázy
• mazové = ústí do pochvy chlupu, chybí na dlaních a chodidlech
o maz (1 - 2 g/den) = tukové látky (nenasycené mastné kyseliny) + bílkoviny + soli
o funkce: ochrana kůže a chlupu před vysycháním, brání bobtnání pokožky ve vodě, udržuje vláčnost a pružnost, je baktericidní
• potní = 2,5 miliónu žlázek - nerovnoměrně rozloženy: nejvíce na dlaních, chodidlech, v podpaží, na čele, nose
o pot (100 ml - 10 l/den) = tvoří se z tkáňového moku - voda, NaCl, mastné kyseliny, močovina, kyselina močová, kreatinin, aminokyseliny, kyselina mléčná
o funkce: termoregulace, baktericidní účinky (kys. mléčná)
• pachové (apokrinní) = v podpaží, okolí pohlavních orgánů, okolí nosního vchodu
o funkce: sexuální komunikace
• mléčné (gladula mammaria) = párová laločnatá žláza, uložena v tukovém vazivu => prs
o vývody = mlékovody vyúsťují na prsní bradavce - okolo je prsní dvorec
o největší žláza v těle, zakládá se u obou pohlaví, růst u dívek v pubertě, další rozvoj až v těhotenství a po porodu tvorba mleziva (kolostrum) a mléka (ze složek obsažených v krvi)

• NEMOCI KŮŽE:
o akné - tzv. „oheň" - rozšířené cévy, bradavice (viróza), vředy, ztráta pigmentu, melanom (UV záření)
o lupénka = předčasně se posouvají ještě nezralé buňky na povrch; je to dáno geneticky, není lék, ale dá se zmírnit
o ekzém = drobné červené pupínky, způsobeno alergenem (pylová zrnka, roztoče)
o opar = způsoben virem
o trudovina = nadměrná produkce mazových žláz při opalování - podle množství pigmentu
o při nadměrném opalování ultrafialovým zářením pigment „rozkvete", vznik melaninu = zhoubný nádor

19. Vývoj, stavba a činnost oběhové soustavy

2010-08-06T01:13:00.000-07:00

• Charakteristika tělních tekutin
• Tělní tekutiny jsou roztoky anorganických a organických látek
• Jejich základní složkou je voda: tělo obsahuje asi 42 litrů vody, přičemž v buňkách jsou uloženy 2/3 objemu vody a 1/3 je mimo buňky
• Intracelulární tekutina je tekutina uložená v buňkách - obsahuje velké množství iontů K+, menší množství Mg2+ a iontů fosforečnanových
• Extracelulární tekutina obsahuje značné množství iontů sodných, chloridových, menší množství iontů vápenatých i hydrogenuhličitanových, glukózu, mastné kyseliny, ale i plyny jako kyslík, oxid uhličitý.
o mezibuněčná tekutina - tkáňový mok
o tekutinu proudící v cévách = krev a míza – lymfa, která vzniká z tkáňového moku
• Tkáňový mok tvoří vnitřní prostředí všech tkáňových buněk.
o V obsahu soli se podobá krvi, ale liší se obsahem bílkovin - obsahuje jen malé množství bílkovin, neboť stěna vlásečnic je pro ně nepropustná
• Stálý stav vnitřního prostředí se označuje jako HOMEOSTÁZA – pokus dojde k větším poruchám v homeostáze, projevuje se to vážnými poruchami v činnosti celého organismu
• Funkcí tělních tekutin je přenos látek a plynů:
o V uzavřené oběhové soustavě se látky pohybují po těle s krví
o Vlastní předávání látek probíhá ve vlásečnicích, kde se látky dostávají difúzí na základě koncentračního rozdílu do tkáňového moku a jeho prostřednictvím ke tkáňovým buňkám
• Vývoj oběhové soustavy:
o Nejjednodušší živočichové nemají žádné soustavy
o Složitější mají cévní soustavu otevřenou (krev se rozlévá po těle), např. hmyz nebo měkkýši
o Nejdokonalejší živočichové mají cévní soustavu uzavřenou (krev proudí v uzavřeném systému)

• Krev
• KREV je červená, neprůhledná tekutina
• Její objem v těle je 5,5l - Ženy mají krve asi o 10% méně, protože mají méně červených krvinek

• SLOŽENÍ KRVE
o KREVNÍ PLAZMA – 90% vody, bílkoviny, soli, hormony
o KREVNÍ TĚLÍSKA

- červené krvinky (ERYTROCYTY)
• vznikají v kostní dřeni dlouhých a plochých kostí
• 5*1012 v litru krve
• tvoří hemoglobin, který obsahuje železo, na které se váže kyslík za vzniku oxinhemoglobinu, z něhož se kyslík zase uvolňuje
• carboxyhemoglobin - místo kyslíku se naváže CO – příčina úmrtí
• červené krvinky přežívají v oběhu asi 120 dní
• stárnoucí erytrocyty jsou ve slezině a v játrech rozkládány

- bílé krvinky (LEUKOCYTY)
• 4 – 9 * 109 v litru krve
• jsou průsvitné jaderné buňky
• hrají roli v obranných reakcích organismu, proto jejich počet stoupá při infekcích, zánětech, nádorových a jiných onemocněních
• vznikají v kostní dřeni, většina má schopnost fagocytózy
• některé z bílých krvinek vytvářejí protilátky
• rozdělujeme je podle toho, jestli obsahují barvitelná zrníčka (granula)
o GRANULOCYTY - obsahují barvitelná zrníčka. Podle barvitosti zrníček je dělíme na
- NEUTROFILNÍ – nejpočetnější, představují první obrannou linii těla proti vniklým bakteriím
- EOSINOFILNÍ - menší zastoupení. Jejich počet stoupá při alergiích
- BASOFILNÍ - produkují látky, které rozšiřují cévy a mají protisrážlivé účinky (zásadité barvivo)
o AGRANULOCYTY - zrníčka neobsahují
- LYMFOCYTY - hrají roli v imunitním systému organismu
• typu B (bursa - váček u ptáků, umožňují protilátkovou imunitu - likvidují cizí molekuly)
• typu T (thymus - brzlík, protibuněčná imunita - likvidují cizí buňky)
o MONOCYTY - nezralé krevní buňky, které mají schopnost fagocytózy, nacházejí se zejména v lymfatických uzlinách, slezině a játrech
o Krevní destičky (TROMBOCYTY)
- úlomky buněk, působí při zástavě krvácení
- zástava krvácení je životně důležitý proces, který při poranění nebo jiném poškození cévy zabraňuje vykrvácení
- krevní destičky se shlukují a rozpadají na místě poškození cévy, přitom dochází k zúžení cév v poraněném místě, poté se přemění fibrinogen na fibrin, který vytvoří síť dlouhých vláken. Vznikne tzv. krevní koláč - strup, který se po čase smrští a vytlačí nažloutlou kapalinu - krevní sérum

• Imunita
• = obranyschopnost - schopnost organismu chránit se proti nákaze
o Vrozená
- druhová (nemůžeme dostat psinku), dědičná (imunita od rodičů)
o Získaná
- aktivní
• prodělání nemoci
• očkování oslabenou nemocí
- pasivní - očkován protilátkou (není stálá, musíme se přeočkovat)
• Nespecifická imunita je především činnost fagocytujících buněk, které jsou schopny pohlcovat chorobné mikroorganismy, mrtvé buňky a jejich částice
• Specifická imunita je zprostředkována specifickým imunitním systémem, v němž mají hlavní úlohu lymfocyty

• Krevní skupiny
• V membránách červených krvinek jsou přítomny antigeny označované jako aglutinogeny A a B, které mohou reagovat se specifickou protilátkou aglutininem anti-A nebo anti-B
• Rozlišujeme čtyři krevní skupiny: Kromě aglutinogenu A a B mohou existovat v membránách krvinek ještě další antigeny, z nichž nejvýznamnější je tzv. RH faktor. Jestliže je tento faktor přítomen, krev je označována jako RH-pozitivní. Zvláštní komplikace způsobené tímto faktorem mohou vznikat v těhotenství. Jestliže je plod RH-pozitivní a matka RH-negativní může vzniknout novorozenecká žloutenka

Krevní skupina Aglutinogen Aglutin Zastoupení
A A Anti-B 43%
B B Anti -A 14%
AB A i B - 6%
0 - Anti A i Anti B 37%

• Srdce (COR)
• Vývoj srdce – u ryb (1+1), u obojživelníků (2+1), u plazů (2+1) a ptáků a savců (2+2)
• = Dutý svalový nepárový orgán zajištující trvalou cirkulaci krve v cévách
• Umístěno v hrudní dutině mezi plícemi ve vazivovém pouzdře – OSRDEČNÍKU
• Vnitřní vazivová výstelka srdce se nazývá ENDOKARD, srdeční svalovina MYOKARD a vnější vazivový obal je EPIKARD
• Srdce je rozděleno podélnou přepážkou na pravou a levou polovinu
o každou polovinu tvoří síň (ATRIUM) a komora (VENTRICULUS) a vzájemně jsou od sebe odděleny cípatými chlopněmi
o mezi pravou síní a komorou je trojcípá chlopeň
o mezi levou síní a komorou je dvojcípá chlopeň
o z levé komory vychází AORTA, z pravé komory TEPNA

• Výživa srdce je zajištena věnčitými tepnami
o Pravá a levá věnčitá tepna vystupují přímo z aorty a větví se na velké množství vlásečnic
• Činnost srdce je zajištěna neustálým rytmickým smršťováním a ochabováním (systola a diastola)
• Tlaková vlna probíhající arteriální částí oběhu se nazývá tep (puls), při maximálních výkonech je tepová frekvence 180-200 tepů
• Kardiovaskulární centrum řídící činnost srdce a cév je uloženo v prodloužené míše (její činnost je ovlivňování hypotalamem a mozkovou kůrou)
• Elektrokardiogram (EKG) = zaznamenává celkové elektrické změny v srdci
• Vývoj srdce jedince - vzniká postupně, přibližují se k sobě dvě cévy, které se začnou spojovat -přibližně ve 14. týdnu začne být krev čerpána vlastním srdcem, přibližně v 18. týdnu začínají být slyšet ozvy
• Tepny a žíly jsou spojeny prostřednictvím menších cév v jeden uzavřený celek
• U člověka existují dva oběhové okruhy. Oba začínají a končí v srdci, které je podélně rozděleno na dva funkční okruhy
o Malý plicní oběh začíná z pravé komory -> poté jde pravou a levou tepnou plicní, vstupuje do plic (výměna 02 a C02), do nichž přivádějí odkysličenou krev, okysličená krev se z plic sbírá do 4 plícních žil, které přivádějí krev do levé síně
o Velký tělní oběh rozvádí okysličenou krev do celého těla a zpět k srdci přivádí krev odkysličenou, okysličená krev proudí z levé komory do aorty, rozvod krve pomocí tepen, tepének, vlásečnice, (ze srdce -> do těla, do srdce)
Ve velkém tělním oběhu rozlišujeme několik obvodů:
- Vrátnicový - shromažďuje krev procházející trávicí soustavou
- Ledvinný - prokrvuje ledviny
- Horní a dolní systémový obvod - tělní obvod zahrnující mozek, svaly, kůži, žlázy a další orgány
- Srdeční obvod - slouží k zásobování srdečních svalových buněk

• Cévy (VASAE)
• TEPNY (ARTERIE) - vedou krev ze srdce, jsou pružné, elastické, větví se na tepénky
• VLÁSEČNICE (KAPILÁRY) - tenké, průsvitné cévy, jejich stěna je tvořena pouze jednou vrstvou výstelkových buněk, jsou propustné pro plyny, vodu a některé další látky, tvoří přechod mezi tepnami a žílami
• ŽÍLY (VÉNY) - tenká stěna, vedou krev do srdce, větví se na žilky, v dolních částech těla mají kapsovité chlopně zabraňující zpětnému toku krve

• Krevní tlak
• = tlaková síla proudící krve působící na plošnou jednotku cévní stěny
• Krevním tlakem obvykle rozumíme arteriální tlak
• Krevní tlak měřený při stahu komor je systolický tlak (90-150), při uvolnění komor je diastolický tlak (60)
• systolický tlak je určen převážně srdečním výkonem, diastolický odporem v periferních cévách
• systolický tlak značně kolísá, diastolický méně
• hodnoty systolického a diastolického tlaku se vyjadřují zlomkem - normální tlak je v rozmezí 160/90 - 90/60

• Nemoci cévní soustavy
• INFARK MYOKARDU = odumření určitého úseku srdeční svaloviny způsobené úplným ucpáním věnčité tepny, která ho vyživuje

• CHUDOKREVNOST (ANÉMIE) – pokles počtu červených krvinek

• LEUKÉMIE – v kostní dřeni se hromadí velké množství nefunkčních bílých krvinek, což vede k potlačení tvorby normálních bílých a červených krvinek

• ŽILNÍ MĚSTKY (VARIXY - křečové žíly) = patologické rozšíření žil, městnání krve, vznik sraženin (trombů)

• ATEROSKLERÓZA = postižení velkých cév, ukládání cholesterolu a vápenatých solí do stěn cév

• MOZKOVÁ MRTVICE – náhlé selhání funkce mozku, způsobené uzávěrem mozkové tepny

• Mízní (lymfatická soustava)
• tvoří samostatný uzavřený systém cév, sbírá mízu tvořící se v tkáních a odvádí ji do žil v podobě lymfy, zabraňuje se tak otokům – edémům
• mízní soustava odvádí také tuky (triacylglyceroly) v podobě tukových kapének z trávicí soustavy do horní duté žíly
• mízní cévy – odvádějí mízu z vlásečnic, spojují se v mízní kmeny, jejichž soutokem vzniká hrudní mízovod, který ústí do žilní krve
• mízní uzliny – oválné útvary vyplněné lymfocyty, uložené ve vazivovém pouzdře, filtrují přicházející mízu, lymfatické uzliny jsou uloženy na krku, v podpaží, v třislech
• Slezina je největší lymfatický orgán v těle
o uložena pod brániční klenbou
o tvořena červenou a bílou dření
- v červené dřeni jsou v mezibuněčných prostorách uloženy červené krvinky.
- v bílé dřeni jsou uzlíčky s lymfocyty
- dále jsou zde monocyty, které se přeměňují na makrofágy - odbourávají množství zanikajících červených krvinek

18. Vývoj, činnost a stavba opěrné soustavy

2010-08-06T00:14:00.000-07:00

Charakteristika
• Pohyb patří mezi základní projevy života
• Nejjednoduší živočichové se pohybovali pomocí bičíků a panožek
• Funkce: Kostra tvoří oporu těla a chrání vnitřní organy
• První pevnou oporou těla nižších živočichů je VNĚJŠÍ KOSTRA –vzniká z ektodermu, je tvořena na povrchu těla různě silnou vrstvou kutiukly a může být zpevněna CaCO3, někdy zasahuje do těla a upínají se na ni svaly, vyskytuje se u měkkýšů, křemičité jehlice u hub a chitinová u brouků

• VNITŘNÍ KOSTRA se tvoří u strunatců – vzniká z mezodermu, základem je struna hřbetní umístěná na hřbetní straně těla pod nervovou trubicí. Od kruhoústých je postupně zatlačena páteří
• Bezčelistnatí, paryby, larvální stádia a embria mají kostru chrupavčitou
• Ostatní živočichové mají kostru tvořenou kostní hmotou, kostnatěním podkožního vaziva vznikají kosti krycí, osifikací skeletu vznikají kosti náhradní

• POJIVOVÁ TKÁŇ = základní hmota a elastinová vlákna
o Vazivo (vazy – spojení jednotlivých kostí)
o Šlachy (připojení svalů ke kostem)
o Chrupavka (pokrývá kost v kloubu, spojuje některé kosti a tvoří meziobratlové ploténky)
o Kost (ochranné pouzdro pro orgány – hrudní koš a lebka)
• Většina kostí vzníká osifikací chrupavky X čéška vzniká osifikací vaziva

• OSIFIKACE = proces, kdy ubývá organických látek a přibýva anorganických – ztráci pruřnost, tvrdne

• Kosti PODLE TVARU:
o Krátké (články prstů)
o Dlouhé (stehenní)
o Ploché (lopatka, pánev)
o Nepravidelné (obratle)

• STAVBA KOSTI DLOUHÉ:
o na povrchu kompaktní (hutná) hmota (je zde Hawersův systém kanálků)
o hmota spongiózní (tvoří vnitřek plochých a krátkých kostí, je v hlavách kostí dlouhých; je tvořena trámci, které se kříží a vytváří prostorovou síť)
o Diafýza – proximální (ke středu těla), 2 Epifýzy – distální (od těla)
o Na povrchu kostí je okostice = periost (tuhý vazivový obal bohatě protkán cévami a nervy, zajišťuje výživu kostí, upínají se zde svaly, kostnatěním kost tloustne)
o Osifikací růstových chrupavek roste kost do délky
o Dutina dlouhých kostí vyplněna kostní dření – vznik červených a bílých krvinek, v mládí je dřeň červená, postupně žloutne až šedne

• SPOJENÍ KOSTÍ:
o Pohyblivé = kloub (jednoduchý: kyčelní; složitý: kolenní)
o Nepohyblivé = vazivo (lebka), chrupavka (žebra na hrudní kost), srůst (pánev = sedací, stydká; kyčelní kost; křížová kost = křížové obratle)
• Části skelete: OSOVÁ (lebka, páteř, hruník), KOSTRA KONČETIN (pletenec a vlastní končetina)
Páteř
• Soubor kostí nepravidelného tvaru, obratle na sebe nenasedají přímo, jsou odděleny meziobratlovou chrupavčitou ploténkou, je složená z 33-34 obratlů
o 7 krčních = CERVIKÁLNÍ : atlas = nosič (nemá tělo, tvar prstýnku, kývavý pohyb), axis = čepovec (má na sobě čep = tělo atlasu, otáčivý pohyb), ostatní obratle tvar trnovitého výběžku do vidličky
o 12 hrudních = TORAKÁLNÍ : mohutnější tělo, trnovitý výběžek směřuje dolů
o 5 bederních = LUMBÁLNÍ : končí zde mícha, mohutná těla, výběžek tvar kormidla
o 5 křížových = SAKRÁLNÍ : srostlé do trojúhelníka
o 4-5 kostrčních = COGITÁLNÍ : srůstají v kostrční kost
• Obratel je složen z těla, oblouku a výběžků (trnovité, příčné a výběžky pro spojení s ostatními)
• Největší těla mají obratle bederní
• Obratlové otvory tvoří kanál, kterým prochází mícha
• Hrudní obratle mají po stranách plošky pro kloubní spojení s žebry
• Pro pružnost je páteř esovitě zahnutá – krční a bederní LORDÓZA, hrudní a kostrční KYFÓZA
• Vybočení = vada = SKOLIÓZA

Hrudník
• Tvořen 12 žebry (costea) kloubně připojenými k hrudním obratlů,
pevně chrupavkou připojeny k hrudní kosti
o 7 pravých – připojeny k hrudní kosti
o 3 nepravá – chrupavkou připojeny na poslední pravé žebro
o 2 volná
• Hrudní kost tvoří rukojeť, tělo a mečovitý výběžek,
který je tvořen chrupavkou, osifikuje až naposledy
– v hrudní kosti vzniká nejvíce červených krvinek
Lebka

• MOZKOVNA (NEUROCRANIUM)
o spodina lební - vzniká osifikací chrupavky
o kost týlní (os occipitale) - 2 kloubní hrboly pro spojení s atlasem, výběžek u mužů vyvinutější
o kost klínová (os sphenoidale) - tvar netopýra (tělo a 2 křídla)
o kost spánková (os temporale) - lícní výběžek k. spánkové + spánkový výběžek k. lícní tvoří jařmový oblouk (arcus zygomaticus)
o kost čichová (os ethmoidale) - dírkovaná ploténka (jejími otvůrky procházejí vlákna čichového nervu)
o kost skalní (os petrosum) - nejtvrdší kost na těle (nemá spongiózu), je v ní uloženo vnitřní ucho
o kost bubínková (os tympanicum) - tvoří kostěný podklad pro zevní zvukovod
o výběžek bradavkový - upíná se na něj zdvihač hlavy
o výběžek bodcovitý - na něm vazem zavěšena jazylka (os hyoideum) - na ní zavěšen hrtan
o klenba lební - vzniká osifikací vaziva, tvoří ji ploché kosti
o kost čelní (os frontale) - u mužů výraznější nadoboční oblouky
o kost temenní (os parietale) - navzájem odděleny švem šípovým (sutura sagittalis)

• OBLIČEJOVÁ ČÁST (SPLANCHNOCRANIUM) - nasedá na spodinu lební, kosti spojeny švy, dolní čelist připojena kloubně
o horní čelist (maxilla)
o kost patrová (os palatinum)
o kost radličná (vomer) - dolní část nosní přepážky
o kost lícní (os zygomaticum)
o kost nosní (os nasale)
o kost slzní (os lacrimale) - lamela na vnitřní straně očnice
o dolní čelist (mandibula) - kloubně spojena s k. spánkovou jazylka (hyloideum)
o bradový výběžek - lidský znak, význam při mluvení
o lebeční švy: lambdový, šupinový, šípový, věncový

Kostra horní končetiny
• PLETENEC LOPATKOVÝ
o kost klíční (clavicula)
o lopatka (scapula)
• KOSTRA VOLNÉ KONČETINY
o kost pažní (humerus)
o kosti předloktí = kost vřetenní (radius) + kost loketní (ulna)
o kosti zápěstní (carpale) - 8
o kosti záprstní (metacarpale) - 5
o články prstů (falanges) – 14

Kostra dolní končetiny
• PLETENEC PÁNEVNÍ
o kosti pánevní (coxalní) - 3 kosti, spojeny chrupavkou, po 15. roce srůst
o kost kyčelní, kost stydká, kost sedací
• KOSTRA VOLNÉ KONČETINY
o kost stehenní (femur)
o čéška = patela
o bérec = kost holenní (tibia) + kost lýtková (fibula)
o kosti zánártní (tarzální) - 7
o kosti nártní (metatarzální) - 5
o články prstů (falanges) – 14

Nemoci
• onemocnění kloubů - nervová onemocnění - rozpad chrupavky - zánětová, nezánětová onemocnění
• dna — nadměrná spotřeba potravin bohatých na puriny – maso, vnitřnosti; v kloubech se hromadí krystalky kyseliny močové, začíná i palce na noze = královská nemoc
• skolióza - vybočení páteře
• osteroporóza - řídnutí kostí
• plégie - úplné ochrnutí
• paréza - částeční ochrnutí
• obrna - porucha hybnost svalů

Svalová soustava
• umožňuje nám veškerý pohyb těla
• podle funkce dělíme svaly na
o Ohybače – flexory
o Natahovače – extenzory
o Přitahovače – abduktory
o Odtahovače – adduktory
o Svěrače – sfinktery
o Rozvěrače - dilatátory
• svaly, které pracují současně se nazývají synergisté, proti sobě antagoniste
• svaly
o příčně pruhované (velká síla, unavitelné, ovládané vůlí)
o hladké (slabší, neovládáme vůlí, neunavitelné)
o srdeční (silný, neovladatelný vůlí, neunavitelný)
• pracuje na principu stažitelnosti - dojde k podráždění, uvolní se vápník (troponín), sval se zkrátí (myofibrily svalového vlákna se zkrátí) aktonomiozinový komplex. Prodloužením myofibril dojde k uvolnění svalu
• svaly hlavy - mimické (úpony mají v kůži, ne na kosti), krční - zdvihač hlavy
• hrudník - velký prsní sval
• svaly břicha - pilovitý sval
• záda - velký trapézový sval, široký zádový sval
• končetiny - deltový, biceps, triceps (= antagonistické svaly) hýžďový kvadryceps, trojhlavý lýtkový, krejčovský (nejdelší)
• kyslíkový dluh -> hromadění laktátu ve svalech, křeče, bolesti při relaxaci je laktát postupně odveden do jater, kde je odbouráván

17. Vznik a vývoj živých soustav, biologická evoluce

2010-08-02T02:01:00.000-07:00

Teorie o původu života na Zemi
• Vnik života a vývoj organismů je považován za součást celkového vývoje Země
• Země vznikla přibližně před 4,6 miliardami lety
• Nejstarší paleontologické doklady o životě na Zemi jsou staré asi 3,5 miliard let
• Dnes máme různé hypotézy na vznik Země - Současná hypotéza je tzv. MLHOVINNÁ - Země a další planety Sluneční soustavy vznikají z mlhoviny - ochlazováním se smršťuje, hmota se zahušťuje, uprostřed vzniká jádro, postupná diferenciace - nejtěžší prvky do středu (Ni, Fe) zemský plášť vzdušný obal

• GEOLOGICKÉ ÉRY - biologický vývoj
o Prahory - koule se začíná ochlazovat, vznik základu kontinentů (kratony). Vznik základu atmosféry (obsahuje hodně amoniaku), vznik hydrosféry, praoceánů
o Starohory - formování pevninských bloků, v atmosféře přibývá C02 a 02
o Prvohory - neklidné období - Kaledonské (horstva Britských ostrovů), Hercynské vrásnění (Český masiv)
o Druhohory - relativně klidná éra, na konci se začíná probouzet Alpínské vrásnění (vznik české křídové tabule)
o Třetihory - krátké, neklidné období, Alpínské vrásnění - Alpy, Himaláje, Koldilery
o Čtvrtohory - změna období, střídání dob ledových a meziledových, fylogeneze rodu homo

Názory na vznik života
• Kreační teorie - zastávající názor, že život vznikl stvořením, zásahem nadpřirozené síly - Boha (i dnes má tato teorie řadu zastánců - většina náboženských směrů)
• Teorie naivní abiogeneze - měla svůj původ již u starověkých filosofů, předpokládala vznik organismů přímo z neživých anorganických látek; fr. chemik L. Pasteur důmyslnými pokusy dokázal, že náhle a samovolně z neživé hmoty nemohou vznikat ani mikroby
• Teorie panspermická - život je rozšířen po celém vesmíru ve formě zárodků (kosmozoí), které v případě, že dopadnou na vesmírné těleso s podmínkami vhodnými pro život, rozvinou se do vyšších a složitějších forem
• Eternismus - život nevznikl, je tu pořád
• Teorie evoluční abiogeneze - předpokládá vznik života postupným chemickým a biologickým vývojem, z neživé hmoty přímo na Zemi; evoluční proces vzniku života zahrnuje 3 etapy
o chemická evoluce = vznik jednoduchých organických sloučenin abiogenetickou cestou v období formování zemské kůry, tj. přec více než 4 miliardami let. Základem života na Zemi jsou bílkoviny, bílkovina = řetízek aminokyselin
o biochemická evoluce = z koloidních roztoků makromolekulárních látek vznikají za vchodných podmínek shluky koloidních částic, které vytvořily malé kapičky koacervátů = bílkovinné chomáčky, které plují v hydrosféře (modelové pokusy prováděli A. Oparin a J.B.S. Haldane)
1. důkazy – Miller, Oró
o biologická evoluce - vznik prabuněk (eobiontů) z bílkovin, pohlcují na co přijdou, začátek metabolismu. Eobionta jsou předchůdci prokaryotních buněk
1. koacerváty
2. metabolony
3. eobionti
4. protobionti

Vývojové myšlenky před Darwinem
• Starověk, středověk - nevnímali vývoj, vládly kreacionistické názory
• Novověk - nálezy fosílií - C. Linné - uspořádal systém (podle barvy, velikosti). Viděl vývoj, ale nezabýval se jím
• 18.-19. stol - rozvoj paleontologie,
o Hook, Smith - katastofisté (říkali, že po katastrofě je vždy nový, ale odlišný vývoj),
o Curier - hodně potop nebo biologický vývoj
1. Teorie kataklysmat
2. Zakladatel paleontologie
o J. B. Lamarck - vývoj existuje, nezná příčinu
1. Prostředí změny nezpůsobuje, vyvolává snahu organismů změnit se
o S. Hilaire - vývoj ve skocích
o Ch. Lyell - postupný, klidný vývoj
• Ch. Darwin - pocházel z bohaté rodiny, koupil si loď, spolu s malíři a vědci vyplul kolem světa; vydal knihy; O Vzniku druhů přirozeným výběrem, Vznik člověka a pohlavní výběr
o Tři základní teze darwinismu:
1. vývoj existuje
2. rozšíření organismu na Zemi je zákonité (výskyt organismů není náhodný)
3. hlavním faktorem vývoje je boj o život a přírodní výběr
• Následovníci:
o Ernest Heackel - „Ontogeneze je zkrácenou fylogenezí"
o Dollo - „Biologický vývoj je nezvratný"
o Osborn - zákon adaptivní radiace
• Darwinismus v současnosti - význam pro paleontologii, genetiku, ekologii (věda o vztazích mezi organismy i organismy a jejich prostředí)
• Fylogeneze člověka - Darwin prohlásil, že člověk má společné živočišné předky - období honby za chybějícím článkem, na Jávě vykopali něco, co vypadalo jako opice nebo člověk, další nález - neanderthal.
o Nálezy z prvohor: Barandie
o Nálezy z druhohor: Podhořany, Žleby, Pardubicko
o Vývoj ve čtvrtohorách: Australopithecus africanus - drobná postava, 140 cm, 35-45 kg, kapacita mozku 50 cm3, bipedie, lesostepi Afriky, primitivní nástroje
BIOLOGICKÁ EVOLUCE ad Biologie pro gymnázia
1. Termín evoluce - H. Spencer

2. Škola diluvianistů – mnoho potop světa – katastrogy
a. Robert Hook

3. Teorie kataklyzmat – G.Cuvier – zakladatel paleontologie – využíval linného systému

4. Lamarckismus –
a. Organismy mají přirozenou schopnost a vůli zdokonalovat se
b. Prostředí vzbuzuje snahu měnit se
c. Změny jsou předávány dalším generacím

5. Darwinismus – Darwin stavěl na učení Ch.Lyella – geologický vývoj probíhá dál. Stejnou teorii jako Darwin publikoval i A.R.Wallace
a. Přirozená variabilita organismů
b. Organismy produkují více potomstva než může přežít -> přirozený výběr nejschopnějších jedinců
c. Graduální – postupný – vývoj živých soustav

6. Neodarwinismus

7. Teorie sobeckého genu

8. Zamrzlá evoluce

ÚROVNĚ BIOLOGICKÉ EVOLUCE
1. Mikroevoluce – změny probíhající v populacích téhož druhu
2. Speciace – vznik nových geneticky izolovaných druhů (- vysvětli pojem druh a charakterizuj)
3. Makroevoluce – vznik vyšších taxonů než druh, dlouhé časové období

MECHANISMY EVOLUCE
1. Mutace
2. Migrace genů
3. Genetický drift
4. Selekce
a. Výběr stabilizující – v neměnném prostředí, podpora průměrných vlastností
b. Výběr usměrňující – v měnícím se prostředí, podpora jiných než průměrných vlastností – populační trend
c. Výběr disruptivní – nestejnorodé prostředí, preference extrémů – často vede ke speciaci
Hominizace a sapientace
• Hominizace – zlidštění
o oploštění hrudníku = rotace ramenního kloubu
o změny související s bipédií - tvar páteře, postavení pánve
o změny na lebce - mozková, obličejová část, změna zubů, zubního oblouku, zmenšení nadočnicových oblouků
o změny horní končetiny
• Sapientace = zmoudření, schopnost řeči, schopnost jemné motoriky, vývoj nervové soustavy

• Nejstarší paleolit - člověk zručný
HOMO HABILIS (nástroje používá, i vyrábí)

• Starý paleolit - člověk vzpřímený
HOMO ERECTUS
o nálezy: první - Dalmácie, Jáva, Afrika,
Slovenský kras, Moravský kras

• Střední paleolit - člověk rozumný = pračlověk
HOMO SAPIENS

• Mladý paleolit - člověk dnešního typu
HOMO SAPIENS SAPIENS
o typ Brno - dlouhá lebka
o typ Cromagnon - široká lebka
o nálezy - Dolní Věstonice
Koněpruzské jezkyně

Určování a datování nálezů
• Stratigrafické zařazení = věda o určování podle
známých vrstev

• Radioaktivní metoda - každá živá hmota obsahuje
konstantní množství radioaktivního izotopu uhlíku
Po smrti organismu se mění množství tohoto
izotopu v organismu, ubývá ho s poločasem
rozpadu, Po změření množství radioaktivního
izotopu v kosti je možné vypočítat, jak dlouho
již není živý

• Dendrochromologie - pomocí dřeva, letokruhů

16. Mnohobuněční živočichové (2.část strunatců)

2010-08-02T01:53:00.000-07:00

Třída: OBOJŽIVELNÍCI
• suchozemští obratlovci, dospělci žijí na souši, larvy (pulci) ve vodě
• tělo pokryto kůží se žlázami vylučujícími ochranný hlen, případně jedové výměšky
• kostra - kosti převládají nad chrupavkou, lebka je spojena kloubně s páteří, u žab se vyvíjí prsní kost, žebra nejsou spojena s hrudní kostí, není tedy vytvořen hrudní koš
• dýchací soustava - dospělci dýchají plícemi nebo kůží, larvy žábrami
• cévní soustava - srdce má 2 předsíně a jednu komora s neúplnou přepážkou, vyvinut mohutný lymfatický systém
• trávicí soustava - v ústní dutině je jazyk a zuby, tvoří se žlučník, trávicí trubice ústí do kloaky
• nervová soustava - vyvíjí se především přední mozek (hlavní řídicí centrum zůstává ve středním mozku)
• smysly - dokonalejší než u ryb, hlavně zrak (oko kryto víčky, schopnost akomodace) a sluch (vyvinuto střední ucho)
• rozmnožování - vývoj nepřímý, vývody gonád ústi do kloaky, oplození vnější (žáby) i vnitřní (ocasatí)

• Podtřída: OCASATÍ - mají dva páry končetin, hlava je zřetelně oddělená od protáhlého těla, mají ocas, jsou převážně vejcorodí, např. čolek obecný nebo mlok skvrnitý

• Podtřída: BEZNOZÍ - červovité válcovité tělo, bez končetin a bez očí, žijí v tropech, např. červor vodní

• Podtřída: BEZOCASÍ - zkrácené a zploštělé tělo, bez krční části, bez ocasu, zadní končetiny jsou delší a mohutnější

o Řád: ŽÁBY- např. skokan hnědý, kuňka obecná, ropucha obecná, rosnička zelená

Třída: PLAZI
• suchozemští obratlovci
• pokožka je pokryta rohovitými krycími útvary ektodermálního původu, je suchá (nejsou přítomny kožní žlázy), po čase dochází ke svlékání
• kostra - plně osifikovaná, možnost otáčení hlavy, pětiprsté končetiny (často redukovány)
• dýchací soustava - dýchají plícemi, kožní dýchání chybí, u hadů většinou dochází k redukci levé plíce, nemají hlasové ústrojí
• cévní soustava - srdce má 2 předsíně a 1 komoru s neúplnou přepážkou (nejdokonaleji je přepážka vytvořena u krokodýlů, je vytvořen vrátnicový=jaterní krevní oběh)
• trávicí soustava - ústní dutina s dlouhým, vysunovatelným jazykem, zuby, u hadů roztažitelné čelisti, slinné žlázy (někdy jedové - hadi, ještěři), u hadů roztažitelný žaludek, trávicí trubice ústí do kloaky
• vylučovací soustava - pravé ledviny, močový měchýř (jen želvy a ještěři) ústí do kloaky
• nervová soustava - dokonalejší než u obojživelníků, větší přední mozek, poprvé 12 párů mozkových nervů
• smysly - dobrý zrak a čich (Jacobsonův orgán)
• rozmnožování - párové gonády u obou pohlaví, oplození je vnitřní (samci mají kopulační orgán), u samiček párové vejcovody ústí do kloaky, vývoj přímý, častá vejcoživorodost

• Podtřída: ŽELVY - tělo uzavřeno v kostěném krunýři, čelisti jsou bezzubé, mají pětiprsté končetiny, např. želva bahenní- jediný druh žijící ve střední Evropě, želva sloní, kareta pravá

• Podtřída: ARCHOSAUŘI - většina vymřelá, v současnosti pouze:

o Řád: KROKODÝLOVÉ - válcovité tělo, povrch těla je kryt rohovitými štítky, vyvíjí se bránice rozdělující břišní a hrudní dutinu, mají téměř rozdělené čtyřkomorové srdce, žijí obojživelným způsobem v tropických a subtropických řekách a jezerech, např. aligátor severoamerický, kajman černý, krokodýl nilský

• Podtřída: ŠUPINATÍ - tělo pokryto zrohovatělými překrývajícími se šupinami, svrchní vrstva pokožky se po čase svléká

o Řád: JEŠTĚŘI - dobře vyvinuté končetiny, pohyblivá víčka, např. ještěrka obecná, slepýš křehký - vejcoživorodý s redukovanými končetinami, leguán zelený, chameleón obecný

o Řád: HADI - redukované končetiny, dobře pohyblivá páteř s žebry, pokožku svlékají vcelku, v horní čelisti často vytvořeny jedové zuby, kořist polykají vcelku, oční víčka jsou srostlá a průhledná, např. užovka obojková - žluté poloměsíčité skvrny za hlavou, zmije obecná - trojúhelníkovitá hlava a tmavý klikatý pruh na hřbetě, kobra indická

Třída: PTÁCI
• suchozemští i vodní obratlovci
• kůže je suchá bez žláz (pouze kostrční mazová žláza k maštění peří), tělo pokryto peřím
• kostra - je odlehčena dutými kostmi (pneumatizace kostí), čelisti protaženy v rohovitý zobák, prsní kost má mohutný hřeben k upevnění létacích svalů, přední končetiny jsou přeměněny v křídla, zadní končetiny jsou kryty rohovitými šupinami
• dýchací soustava - dýchají pomocí plic a na ně napojených vzdušných vaků zasahujících mezi vnitřnosti, pod kůži i do dutých kostí, v místě rozdvojení průdušnice se nacházejí hlasivky
• cévní soustava - mohutné čtyřdílné srdce, tělní a plicní oběh je oddělen
• trávicí soustava - bezzubý zobák, jícen často rozšířen ve vakovité vole, dva žaludky - žláznatý (trávení potravy) a svalnatý (mechanické zpracování natrávené potravy), trávicí trubice ústí do kloaky
• vylučovací soustava - pravé ledviny, nemají močový měchýř, moč odváděna do kloaky
• nervová soustava - vyvinut především mozeček, rozvoj koncového mozku
• smysly - dokonalé oči (nejlepší z obratlovců, málo pohyblivé, vidí barevně, chráněny mžurkou), dobrý sluch a statokinetické ústrojí (rovnovážné)
• rozmnožování - oplození vnitřní, vajíčko je oplodněno ve vejcovodu, obaluje se zde bílkem a papírovou blánou, v děloze se tvoří skořápka; vývoj probíhá v těle samice až do stadia dvou zárodečných listů, další vývoj probíhá po snesení při zahřívání tělem rodičů

• Podtřída: PRAPTÁCI - spojují znaky plazů a ptáků (čelisti se zuby, dlouhý ocas, peří)

• Podtřída: PRAVÍ PTÁCI

o nadřád: BĚŽCI - neschopni letu, mají měkké peří a prsní kost bez hřebenu, kosti nemají duté, přední končetiny zakrnělé

- řád: PŠTROSI - pohybuji se rychlým během, mají křídla s letkami, o vejce i mláďata se stará většinou otec, např. pštros dvouprstý

- řád: KIVIOVÉ - žijí na Novém Zélandu, zakrnělá křídla, peří je podobné srsti, např. kivi jižní
o nadřád: LETCI

- řád: TUČNÁCI- specializovaní k plavání a potápění v moři, křídla přeměněna ve veslovací orgán, tělo kryto hustým a šupinovitým peřím, pod kůží souvislá vrstva tuku, silné nohy posunuty dozadu těla, např. tučňák patagonský

- řád: TRUBKONOSÍ - nad zobákem mají protažené nozdry do trubiček, dlouhá křídla, žijí na volném moři, např. albatros stěhovavý

- řád: VESLONOZÍ - vodní, loví ryby, mají veslovací nohy, např. pelikán bílý - má zobák s kožním vakem, kormorán velký

- řád: BRODIVÍ - vodní, s dlouhým krkem a zobákem, brodivé nohy, např. čáp bílý, volavka popelavá, ibis posvátný

- řád: PLAMEŇÁCI - dlouhý krk a nohy, krátký zahnutý zobák, např. plameňák růžový

- řád: VRUBOZUBÍ - vodní, mají krátký zobák a nohy, velkou kostrční žlázu, nekrmivá mláďata, okraje zobáku slouží k filtrování, např. kachna divoká, labuť velká, husa velká

- řád: DRAVCI - mají silný zahnutý zobák, opeřené běháky, srpovitě zahnuté drápy (spáry), dobří letci s výborným zrakem, masožraví, krmiví, např. orel skalní, jestřáb lesní, káně lesní, sokol stěhovavý, poštolka obecná

- řád: HRABAVÍ - silné nohy, tupé drápy, křídla mají krátká, nekrmiví, např. tetřev hlušec, bažant obecný, koroptev polní

- řád: DLOUHOKŘÍDLÍ - velká kulovitá hlava, krátký krk, dobří letci, obývají mokřady, mají plovací blány, bez volete, např. racek chechtavý, sluka lesní

- řád: MĚKKOZOBÍ - slabý zobák a měkké ozobí, mohutné hrudní svalstvo a hřeben, pečují o mláďata, např. holub hřivnáč, hrdlička divoká

- řád: KUKAČKY - stromoví, dlouhá křídla a ocas, rozeklaný zobák, mají nohu s vratiprstem, krmivá mláďata, hmyzožraví, např. kukačka obecná

- řád: PAPOUŠCI - stromoví, pestře zbarveni, žijí v tropech a subtropech, mají silný zobák (pomáhá při šplhu), nejdokonaleji vyvinutý koncový mozek u ptáků, např. andulka vlnkovaná

- řád: SOVY - noční dravci, silný ohnutý zobák, mají dlouhé drápy a vratiprst, hnízdí v dutinách, mají krmivá mláďata, např. sýček obecný, výr velký, sova pálená

- řád: SVIŠŤOUNI - skvělí letci, dlouhá křídla, mohutná létací svalovina, krátké a slabé nohy, krmiví, např. rorýs obecný

- řád: ŠPLHAVCI - šplhavé nohy s vratiprstem a drápy, silná ocasní pera slouží jako opora při šplhu, krmiví, např. strakapoud velký, datel černý

- řád: PĚVCI - stromoví, tenké nohy se třemi prsty vpředu a jedním vzadu, krmiví, s dokonale vyvinutým zpěvným ústrojím, např. sýkora koňadra, pěnkava obecná, vrabec domácí, vrána obecná

Třída: SAVCI
• nejpokročilejší třída strunatců, řadíme sem také člověka, homoiotermní (dokonalá termoregulace)
• tělo kryto kůží (pokožka, škára, podkožní vazivo), pokožkové buňky se tvoří ve spodní vrstvě, postupně rohovatí a odumírají směrem k povrchu těla, v kůži mají rozvinuty žlázy (potní, mazové, pachové, mléčné), pokožka produkuje různé rohovité útvary (srst, ostny ježka, krunýře pásovců, drápy, nehty primátů, kopyta, rohy)
• na povrchu těla srst, je tvořena chlupy (z keratinu), jemné kratší chlupy (izolace) - podsada, delší krycí chlupy (určují barvu srsti) – pesíky
• kostra - většinou 7 krčních obratlů, 12-15 hrudních, 6 bederních, 4 křížové srostlé v kost křížovou, 3-50 ocasních, zvětšuje se mozková část lebky, žebra s hrudní kostí tvoří hrudní koš, kostra končetin závisí na způsobu pohybu (rychlý pohyb, plavání, skákání atd.)
• dýchací soustava - roztažitelné plíce, v hrtanu hlasové ústrojí (chrupavky s vazy), dýchací svaly (bránice, mezižeberní svaly)
• cévní soustava - čtyřdílné srdce, bezjaderné erytrocyty, dokonalá mízní soustava
• trávicí soustava - ústa ohraničena pysky, v dutině ústní je svalnatý jazyk, slinné žlázy vylučující ptyalin (nevylučuje se u přežvýkavců) a chrup (řezáky, špičáky, zuby třenové, stoličky, bývá dvougenerační), následuje hltan, jícen, žaludek, tenké střevo (do jeho první části – dvanáctníku, ústí vývod jater a slinivky břišní), tlusté střevo, konečník (kloaka jen u vejcorodých)
• vylučovací soustava - pravé ledviny, u všech močový měchýř se zvláštním vývodem (kromě ptakořitných)
• nervová soustava - rozvoj předního mozku (u vyspělých zvrásněn), velký je i mozeček, mícha konči v křížové části páteře
• smysly - důležitý je čich, dobře vyvinut sluch (vnější, střední, vnitřní ucho), dobrý zrak (noční savci vidí jen černobíle, více citliví na intenzitu světla), hmat (nervová zakončení, kožní těliska, hmatové chlupy)
• rozmnožování - párové gonády, oplození vnitřní, samci mají penis, zárodek se vyvíjí v děloze matky a je vyživován placentou a opouští tělo při porodu (nepla¬tí pro vejcorodé a vačnatce), mláďata sají mateřské mléko, jsou v péči rodičů

• Podtřída: VEJCORODÍ - mají některé znaky plazů (např. typ vajec, vyvinutá kloaka) i savců (např. srst, mléčné žlázy, bránice), jejich čelisti jsou přeměněny v zobák, snášejí vejce po krátkém pobytu v děloze, žiji pouze Austrálii, Tasmánii a Nové Guineji, např. ptakopysk podivný - vejce klade do nor a zahřívá je, ježura australská - vývoj zárodku probíhá v břišním kožním vaku

• Podtřída: ŽIVORODÍ
o nadřád: VAČNATÍ- nitroděložní vývoj mláďat je krátký (nemají placentu), rodí se nedokonale vyvinutá a dokončuji svůj vývoj v břišním vaku samice, žijí v Jižní Americe a Austrálii, např. klokan obrovský, koala medvídkovitá

o nadřád: PLACENTÁLOVÉ - výživa zárodku je zajištěna placentou, mláďata jsou po porodu vyvinuta a umějí sát mateřské mléko

1) řád: HMYZOŽRAVCI - nerozlišený chrup, drobní noční dravci, rypáčkovitě protažená hlava, např. ježek evropský, krtek obecný

2) řád: LETOUNI - přizpůsobeni letu, mezi protaženým 2.-5. prstem přední končetiny je letová blána táhnoucí se po stranách těla k zadním končetinám (u některých druhů až k ocasu), např. kaloň malajský, netopýr velký

3) řád: CHUDOZUBÍ - redukovaná sklovina nebo celý chrup, nápadně pomalý pohyb, zmenšení mozkovny a mozku, žijí v Jižní Americe, např. lenochod tříprstý, mravenečník velký

4) řád: PRIMÁTI - mají nejvyvinutější mozek, palec je protistojně postaven, redukce čichu a zdokonalení oka, rozvoj šplhací funkce nohy bez drápů, samice má 2 prsní bradavky, samci mají varlata uložena v šourku; dělíme je na:
I. nižší primáty - poloopice - mají prsty s drápy, nehet pouze na palci, uchopovací ocas, např.
o lemur kata
o komba ušatá
o nártoun celebeský

II. vyšší primáty - mají nehty na všech prstech, těžiště těla na zadních končetinách, patří sem opice ploskonosé:
o , např. kosman bělovousý;
o Vřešťan rezavý
o Chápan

III. opice úzkonosé, např.
o pavián pláštíkový;
o kočkodan zelený
o makak rhezus

IV. lidoopi a lidé, kam patří např.
o šimpanz učenlivý,
o gorila,
o orangutan i
o Homo sapiens sapiens

5) řád: ŠELMY - potravu si obstarávají lovem, úplný chrup (mohutné špičáky), bystré smysly, dobré pohybové schopnosti, nemají klíční kost a slepé střevo
1. šelmy pozemní - rozšířeny po celém světě, poslední třenový zub horních čelisti a první stoličky v dolní čelisti jsou přeměněny ve špičaté trháky, krátké střevo, dobry čich, např. medvěd hnědý, lasice kolčava, kočka domácí, vydra říční, liška obecná
2. šelmy vodní neboli ploutvonožci - žijí v mořích, končetiny přeměněny v ploutve, zadní směřují dozadu a plní funkci ocasu, např. lachtan ušatý, tuleň obecný

6) řád: HLODAVCI - v chrupu stále dorůstají hlodavé řezáky, místo špičáků je mezera, rychlé rozmnožování (krátká doba březosti a velký počet mláďat), např. hraboš polní, křeček polní, bobr evropský

7) řád: ZAJÍCOVCI - býložravci podobní hlodavcům, v horní čelisti mají 4 řezáky se sklovinou na celém zubu, např. zajíc polní, králík divoký

8) řád: CHOBOTNATCI - největší suchozemští savci, chobot vznikl srůstem prodlouženého nosu a horního pysku, na jeho konci jsou 1-2 uchopovací prstíky, řezáky horní čelisti jsou přeměněny v kly (dorůstají po celý život), velké ušní boltce slouží k termoregulaci, např. slon africký - má větší ušní boltce a 2 hmatové prstíky, slon indický - má menší ušní boltce a 1 hmatový prstík

9) řád: LICHOKOPYTNÍCI - váha těla spočívá zpravidla na prostředním třetím prstu (ostatní zredukovány) krytém rohovitým kopytem, chybí klíční kost, obličejová část lebky je protažena, býložravci, dlouhá trávicí soustava, např. nosorožec indický, kůň Převalského, zebra stepní

10) řád: SUDOKOPYTNÍCI - mají sudý počet prstů, osa končetiny prochází mezi třetím a čtvrtým prstem, oba prsty jsou zakončeny kopyty, druhý a pátý prst bývají menší a slabší, býložravci, chybí klíční kost, rozdělujeme je na:
1. nepřežvýkavci - úplný chrup, špičáky zvětšené v kly, jednoduchý žaludek, krátké nohy, např. prase divoké, hroch obojživelný
2. mozolnatci - 3. a 4. prst mají podložený pružným mozolem, složený žaludek, např. velbloud dvouhrbý
3. přežvýkavce - mají dlouhé silné končetiny, žaludek je složen ze čtyř částí - bachor, čepec, kniha, slez; mléčné žlázy v tříslech tvoří v době laktace vemínka, např. koza domácí, ovce domácí, žirafa mramorovaná

11) řád: KYTOVCI - vodní, vřetenovité lysé tělo, přední končetiny přeměněny v ploutve, zadní končetiny zakrněly, vodorovná ocasní ploutev je vyztužena tukem a vazivem, čichové ústrojí zakrnělé, zarostlý vnější zvukovod, dobrý sluch (zvuk veden kostmi)
1. ozubené - stejnocenný chrup, např. delfín obecný, kosatka dravá
2. kosticovce - místo zubů mají jemné rohovité Ušty - kostice, jimiž filtrují potravu, např. plejtvák obrovský, velryba grónská

15. Ostnokožci, strunatci

2010-08-02T01:47:00.000-07:00

Kmen: OSTNOKOŽCI
• pouze mořští živočichové, převážně s paprsčitým souměrným tělem
• různé tvary těla
• v pokožce vápenité útvary
• vytvářejí typickou AMBULAKTÁRNÍ SOUSTAVU = systém chodeb
vyplněný vodnatou tekutinou a propojený s vnějším prostředím;
zastává funkci pohybovou, dýchací, cévní i vylučovací
• buď volní, nebo přisedlí
• většinou draví, jsou to gonochoristé, vývoj nepřímý
• Třída: LILIJICE - kalichovité tělo, stonkem přichycené k podkladu
• Třída: HADICE - terčovité tělo, volně pohyblivé
• Třída: HVĚZDICE - pětipaprsčité hvězdy, volně pohyblivé, vychlípitelný žaludek
• Třída: JEŽOVKY - kulovité tělo, pokryté ostny, volně pohyblivé
o Ježovka jedlá
• Třída: SUMÝŠI - válcovité tělo (okurkovitý tvar), volně pohybliví

Kmen: POLOSTRUNATCI (HEMICHORDATA)
• žijí převážně na mořském dně, jícen se dvěma řadami žaberních štěrbin, hřbetní nervový pruh
• většina = GRAPTOLITI = zkameněliny
• žaludovec malý

Kmen: STRUNATCI (CHORDATA)
• zpravidla dvoustranně souměrné tělo
• druhotná tělní dutina - COELOM
• žaberní štěrbiny se prolamují v hltanu, mají dýchací funkci (u některých v dospělosti zanikají)
• oporou těla je vnitřní kostra, její základ tvoří STRUNA HŘBETNÍ (CHORDA DORSALIS) - u nejnižších strunatců je jedinou oporou těla (pláštěnci, bezlebeční), u vyšších je postupně zatlačována páteří
• trubicovitá nervová soustava prochází středem těla - vznikla ektodermálně
• řitní otvor vyúsťuje vždy před koncem těla a tím vzniká pravý (postnatální) ocas
• Cévní soustava uzavřená – srdce na břišní straně těla
• SYSTÉM:
o PLÁŠTĚNCI
o KOPINATCI
o OBRATLOVCI

• Podkmen: PLÁŠTĚNCI
o mořští živočichové
o vývojově nejnižší strunatci, chorda v dospělosti jen u vršenek
o Stavba:
- tělo je vakovité nebo soudečkovité
- jednovrstevná pokožka vylučuje na povrch těla tuhý plášť – tunica tvořená polysacharidem tunicinem
- mají otevřenou cévní soustavu
o Rozmnožování: hermafroditi s nepřímým vývojem
- larvy jsou pohyblivé, dospělci žijí přisedlým
nebo vznášivým způsobem života
o Třída: SUMKY - žijí přisedle; jednotlivě i v koloniích
o Třída: SALPY - pohyblivé, často tvoří kolonie
o Třída: VRŠENKY - pohyblivé, chorda i v dospělosti

• Podkmen: BEZLEBEČNÍ
o mořští, obývají písečné mělčiny
o chorda zachována po celý život
o Stavba:
- tělo rybovitého tvaru s ploutvovitým kožním lemem a jednovrstevnou pokožkou
- tělo bez kostí nebo chrupavky, jediná opora= struna hřbetní
- pohyb zajišťuje příčně pruhovaná svalovina po stranách těla
- dýchají celým povrchem těla – 180 žaberních štěrbin se téměř nezapojuje
- cévní soustava - uzavřená, bez srdce, krev je bezbarvá
- trávicí soustava je trubicovitá, ústní otvor je lemován pohyblivými tykadly, hltan proděravěn žaberními štěrbinami
- vylučovací soustava - velký počet párových ledvinových kanálků vedle hltanu
- nervová soustava - nervová trubice po celé délce hřbetní strany těla, vpředu rozšířená
1. smyslové buňky roztroušeny po celé délce hřbetu – světločivné buňky
o Rozmnožování: gonochoristé (nerozeznatelní), vývoj nepřímý (obrvená larva
o kopinatec plžovitý - noční živočich, ocasní ploutvička má tvar kopí

• Podkmen: OBRATLOVCI (VERTEBRATA)
o vývojově nejdokonalejší strunatci, rozšířeni ve všech prostředích
o pohybliví, s pevnou vnitřní kostrou
o Stavba:
- tělo je rozlišeno na tři části - hlava, trup a pravý ocas
- pokožka je vícevrstevná, produkuje různé deriváty (šupiny, peří, srst, pancíř), pod ní je škára
- vnitřní kostra nahrazuje chordu, je členěna na lebku, páteř a kostru končetin. Chorda postupně zatlačována
- vyskytuje se svalovina příčně pruhovaná, srdeční i hladká
- dýchací soustava - dýchají žábrami, plicními vaky nebo plícemi
- cévní soustava - uzavřená, složena ze svalnatého srdce a cév, je napojena na mízní soustavu
- trávicí soustava - trubicovitá, dobře vyvinutá
- vylučovací soustava - párové ledviny - metanefros
- nervová soustava - trubicovitá, rozlišena na centrální nervovou soustavu (mícha + mozek) a obvodové nervy
- smyslová ústrojí - dobře vyvinutá, různorodá - např. komorové oči, blanitý labyrint vnitřního ucha, čichové ústrojí
- hormonální soustava - složitá soustava žláz s vnitřní sekrecí

- zásobní látky – tuky a glykogen
- intenzivní metabolismus

o Rozmnožování: gonochoristé (kromě některých ryb), většinou vývoj přímý, u vodních živočichů je častější vnější oplození
o SYSTÉM
- Podle životního prostředí
1. PLOUTVOVCI
2. ČTYŘNOŽCI
- Podle plodových obalů
1. ANAMNIA
2. AMNIOTA
- Čelistí
1. BEZČELISTNATCI
2. ČELISTNATCI

• Nadtřída: BEZČELISTNATCI – KRUHOÚSTÍ
o jednoduché tělo bez čelisti a párových končetin, chorda po celý život
o Třída: MIHULE
- mořští i sladkovodní, živí se dravě
- hadovité protáhlé tělo s nepárovým ploutevním lemem, oporou těla je chorda (je vyvinuta primitivní chrupavčitá kostra)
- vpředu na dně přísavné nálevky jsou savá ústa s nepárovými kožními zuby a jazykem
- smysly jsou jednoduché, proudový orgán po stranách hlavy
- nepřímý vývoj (larva = MINOHA)
- prvoledviny
- mihule potoční - sladká čistá voda
- mihule říční
- mihule mořská
- sliznatka cizopasná

• Nadtřída: ČELISTNATCI
o mají čelisti (vzniklé přeměnou prvních žaberních oblouků), párové končetiny a vnitřní kostru

o Třída: PARYBY
- vodní obratlovci, ocasní ploutev je nesouměrná (HETEROCERKNÍ)
- vřetenovitý tvar těla (umožňuje dosažení velkých rychlostí), většinou jsou dravci
- chrupavčitá kostra po celý život, chorda je zachována
- tělo je kryto plakoidními šupinami (podobná stavba jako zuby, základem je dentin, na povrchu je email)
- mohutné čelisti se zuby (vznikají z plakoidních šupin)
- jsou to gonochoristé, oplození je vnitřní (u samců vznikají přeměnou části břišních ploutví párové kopulační orgány – PTERYGOPODY), často živorodí
- Řád: ŽRALOCI
1. vřetenovité tělo, spirální řasa pro zvětšení plochy střev
2. máčka skvrnitá, žralok lidožravý, žralok obrovský- největší žijící paryba, živí se planktonem
- Řád: REJNOCI
1. ploché tělo, párové ploutve srůstají v lem
2. parejnok elektrický
- Řád CHIMÉRY
1. rybovité tělo, ocas protažen v bičovitý výběžek, hlubinné ryby
2. chiméra hlavatá

o Třída: RYBY
- vodní obratlovci, tělo pokrývají kostěné šupiny (vyrůstají ze škáry)
- kosti převažují nad chrupavkami, výjimečně zachovaná chorda (jeseteři)
- dýchací soustava - dýchají žábrami uloženými v žaberní dutině a krytými skřelemi (ploché kosti na hlavě)
- trávicí soustava - ozubená ústa, někdy požerákové zuby na dně hltanu, velká játra se žlučovým váčkem
- nervová soustava - nejvíce vyvinut střední mozek a mozeček
- smysly - ploché oči k vidění na krátké vzdálenosti, vnitřní ucho, chuťové buňky na vousech, proudový orgán - postranní čára umožňuje orientaci ve vodě
- gonochoristé s párovými vaječníky a varlaty, samci produkují mlíčí, samice jikry, z oplozených jiker se líhne plůdek, vývin je přímý, oplození většinou vnější

- Podtřída: DVOJDYŠNÍ
1. samostatná vývojová větev, protáhlé tělo, chorda po celý život, chrupavčitá kostra, žijí ve sladkých, periodicky vysychajících vodách suchých tropických oblastí, dýchají žábrami i plicními vaky
2. bahník australský

- Podtřída: LALOKOPLOUTVÍ
1. předchůdci obojživelníků
2. latimérie podivná

- Podtřída PAPRSKOPLOUTVÍ
1. Nadřád: CHRUPAVČITÍ
o chrupavčitá kostra, zachovaná chorda,
o nesouměrná ocasní ploutev
o Řád JESETEŘI
- z jiker kaviár
- jeseter velký
2. Nadřád: KOSTNATÍ
o většina ryb, celá kostra je kostnatá
o Řád: BEZOSTNÍ
- měkké ploutevní paprsky
- sleď obecný, sardinka obecná, losos obecný, pstruh obecný, štika obecná
o Řád: MÁLOOSTNÍ
- většinou sladkovodní, málo tvrdých paprsků v ploutvích
- kapr obecný, karas obecný, plotice, lín, cejn velký, parma
o Řád: HOLOBŘIŠÍ
- protáhlé válcovité tělo, bez břišní ploutve
- úhoř říční
o Řád: OSTNOPLOUTVÍ
- větší počet tvrdých paprsků
- okoun říční, candát obecný, tuňák obecný

14. Členovci

2010-08-02T01:41:00.000-07:00

Charakteristika
• Vodní i suchozemští živočichové
• Mají nestejnoměrné – HETERONOMNĚ – článkované tělo a končetiny

• STAVBA TĚLA
1. Hlava (CEPHALON), Hruď (THORAX), Zadeček (ABDOMEN), Končetiny (navzájem kloubně spojeny)
2. Vnější kostra – opora těla, kutikula z chitinu bývá při růstu svlékána
3. Pohyb pomocí příčně pruhovaného svalstva upevněného na vnější kostře
4. Trávicí trubice (ústní dutina, hltan, žaludek, střevo, řitní otvor)
5. Otevřená cévní soustava – na hřbetní straně těla je srdce
6. Dýchací soustava – celým povrchem, žábrami, plicními vaky, vzdušnicemi
7. Vylučovací soustava – metanefridie nebo malpighické trubice
8. Nervová soustava – gangliová
9. Rozmanité, velmi dobře vyvinuté smysly (hmat, zrak, chemorecepční orgány)

• ROZMNOŽOVÁNÍ
1. Většinou gonochoristé
2. Vývoj přímý i nepřímý (častá partenogeneze)

• SYSTÉM
I. TROJLALOČNATCI

II. KLEPÍTKATCI
a. Pavoukovci
i. Pavouci
ii. Štíři
iii. Štírci
iv. Sekáči
v. Solifugy
vi. Roztoči

III. ŽABERNATÍ
a. Nizší korýši
i. Žábronožky
ii. Listonožky
iii. Buchanky
b. Vyšší korýši

IV. VZDUŠNICOVCI
a. Mnohonožky
b. Stonožky
c. Chvostoskoci
d. Hmyz

Podkmen: TROJLALOČNATCI (Trilobitomorpha)
• Vymřelí vodní členovci, žili v prvohorách (siluru)
• První pár končetin přeměněn v tykadla, ostatní stejné
• Výchozí evoluční typ zejména klepítkatců
• Jediná třída: Trilobiti

Podkmen: KLEPÍTKATCI (Chelicerata)
• Tělo tvořeno HLAVOHRUDÍ a ZADEČKEM (bez končetin)
• Celkem 6 párů končetin
1. 2 páry hlavové (KLEPÍTKA a MAKADLA – hmatová funkce)
2. 4 páry kráčivých končetin na hlavohrudi
• Gonochoristé

• Třída: HROTNATCI (merostomata)
1. Většina druhů vyhynulých
2. Žijí v bahně na dně mělkých moří, tělo zploštělé kryté krunýřem, dravci
3. Ostrorep americký (dochovaný)

• Třída: PAVOUKOVCI (arachnida)
1. Dýchají plicními vaky nebo vzdušnicemi, zadeček bez končetin, mimotělní trávení, jednoduché oči
2. Jedni z Nejstarší známí suchozemští živočichové

3. Řád: ŠTÍŘI (scorpionida)
• Zadeček s hrotem a jedovou žlázou, mohutná makadla s klepety, noční dravci
• Štír středomořský,
• Veleštír obrovský

4. Řád: ŠTÍRCI (pseudoscorpionida)
• Drobní, žijí často i v domácnostech, živí se dravě
• Štírek obecný

5. Řád: PAVOUCI (Arachnida)
• Hlavohruď připojena k zaděčku stopkou
• Chelicery s jedovou žlázou, dravci
• Na zadečku snovací bradavky (někteří netkají sítě)
• Křižák obecný – charakteristický znak na hřbetu
• Pokoutník domácí – tvoří vodorovné sítě
• Sklípkan huňatý, Snovačka jedovatá (tzv. černá vdova)

6. Řád: SEKÁČI (opilionida)
• Malé tělo, dlouhé kráčivé končetiny
• Sekáč domácí

7. Řád: ROZTOČI (Acarina)
• Tělo tvoří jeden celek
• Chelicery přeměněny v bodavě sací ústrojí, často parazité
• V larválním stádiu 3 páry nohou, v dospělosti 4

• Klíště obecné – listnaté lesy, saje krev, přenáší encefalitidu a boreliózu, larva má 6 nohou, dospělec 8, má citlivé chemoreceptory (C02, cítí člověka)
• Zákožka svrabová (způsobuje srab), Roztočík včelí (cizopasí ve vzdušnicích včel)
• Trudovník tukový
• Vlnovnik révový

8. Řád: SOLIFUGY (solifugae)
• Nápadné ochlupení, noční dravci, suché teplé stepi
• Soligua egejská
Podkmen: ŽABERNATÍ (Crustacea)
• Žabernatí, vodní živočichové, někteří dýchají celým povrchem těla
• Nižší korýši (různý počet článků), Vyšší korýši (stálý počet článků, většinou 20)
• Tělo kryto krunýřem (z chitinu a vápenatých solí)
• Rozeklané končetiny
1. Hlava: 2 páry tykadel (smysly), 3 páry kousací ústroje (1 pád kusadel, 2 páry v čelisti)
2. Hruď: čelistní nožky (příjem potravy), zbytek přizpůsoben k pohybu
3. Zadeček: pohyb, dýchání, rozmnožování (vyšší korýši)
• Vylučování zajišťují pozměněné metanefridie
• Gonochoristé; vývoj přímý (raci), nepřímý (ostatní) – larvy nauplius , zoëa

I. Třída: ŽÁBRONOŽKY (Anostraca)
1. Protáhlé tělo, plavou hřbetem dolů, žijí v periodických tůních
2. Žábronožka sněžní

II. Třída: LUPENONOŽCI (Phyllopoda)
3. Lupenité nohy, nejpočetnější řád perlooček
4. Perloočka Hrotnatka obecná - partenogeneze

III. Třída: LISTONOŽKY
5. Dravci živící se drobnými bezobratlými, krunýř
6. Listonoh jarní

IV. Třída: KLANONOŽCI (Copepoda)
7. Naše nejhojnější planktonní organismus (i mořští zástupci)
8. Tělo bez skořápky, dýchají celým povrchem těla
9. Buchanka obecná

V. Třída: KAPŘIVCI (Branchiura)
10. Ektoparazit ryb a pulců
11. Kapřivec plochý

VI. Třída: RAKOVCI (Malacostraca)
12. Tělo kryto krunýřem, který je během života svlékán (hormonálně řízeno)
13. Každý ze 21 tělních článků nese pár končetin: 6 hlava, 8 hruď, 7 zadeček
14. Hlavohruď je srostlá s krunýřem
15. Gonochoristé s přímým vývojem
16. Exoskelet – krunýř karapax
• Svlékání – hormon ecdyson

17. Řád: DESETINOŽCI (decapoda)
• 5 párů kráčivých noh
• Rak říční – čisté prokysličené tekoucí vody, chráněn zákonem
• Rak bahenní
• Humr evropský – mořský, nestejně velká silná klepeta
• Krab obecný – krátký zadeček ohnutý pod tělo
• Garnát obecný – tělo bez inkrustace
• Langusta obecná – dlouhá tykadla, nemá klepeta

18. Řád: STEJNONOŽCI (isopoda)
• Končetiny stejného tvaru, nemají krunýř
• Beruška vodní – žije na dně znečištěných vod

19. Řád: RŮZNONOŽCI (amphipoda)
• Končetiny různého tvaru, nemají krunýř
• Blešivec obecný – bočně zploštělé tělo, čisté tekoucí vody

Podkmen: VZDUŠNICOVCI (Tracheata)
• Většinou suchozemští, dýchají vzdušnicemi – ektodermální původ
1. Na povrchu těla stigmata = průduchy
• Vylučovacím orgánem jsou převážně malpighické trubice ústící do střeva
• Mají jeden pár tykadel a nerozvětvené nohy
• Tělo členěno na hlavu, hruď a zadeček
1. Zadeček často nese kladélko

• Třída: MNOHONOŽKY (Diplopoda)
1. Každý článek srůstá ze dvou -> na článku 2 páry končetin, slabá a krátká tykadla
2. Válcovitý průřez těla
3. Mnohonožka zemní

• Třída: STONOŽKY (Chilopoda)
1. Shora zploštělé tělo, 1 pár dlouhých tykadel, 1 pár noh na každém článku
2. Stonožka škvorová

• Třída: CHVOSTOKOVCI (Collembola)
1. Na zadečku mají skákací aparát, významní tvůrci humusu, součást edafonu (bakterie)
2. Mákovka vodní

• Třída: HMYZ (Insecta)
1. Suchozemští, gonochoristé s vývojem nepřímým
2. Hlava (1 pár složených očí, jednoduchá očka, tykadla, ústní ústrojí :
• Ústní ústrojí kousavé, savé, lízavé, bodavé, bodavě savé
3. Hruď (3 páry kráčivých končetin a 2 páry křídel)
• Noha – kyčel, příkyčlí, stehno, holeň, chodidlo (5článků chodidla)
4. , Zadeček (může nést zbytek končetin, např. kladélko nebo žihadlo)

• Podtřída: BEZKŘÍDLÍ
1. ŠUPINUŽKY Primárně bez křídel, např. rybenka domácí

• Podtřída: KŘÍDLATÍ s proměnou nedokonalou (hemimetabolie: vajíčko  larva  dospělec)
1. JEPICE: larvy žijí několik let ve vodě (3 štěty na zadečku), dospělci mají zakrnělé ústní ústrojí, žijí asi 48 hodin, např.
- jepice obecná

2. VÁŽKY: dravci, larvy žijí ve vodě, dospělci u vod, pestré zbarvení, např. Nohy směřují dopředu – lapací koš na hmyz za letu. Larvy mají vymrštitelný spodní pysk – maska, dýchají střevem nebo žábrami na zadečku.
Motýlice skládají křídla svisle nad tělem, šídla vodorovně
- vážka ploská,¨
- šídlo modré

3. POŠVATKY: larvy jsou indikátory vod a potravou ryb, např.
- pošvatka rybářice

4. ŠVÁBI: nejvíce v tropech, všežravci, hlavně noční aktivita, výskyt v blízkosti lidí (pekárny, sklady). Vajíčka ve společných pouzdrech - ootheky
- šváb obecný,
- rus domácí

5. ŠKVOŘI: zadeček zakončen klíšťkami, např. škvor obecný

6. VŠEKAZI: tropický, staví termitiště, např. všekaz jihoevropský

7. KUDLANKY: dravci, 1 pár uchopovacích končetin – loupeživé nohy, manželský kanibalismus, např.
- kudlanka nábožná

8. ROVNOKŘÍDLÍ: 3.pár končetin přeměněn na skákavé nohy, 1.pár křídel v kožovité krytky, mají kousací ústní ústrojí, samci vydávají cvrčivý zvuk,
- kobylka zelená,
- saranče stěhovavá,
- cvrček polní

9. VŠI: ektoparazité savců (sají krev), vajíčka (hnidy) přilepují na chlupy (vlasy), např.
- veš dětská

10. STEJNOKŘÍDLÍ: bodavě savé ústní ústrojí (živí se šťávami rostlin nebo živočichů), 2 páry blanitých křídel (často i bezkřídlí), např.
- mšice maková,
- pěnodějka červená,
- puklice broskvoňová

11. PLOŠTICE: první pár křídel přeměněn na kožovité polohovky, např.
- Vodní
• splešťule blátivá, vodoměrka štíhlá,
- suchozemská
• ruměnice pospolná,
• štěnice domácí (saje krev obratlovců i lidí)

• Podtřída: KŘÍDLATÍ s proměnou dokonalou (holometabolie: vajíčko - larva - kukla - dospělec)

1. SÍŤOKŘÍDLÍ: dravci, larvy vstřikují do oběti trávicí šťávy a pak ji vysají, např.
- zlatoočka skvrnitá,
- mravkolev běžný (larva loví do jamky v písku mravence)

2. CHROSTÍCI: larvy si ve vodě z různých materiálů staví schránky

3. BLECHY: bodavě sací ústrojí, 3.pár nohou skákavý, např. blecha obecná

4. BLANOKŘÍDLÍ: 2 páry blanitých křídel, samičky mají kladélko (někdy přeměněné v žihadlo), často tvoří společenstva, např. Systém na : širopasí, štíhlopasí, žlabatky
- mravenec lesní,
- vosa útočná,
- včela medonosná (nejvýznamnější opilovač hmyzosnubných rostlin, matka + dělnice + trubci, poskytuje lidem med, vosk, mateří kašičku),
- lumek velký (klade vajíčka a larvy do kukel jiného hmyzu)

5. DVOUKŘÍDLÍ: druhý pár křídel zakrněl a přeměnil se v kyvadélka (manévrování v letu), např.
- Dlouhorozí
• komár pisklavý,
• Anopheles skvrnitý
- Krátkorozí
• moucha domácí,
• octomilka obecná

6. BROUCI: 1.pár křídel přeměněn v chitinové krovky, kousací ústní ústrojí
• Střevlíkovití: střevlík měděný
• Potápníkovití: potápník vroubený
• Mrchožroutovití: vajíčka kladou na mršiny, hrobařík obecný
• Kovaříkovití: kovařík krvavý
• Sluněčkovití: slunéčko sedmitečné
• Potemníkovití: potemník moučný (larvy = moučné červy)
• Vrubounovití: mají býložravé larvy = ponravy, chroust obecný
• Tesaříkovití: tesařík obecný
• Mandelinkovití: mandelinka bramborová

7. MOTÝLI: dlouhá tykadla, sací ústrojí, křídla pokryta barevnými šupinkami, housenky (=larvy), např. obaleč jablečný (larvy způsobují červivost jablek), mol šatní (housenky se živí tkaninami a kožešinami),
-stužkonoska modrá,
- babočka admirál,
- lišaj smrtihlav (noční),
- otakárek fenyklový

13. Mnohobuněční živočichové 2

2010-08-02T01:36:00.000-07:00

Charakteristika
• Vývoj MEZODERMU: rýhováním vzniká přechodný mnohobuněčný útvar – MORULA, poté vzniká konečné stadium rýhování – BLASTULA. Poté se začínají tvořit zárodečné listy, které jsou podkladem pro tvorbu orgánů - vzniká tzv. GASTRULA, jejíž součástí je EKTODERM (vnější zárodečný list), ENTODERM (vnitřní). Ve většině případů také vzniká MEZODERM (střední). Mezoderm může vznikat vchlipováním nebo vcestováním. Nejčastěji však vzniká vychlípením části entodermu

• TRIBLASTICA – vývojově dokonalejší, jejich tělo je tvořeno třemi zárodečnými listy – ektoderm, entoderm a mezoderm, mohou být PRVOÚSTÍ nebo DRUHOÚSTÍ
• ORGÁNY
1. EKTODERMÁLNÍ – pokožka + deriváty, nervová soustava, smyslové orgány, dýchací orgány bezobratlých, žahavci -svalovina
2. MEZODERMÁLNÍ – cévní soustava, svalová soustava, rozmnožovací a vylučovací soustava, kosti, chrupavky, vazivo
3. ENTODERMÁLNÍ – trávicí soustava, dýchací soustava
• PRVOÚSTÍ ŽIVOČICHOVÉ – z prvoúst (prvotního ústního otvoru gastruly) později vzniká ústní otvor, rozeznáváme u nich tři typy tělních dutin –
• SCHIZOCOEL (nepravá tělní dutina vyplněná parenchymem),
• PSEUDOCOCEL (ve schizocelu je potlačen parenchym a vzniká dutina vyplněná mízou),
• COELOM (pravá tělní dutina), např. měkkýši, kroužkovci, členovci

Kmen: PLOŠTĚNCI (Plathelminthes)
• schizocoel
• žijí volně (ve vodě, v půdě) i paraziticky
• mají dvoustranně souměrné, zploštělé tělo
• prostor mezi ektodermem a entodermem je vyplněn MEZENCHYMem
• pohybují pomocí kožně svalového vaku
• u parazitů vůbec není trávící soustava
• vylučovací soustava = PROTONEFRIDIE – plaménková buňka a bičíky
• Trávicí soustava -= gastrovaskulární s jedním otvorem pro přijímání i vyvyrhování
• nervová soustava je gangliová provazcovitá, tvořená mozkovou zauzlinou a nervovými provazci
• Miskovité oči, chemoreceptory
• Dýchání povrchem těla
• jsou to hermafroditi

• Třída: PLOŠTĚNKY
• žijí ve vodě či vlhké půdě
• živí se dravě
• mají miskovité oči (buňky, které reagují na světlo)
• provazcovitá nervová soustava
• trávící soustava je dutina
• pohyb umožňuje řasinkový epitel pokožky a svaly podkožního tuku
• mají výraznou regenerační schopnost
• mohou se rozmnožovat nepohlavně (dělením)
i pohlavně (sladkovodní přímý vývoj, mořské nepřímý vývoj)
• bioindikátory čistoty prostředí
• ploštěnka mléčná, ploštěnka potoční

• Třída: MOTOLICE
• parazité s nečlánkovaným tělem
• mají složité vývojové cykly, dospělci parazitují na obratlovcích
• na břišní straně těla mají dvě přísavky
• ústní přísavka – svalnatý hltan
• břišní přísavka
• ontogenetická regrese – smyslových a pohybových orgánů, anaerobní dýchání
• progresivní – kutikula, vysoce výkonné pohlavní ústrojí
• Motolice jaterní – dospělec parazituje v játrech ovcí (i skotu a člověka), způsobuje trávící poruchy, až úhyn, mezihostitelem je plž bahnatka malá
• Vývojový cyklus motolice jaterní: v játrech ovce dojde k oplození vajíček - oplozená vajíčka jdou do žlučovodů, se žlučí poté do střev a s výkaly z těla ven - mění se v pohyblivou larvu, ta pronikne do plže bahnatky malé - změní se v klidové stadium - následně se změní v larvu – opustí mezihostitele – přichytí se na rostlinách a tvoří cysty –pronikne opět do trávící soustavy ovce
• Krevnička močová – způsobuje nemoc bilharziozu – projevuje se těžkými záněty močového měchýře

• Třída: TASEMNICE
• parazité žijící ve střevech obratlovců, hostitelem jsou obratlovci, mezihostitelem bezobratlí
• tělo je kryto kutikulou, aby se tasemnice v těle nerozložila a tvoří ho -
• hlavička (SCOLEX) s přísavkami a háčky. Věněc příchytných háčků – rostrum – poznávací znak při určování
• krček a ploché články (proglotidy), tělo dosahuje délky i několik metrů
• živiny přijímají celým povrchem těla
• anaerobní dýchání, redukce svalového vaku - ochablá
• hermafroditi s nepřímým vývojem, protenadričtí
• spermie se tvoří v předních článcích, oplodňují zadní vajíčka – poslední články už pouze oplozená vajíčka – odštěpují se
• Tasemnice dlouhočlenná - v dospělosti parazituje v tenkém střevě člověka, mezihostitelem je prase domácí
• po pozření se vylíhne onkosféra – ve svalech vytvoří váčky - boubele
• Měchožil zhoubný – žije ve střevě šelem, mezihostitelem může být např. ovce, skot nebo člověk, ekosféra se usazuje v játrech či v plicích a tvoří boubel obřích velikostí (až 40cm)
• Škulovec široký – konečným hostitelem je člověk mezihostitelem je buchanka a ryba
• Tasemnice bezbranná – parazituje na lidech
• Řemenatka ptačí
Prvoústí s Pseudocoelomem

Kmen: HLÍSTI
• válcovité tělo, nečlánkované, žijí volně nebo paraziticky
• tělo je pokryto silnou vrstvou kutikuly, která je chrání před účinky trávících enzymů hostitele
• mezi entodermem a ektodermem je dutina vyplněná tekutinou, tělo je dosti tvrdé a zároveň pružné
• pohybují se pomocí kožně svalového vaku
• trávící soustava – trávicí trubice (i s řitním otvorem)
• nervová soustava – gangliová, tvořená mozkovou zauzlinou a nervovými provazci
• Anaerobní dýchání – zplodiny se hromadí v pseudocoelomu
• Gonochoristé s přímým i nepřímým vývojem
• Ústa vybavena kutikulárními zuby

• HLÍSTICE
• svalovec stočený (jeho larvy žijí spirálně stočené ve svalech)
• způsobují trichinelózu: střevní léčitelná fáze a svalová neléčitelná
• vlasovec mízní - v mízní soustavě, způsobují poté elefantiázu – důsledek ucpávání uzlin
• vlasovec oční – oční záněty a nádory kúže
• nitkovci - žijí ve svalech prasete domácího i divokého

• ŠKRKAVKY
• škrkavka dětská – parazituje v tenkém střevě člověka, nakaženy bývají hlavně děti (vajíčka s výkaly z těla ven – poté s potravou do zažívacího traktu – larvy se dostávají přes stěnu tenkého střeva do krve – poté do jater a plic – poté vykašlaní – polknutí hlenu – v tenkém střevě dospívají)
• až 40 cm
• ascaridóza – nechutenství, zvracení, bolesti hlavy
• roup dětský
• oxyurinóza

• HÁĎÁTKA
• háďátko řepné – žije v kořenovém systému řepy
• háďátko pšeničné
• vířník - mikroskopičtí živočichové s vířivým aparátem kolem ústního otvoru, dobře snášejí nepříznivé podmínky, jsou součástí planktonu, důležitá složka potravy mladých ryb
prvoústí Coelomoví

Kmen: MĚKKÝŠI (Mollusca)
• mají měkké nečlánkované tělo
• žijí převážně ve vodě, někteří na souši
• tělo tvoří hlava (u mlžů chybí), svalnatá noha (k pohybu) a útrobní vak, jehož hřbetní strana vybíhá v kožní záhyby, tzv. plášt vylučující schránku (nejčastěji jednoduchá ulita nebo dvojitá lastura)
• trávící soustava - ústní otvor (radula), slinné žlázy, trávící soustava, vyvinutá slinivkojaterní žláza
• cévní soustava – otevřená, srdce
• dýchací soustava – žábry nebo plicní vaky
• vylučovací soustava – metanefridie
• nervová soustava – gangliová, navzájem propojená
• smysly – většina má oči, hmatová tykadla

• Třída: PLŽI
• vodní i suchozemští
• mají typicky vytvořenou hlavu s tykadly a očima
• mají dobře vyvinutou nohu, útrobní vak
zpravidla stočený do spirály a krytý ulitou (někdy chybí)

• podtřída: PŘEDOŽÁBŘÍ – žábry umístěné před srdcem, převážně mořští, jeden pár tykadel, většinou gonochoristé
• bahenka živorodá
• homolice středomořská (mramorovaná ulita)
• ostranka jaderská (ježatá ulita)

• podtřída: ZADOŽÁBŘÍ – žábry za srdcem, mořští, redukovaná schránka, hermafroditi
• zej obrovský – tzv. mořský zajíc

• podtřída: PLICNATÍ – sladkovodní nebo suchozemští, dýchají plicními vaky,
• SPODNOOCÍ (oči na bázi tykadel) –
• plovatka bahenní,
• bahnatka malá
• Okružák ploský
• STOPKOVÍ (oči na 2, páru tykadel) -
• hlemýžď zahradní,
• páskovka hajní,
• slimák největší – nemá ulitu
• slimák popelavý
• plzák lesní

• Třída: MLŽI
• mořští i sladkovodní, nemají zřetelnou hlavu
• lastura
• tělo je zploštělé a kryté dvěma lasturami, nezřetelná hlava, otvor přijímací a otvor vyvrhovací
• dýchají žábrami
• nemá slinné žlázy
• nervová soustava - statocysta, osfradium (ústředí čichové)
• sladkovodní –
• škeble rybničná,
• perlorodka říční
• mořští – srdcovka jedlá,
• ústřice jedlá,
• slávka jedlá,
• perlotvorka mořská

• Třída: HLAVONOŽCI
• nejdokonalejší měkkýši žijící pouze v moři, dýchají žábrami
• hlava je zřetelná, noha je přeměněna na svalnatou nálevku a v ramena na hlavě
• schránka je většinou redukována
• dravci jsou schopni rychlého pohybu pomocí ramen
• mají velkou mozkovou zauzlinu a dokonalé komorové oko
• gonochoristé s pohlavním dimorfismem (samečkové jsou menší), u samců se jedno z ramen mění v kopulační orgán, který se někdy odděluje od těla a je velmi pohyblivý, v rameni jsou spermie
• loděnka hlubinná, sépie obecná, chobotnice obecná, krakatice obrovská (až 30m)

• Kmen: KROUŽKOVCI
• mořští, sladkovodní i suchozemští živočichové
• mají červovité, stejnoměrně článkované tělo
• na povrchu mají jednovrstevnou pokožku se žlázovými buňkami, pohyb zajišťuje podkožní vak
• mezi ektodermem a entodermem je tekutinou vyplněná dutina, v níž jsou uloženy cévy a pohlavní orgány - druhotná tělní dutina – coelom
• trávící soustava – trávicí trubice (ústní dutina, hltan, střevo, řitní otvor)
• cévní soustava – uzavřená, hřbetní a břišní céva navzájem spojeny
• dýchací soustava – mají žábry nebo dýchají celým povrchem těla
• vylučovací soustava – metanefridie
• nervová soustava – žebříčkovitá
• smysly – většina má oči, hmatová tykadla, chemoreceptory
• vývoj přímý i nepřímý

• Třída: MNOHOŠTĚTINATCI
• mořští, dýchají žábrami
• na každém článku mají výběžky opatřené štětinkami k pohybu
• vývoj nepřímý přes larvu trochofora
• nereidka hnědá,
• palolo zelený,
• afroditka

• Třída: OPASKOVCI
• tvoří typický opasek
• zduřelé tělní články s kožními žlázami umožňují rozmnožování
• většinou sladkovodní nebo suchozemští

• Podtřída: MÁLOŠTĚTINATCI – 4 svazky štětinek na každém článku,
mají velkou regenerační schopnost, v pokožce mají světločivné a hmatové buňky
• trávicí soustava –vápenaté žlázy – neutralizace huminových kyselin
• exkreční epitel – hromadí v sobě tělu škodlivé látky – odloupnutí
• tyflosolis

• Žížala obecná – podílí se na tvorbě humusu, provětrává půdu
• Nitěnka obecná – žije v bahně, indikátor silně znečištěných vod

• Podtřída: PIJAVICE – mají shora zploštělé tělo, vnější parazité, většinou bez štětinek, se dvěma přísavkami, pohybují se volným plaváním, píďalkovitě
• Pijavka lékařská – používaná ve středověku k odsávání krve nemocným
• Pijavka koňská

12. Mnohobuněční živočichové

2010-08-02T01:33:00.000-07:00

Kmen: HOUBY (Porifera)
• slepá vývojovou větví živočichů doložená už z kambria, vyvinula se pravděpodobně z bičíkovců
• netvoří skutečné tkáně a orgány, ve vývoji zůstaly na stupni gastruly
• žijí ve sladké i slané vodě, mají nepravidelné tvary, 97% ve vodě mořské
• v dospělosti jsou nepohyblivé, většinou mořští živočichové
• Žijí nejčastěji v koloniích nebo samostatně - solitérně
• stavba těla
o vnější vrstva EKTODERM má krycí funkci – tvořena porocyty
o vnitřní vrstva ENTODERM obsahuje límečkovité buňky - CHOANOCYTY, pomocí nichž přijímají potravu + rozmnožovací funkce
o mezi ekto a entodermem je rosolovitá hmota – MEZOGLEA - jsou zde jehlice (sklerity), podle jejíchž tvarů poznáme o jakou jde houbu
- amébocyty – měňavkovité buňky, roznášení potravy
- skleroblasty – vytvářejí sklerity
- spongobasty – spongiová vlákna – pevná a zároveň pružná
- archeocyty – pro vznik vnitřních pupenů a pohlavních buněk

o voda s potravou proudí do těla kanálky - OSTIEMI
o mají jeden vyvrhovací otvor – OSCULUM
o tělo je vyztuženo jehlicemi (vápenatými, křemičitými) navzájem spojenými pružnými spongiovými vlákny
• jsou to hermafrodité - mají oboje pohlavní buňky
1. nepohlavně se rozmnožují pučením
a. vnější - u mořských, nový jedinec se neodděluje od mateřského a tvoří se kolonie
b. vnitřní: u sladkovodních, tvoří vnitřní pupeny, tzv. GEMULE - umožňující přežít nepříznivé podmínky – např. promrznutí houby
2. pohlavní rozmnožování - buňky se tvoří v mezoglei, spermie osculem opouštějí houbu a jsou ostiemi nasáty do jiné houby, oplodní vajíčko, jeho rýhováním se tvoří pohyblivá larva - AMFIBLASTULA, která později přisedá a dává vznik nové houbě

• třída: HOUBY VÁPENATÉ - pouze mořské druhy (chladná moře), jehlice mají z uhličitanu vápenatého, žijí v koloniích
o houba voštinatá

• třída: HOUBY KŘEMIČITÉ - žijí v teplých mořích, netvoří kolonie, jehlice z oxidu křemičitého
o houba pletená neboli Venušin koš
o houba pohárová
o houba rybničná
o houba říční

• třída: HOUBY ROHOVITÉ - oporu tvoří spongiová vlákna , nevytváří jehlice
o houba mycí - má pouze spongiová vlákna nebo sladkovodní houba rybniční

Kmen: ŽAHAVCI (Cnidaria)
• vodní, převážně mořští živočichové s paprsčitě souměrným tělem
• ve vývoji zůstaly na stupni gastruly
• jejich tělo je vakovité, extracelulární trávení probíhá v láčce nebo gastrovaskulární soustavě (medúzovci)
• mají difuzní nervovou soustavu
• mezi ekto a entodermem je rosolovitá hmota - MEZOGLEA (s opornou funkcí)
• mohou se vyskytovat ve dvou formách:
o POLYP - přisedlé stadium, tvořen příchytným terčem, vlastním tělem s láčkou a rameny, mezi nimi je přijímací a současně vyvrhovací otvor
o MEDÚZA - pohyblivé stádium, zvonovitého tvaru, přijímací a současně vyvrhovací otvor je na spodní straně
• mají žahavé buňky (KNIDOBLASTY) se žahavým vláknem, které se při podráždění vymrští, zabodne do kořisti a omráčí ji (pomocí jedu – neurotoxický hypnotoxin)
o Skládá se z samotného cnidoblastu s výběžkem – cnidocil. Při podráždění cnidocilu dojde k vymrštění žahavého vlákna.
o Cnidoblasty neregenerují, jsou nahrazovány z vmezeřených (intersticiálních) buněk ektodermu
• Endoderm vystýlá vnitřní trávicí dutinu - láčku, je tvořen několika skupinami buněk:
1. dvoubičíkaté buňky slouží k přijímání potravy
2. sekreční buňky vytváří trávicí enzymy
3. buňky svalového epitelu, které stojí kolmo k obdobným buňkám nalézajícím se na povrchu těla slouží k jejich podpoře (mimořádné vyvinutosti tyto buňky dosahují u medůzovců)
4. bazální buňky sloužící jako náhrada za odumřelé buňky všech tří typů.
• jsou hermafrodité i gonochoristé
1. Nepohlavní rozmnožování:
a. pučením
b. strobilací - probíhá u medúzovců, ve stadiu polypa opakovaně zaškrcují ústní konec s rameny, vytvářejí se ramena nová a vzniká tzv. STROBILA, nejstarší jedinci se oddělují, mění se v pohyblivé medúzy – nedospělé EFERY, které se rozmnožují pohlavně, cyklus se opakuje

2. Pohlavní rozmnožování: z oplozeného vajíčka vzniká larva - PLANULA, která přisedá a dává vznik polypu. Ten následně podlého strobiraci
• charakteristické je střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožovány
o Polyp -> strobilace -> medúza -> pohl. Rozmnožování -> planula -> polyp

• Třída: POLYPOVCI - převládá stádium přisedlé
medúza je drobná nebo zcela chybí (NEZMAŘI)
rozmnožují se pučením. Tělo tvoří
1. Nožní terč
2. Vlastní tělo
3. Ústní terč – peristom
• Velká regenerační schopnost
o nezmar hnědý
o nezmar zelený
o medúzka sladkovodní
o nezmar obecný

• Třída: MEDÚZOVCI - mají pravidelnou rodozměnu (polyp je malý, podstatnou část života tvoří stadium medúzy), jsou gonochoristé, živí se většinou dravě
o Medůzy se pohybují reaktivním pohybem, kdy svalovina nacházející se na obvodu zvonu vypuzuje z prostoru subumrelly vodu.
o Skyfomedůzy se živí dravě makroskopickými organismy, jen skupina kořenústky spásá mikroskopický plankton.
- talířovka ušatá
- kořenoústka plicnatá

• Třída: ČTYŘHRANKY
o Velice podobní medúzovcům, 4hranný zvon. Většinou jedovaté

• Třída: KORÁLNATCI
o mořští, nejčastěji žijí v mělkých teplých mořích mezi obratníky - mají horninotvorný význam (korálové útesy, ostrovy),
o vyskytují se pouze ve stadiu polypa, většinou žijí přisedle, vytvářejí vnější nebo vnitřní kostru z koralinu nebo z uhličitanu vápenatého (mimo sasanek)
o často vytvářejí kolonie jedinců s jednou společnou trávicí soustavou - coenosark
o hermafroditi i gonochoristé, mají pohyblivou larvu, rozmnožují se také pučením (noví jedinci se neoddělují a tvoří kolonie)
o Systém
- Osmičetní korálnatci
- Šestičetní korálnatci
- sasanky
1. korál červený –šperkovnictví
2. větevník mozkový
3. sasanka plášťová - žije s rakem poustevníčkem v symbióze
4. sasanka koňská

11. Prvoci

2010-07-26T01:44:00.000-07:00

Charakteristika eukaryotické buňky

Charakteristika
• samostatná říše
• tvarová a funkční rozmanitost jednobuněčných eukaryotických organismů
• většinou jsou mikroskopické, ale největší z nich jsou viditelné pouhým okem
• schopnost přežívat v nejrůznějších prostředích a získávat živiny rozmanitým způsobem
• mohou se živit autotrofně (fotosyntetizující krásnoočka) i heterotrofně
• tělo je tvořeno jedinou buňkou, která zajišťuje všechny životní potřeby
• rozšíření po celém světě - žijí ve slaných i sladkých vodách, v půdě, cizopasí v těle mnohobuněčných organismů
• nejrůznější SPECIALIZOVANÉ ORGANELY:
I. opory a ochrany –
1. PELIKULA (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců, nálevníků a výtrusovců),
2. PANCÍŘE (u některých bičíkovců),
3. SCHRÁNKY (chitinové u štítovky nebo vápenaté u dírkonožců),
4. CYSTY (klidová stádia vytvářená za nepříznivých podmínek)

II. pohybu - kromě pohybu slouží také k získávání potravy, jsou to:
1. BIČÍKY (bičíkovci),
2. PANOŽKY (kořenonožci),
3. BRVY (nálevníci)

III. trávicí
1. TRÁVICÍ VAKUOLY (u heterotrofních prvoků), popř.
2. BUNĚČNÁ ÚSTA = cytostom,
3. BUNĚČNÝ HLTAN = cytopharynx,
4. BUNĚČNÁ ŘIŤ = cytopyge (nálevníci)

IV. vylučovací a osmoregulační –
1. pulzující VAKUOLY odstraňují rozpustné odpadní látky, přebytečnou vodu a udržují stálý osmotický tlak

V. smyslové - reagující na podněty z vnějšího prostředí, např.
1. STIGMA (červené zbarvené tělísko reagující na světelné podráždění) nebo
2. BRVY a BIČÍKY (s hmatovou funkcí
3. NEUROMOTORICKÝ APARÁT - trepka, koordinace pohybu brv

• ROZMNOŽOVÁNÍ
o nepohlavní (je běžnější)
- DĚLENÍ - může být PODÉLNÉ(bičíkovci), PŘÍČNÉ(nálevníci)
- PUČENÍ - nově vznikající jedinec dorůstá a oddělí se (roumatky, nálevníci)
- SCHIZOGONIE - rozdělení mateřské buňky na větší počet buněk dceřinných (výtrusovci)
o pohlavní
- KOPULACE - dva jedinci představující pohlavní buňky splývají, vzniká zygota, dále se rozmnožují sporogonií (tvoří spory), např. bičíkovci, kořenonožci
- KONJUGACE (spájení) - 2 buňky se dočasně spojí a vymění si část hmoty mikronukleů (malého jádra), dále se množí dělením (nálevníci)

Živočišná buňka
• nemá plastidy (heterotrofie)
• velké množství mitochondrií
• nemají buněčnou stěnu
• nemívají vakuoly
• velké endoplazmatické retikulum óxelkové chemické složení (bílkoviny)
• centrioly

Hlavní rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou buňkou spočívá ve způsobu výživy

Hlavní znaky živočišného organismu
1) způsob výživy: heterotrofie (býložravci, masožravci, všežravci)
2) pohyb: pohybové orgány (končetiny, křídla)
3) řídící soustava: nervová soustava
4) smyslové orgány, vztah
5) centralizace živočišného organismu (nedělitelnost)
6) tvar těla: paprsčitá souměrnost nebo podle jedné roviny
7) cefalizace: hlava (centralizace smyslových orgánů)
8) povrch těla: malé členění, životní prostředí
9) metabolismus: KATABOLISMUS (rozklady), ANABOLISMUS (sklady)
10) vnitřní členění: orgány - automatické celky (orgánové soustavy), oběhová soustava – krev
Protozoa = prvoci¨

POZN. někdy bývají zařazovány i kmeny:
1) HLENKY
2) NÁDOROVKY
3) OBRNĚNKY
4) KRÁSNOOČKA

• Kmen: PRAPRVOCI
o k pohybu využívají bičíky nebo panožky

• Podkmen: BIČÍKOVCI
o Na povrchu mají pelikulu, pohybují se pomocí jednoho nebo více bičíků (fiagellum)
o žijí jednotlivě i v koloniích
o autotrofní i heterotrofní druhy
o v nepříznivých podmínkách tvoří klidové stadium.
o třída: ŽIVOČIŠNÍ BIČÍKOVCI
- nemají chlorofyl, živí se heterotrofně, často parazitují
1. trypanosoma spavičná (přenáší ji moucha cc), parazituje v krevní plazmě, lymfě, mozkomíšním moku, spává nemoc,projevuje se horečkami, spavostí, celkovým ochabnutím
2. bičenka poševní = trichomonas vaginalis, způsobuje infekci močových cest a pohlavních orgánů – trichomoniáza. Hnisavé výtoky z pochvy,
3. lamblie střevní - způsobuje záněty tenkého střeva
4. trubénka Haeckelova - tvoří kolonie na dně nádrží, živí se organickými zbytky a bakteriemi
o třída: ROSTLINNÍ BIČÍKOVCI
- mají chlorofyl, živí se autotrofně
- součástí planktonu, často bývají řazeni k rostlinám
1. krásnoočko zelené
2. obrněnky - mají schránky
3. váleč koulivý - tvoří kolonie

• Podkmen: KOŘENONOŽCI
o proměnlivý tvar těla, což umožňují panožky (parapodia) - výběžky cytoplazmy schopné měnit tvar
o pomocí panožek se pohybují a přijímají potravu (fagocytózou)
o vytvářejí potravní vakuoly,
o rozmnožují se dělením
o některé druhy tvoří schránky

1. třída: MĚŇAVKY
- netvoří schránky
- měňavka velká - žije v detritu stojatých vodních nádrží, má prstovité panožky
- měňavka úplavičná – střevní parazit - způsobuje úplavici
2. třída: KRYTENKY
- mají chitinové schránky s nalepenými zrnky písku
- při dělení si jedinec vytváří vlastní schránku
- sladkovodní rozlitka
- štítovka
3. třída: DÍRKONOŽCI
- pouze mořští prvoci
- více komůrkové vápenaté schránky, množstvím otvorů vychází nitkovité panožky
4. třída: SLUNIVKY
- sladkovodní prvoci
- mají schránku z oxidu křemičitého nebo chitinu (ze schránky vystupují paprskovité tenké panožky)
5. třída: MŘÍZOVCI
- mořští planktonní živočichové
- žijí v symbióze s jednobuněčnými řasami
- mají kulovité schránky z chitinu a vnější křemičité schránky

• Kmen: VÝTRUSOVCI
o endoparazité bezobratlých i obratlovců (žijí v buňkách nebo tělních dutinách hostitelů)
o původci těžkých onemocnění člověka a zvířat
o ve vývoji střídají hostitele a generace pohlavní a nepohlavní
o nepohlavní rozmnožování schizogonií

o třída: KRVINOVKY
- napadají červené krvinky
- zimnička - původce malárie, přenašečka je samička komára Anopheles, při bodnutí se krvinkovky dostanou do krevního oběhu člověka, množí se v červených krvinkách a v pravidelných intervalech se vyloučí do krve, napadají další krvinky a do plazmy vylučují toxické látky způsobující malarické záchvaty(vysoké horečky a následné zimnice)
• pohlavní rozmnožování probíhá ve slinných žlázách komára
1. Zimnička třetidenní
2. Zimnička čtvrtodenní
- malárie 4 denní, malárie 1 denní
- buď komár nakazí nás nebo my jej
- rozmnožování je velice složité
- rozšíření - Afrika, Indie, špatně se jí člověk zbavuje, nikdy se nevyléčí úplně

o třída: KOKCIDIE
- napadají střeva, játra, ledviny i jiné orgány obratlovců, způsobují tzv. kokcidiózy
- kokcidie jaterní - způsobuje hnisavé záněty jater a žlučovodu králíků a zajíců
- toxoplazma gondii - parazituje na bílých krvinkách, přenosná ze zvířat (koček) na lidi, teploty, zduření mízních uzlin, bolesti kloubů a svalů, únava (nebezpečná pro těhotné ženy)

• Kmen: NÁLEVNÍCI
o nejdokonaleji vyvinutí prvoci, mají nejsložitější stavbu
o obvykle mají dvě jádra
- makronukleus-zajišťuje vegetativní funkci – vylučování trávicích enzymů
- mikronukleus - nese genetickou informaci – uplatňuje se při konjukaci
o tělo je pokryté brvami
o dobře vyvinuté organely na zpracování potravy kontraktilní vakuoly= stažitelné
1. trepka velká
- vyskytuje se ve stojatých vodách
- indikátor znečištěné vody
- rozmnožuje se příčným dělením
- může u nich dojít také ke konjugaci (přilepí se k sobě a vymění jadérka)
- nepříznivé podmínky přežívají ve formě cysty
- obal je tvořen pelikulou
- části: brvy, buněčná membrána a pelikula, potravní vakuoly, mikro- a makronukleus, buněčná ústa, buněčný hltan, základ budoucí potravní vakuoly, kontraktilní vakuola vypuzující vodu

2. slávinka obecná - žije na vodních rostlinách

3. vířenka - žije přisedle, tvoří kolonie

4. bachořci

5. rournatky

o VÝZNAM NÁLEVNÍKŮ
- zdravotnický - původci chorob
- ekologický - čističky vod (vyčistí vodu)
- hospodářský - součástí planktonu (hodně ryb)

10. Houby a lišejníky

2010-07-26T01:40:00.000-07:00

Houby
• Asi 250 000 druhů
• Základní stavební látka buněčné stěny = chitin
• Zásobní látky
o Glykogen (= živočišný škrob, typické pro živočichy)
o Lipidy (= olej, typické pro rostliny)
• Buňky hub neobsahují plastidy -> heterotrofní způsob výživy
o Saprofyty: rozkládají organické látky z odumřelých těl organismů (význam v koloběhu živin)
o Parazity: organické látky přijímají z živých organismů (hostitele)
o Symbionty: prospěšné soužití s jiným organismem; především s cévnatými rostlinami, od nichž získávají organické látky a rostlinám poskytují těžko dostupné minerální látky, např. fosfor -> mykorrhiza (lišejníky = soužití houby se sinicí nebo řasou)

Stavba těla
• Stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná
• Mnohobuněčné houby: stélku tvoří HYFY = větvená nebo jednoduchá houbová pletiva, soubor houbových vláken tvoří MYCELIUM = podhoubí = vlastní tělo hub
• Nepravá HOUBOVÁ PLETIVA = tvoří se seskupením, srůstem a splétáním hyf, z houbových pletiv se u některých hub za příznivých podmínek tvoří PLODNICE
• Nepravá pletiva
o Plektenchym – lepivé (klouzek)
o Pseudoparenchym – drobivé (holubinka)

Rozmnožování
• Pohlavně = splynutím samičí a samčí pohlavní buňky
• Nepohlavně – výtrusy
o Zoospory – ve vodě, vypadají jako spermie
o Zygospory
• Pučením = růst dceřiné buňky z buňky mateřské
• Houby vřeckovýtrusné – meióza a mitóza (z 1-8)
• Houby stopkovýtrusé – meióza (z 1-4)
o Vytváří plodnice (mají klobouk a třeň ) + další části: bradavky, prsten, pochva
o Výtrusorodá vrstva pod kloboukem nebo v celém těle nebo na povrchu (kuřátka)
o Uvnitř celé plodnice – břichatkotvaré

Význam hub
• Saprofytismus, Symbióza, Parazitismus
• Složky potravy
• Farmacie
• Potravinářský průmysl – věda o houbách se nazývá MYKOLOGIE

Systém hub
1. MYXOMYCETA (HLENKY)
o nevytvářejí podhoubí, většinou se živí saprofyticky, některé jsou parazitické
o rostou ve vlhkých a stinných stanovištích
o vyskytují se jako jednobuněčné haploidní MYXOAMÉBY (nahé buňky) nebo MYXOMONÁDY (pohybující se pomocí dvou bičíků)
o živí se pohlcováním bakterií
o PLAZMODIUM je mnohojaderná masa protoplazmy s plazmatickou membránou na povrchu, vzniká dělením jednoho jádra, mnohojaderné plazmodium vytvářející lesklé hlenovité povlaky na hnijícím dřevu je nejvýraznějším stadiem životního cyklu hlenek
o slizovka, nádorovky - patří mezi závazné (obligátní) parazity, žijí ve formě plazmodia v hostitelských buňkách
1. nádorovka kapustová – zvláště nebezpečná
2. vlčí mléko – vyskytují se v lesích na pařezech

2. OOMYCETY (RASOVKY)
o žijí ve vodách, vlhké pudě, na souši
o vytvářejí trubicovité podhoubí bez přehrádek
o patří mezi saprofyty a závazné parazity cévnatých rostlin
o stěny mají z celulózy a glukanu
o zoospory (pohyblivé buňky) mají dva, nestejně dlouhé bičíky, kratší bičík je péřitý, delší hladký a kmitá směrem dozadu
1. vřetenatka révová – závažný parazit vinné révy napadající listy i bobule
2. plíseň bramborová – způsobuje choroby některých lilkovitých rostlin (rajčat a brambor)

3. CHYTRYDOMYCETY (PRVOHOUBY)
o žijí převážně ve vodě nebo ve vlhké půdě
o patří mezi saprofyty a parazity planých a kulturních rostlin.
o stěny výtrusu a podhoubí jsou tvořeny z chitinu a glukanu, pohyblivé buňky (zoospory, gamety) mají jeden hladký bičík vzadu
o podhoubí je trubicovité, bez přehrádek
o způsobují rakovinu brambor – tu vyvolává rakovinovec bramborový, který však napadá prakticky všechny rostliny z čeledi lilkovitých

4. EUMYCOTY (VLASTNÍ HOUBY)
o vzácně jednobuněčné, většinou mnohobuněčné houby s vláknitým, přehrádkovitým podhoubím
o mají buněčné stěny z chitinu a glukanu
o nemají pohyblivá rozmnožovací stádia
o jsou to saprofytické, saproparazitické, parazitické i symbiotické organismy

o třída ZYGOMYCETY
- houby spájivé
- živí se saprofyticky i paraziticky
- jsou složkou půdní mikroflory, podílejí se významně na rozkladu organické hmoty
- podhoubí bývá obvykle ve stáří nepravidelně přehrádkované, jinak je trubicovité, mnohojaderné
- hlavní složkou buněčné stěny je glukan
- Rozmnožování
1. Vytvoření kopulačních výběžků na dvou pohlavně odlišených hyfách
2. Spojení –
o Plazmogamie
o Karyogamie -> vznik zygoty
3. Přeměna v zygosporu, její vyklíčení – vznik výtrusnice
4. Meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy - + a –
- Zástupci
1. kropidlovec černavý – rozkládá substráty bohaté na sacharidy, tvoří tlusté šedé povlaky, například na špatně uskladněném chlebě
2. plíseň hlavičková – jeden z nejznámějších druhů, tvoří bělavé povlaky, tvoří se např. na marmeládě nebo vlhkém chlebě

o třída ENDOMYCETY
- saprofyté, parazité, zaujímají významné místo v ekosystému
- kvasinky z rodu Canidida – působí onemocnění kůže a sliznic.
- některé vytvářejí kvasinkovité kolonie

o třída VŘECKOVÝTRUSÉ HOUBY (ASCOMYCETES)
- nejpočetnější skupina hub, zahrnují houby mikroskopickým i makroskopických rozměrů
- převážně saprofyté, jsou známy i parazitické druhy
- prožívají život jako haploidní podhoubí (mycelium)
- tvoří kyjovité výtrusnice – vřecka – obvykle obsahuje 8 haploidních výtrusů (meóza -> mitóza)
- v buňkách mají jedno jádro
- tvoří nepohlavní výtrusy konidie
- kvasinky – jsou součástí půdní mikroflory, žijí často na povrchu i uvnitř těl rostlin i živočichů, účastní se kvasných procesů, při kterých jsou rozloženy cukry za vzniku alkoholu a oxidu uhličitého

1. kvasinka pivní – kulturní kvasinka, využívaná k výrobě lihu, v pivovarnictví, v lékařství, obsahuje vitamíny skupiny B
2. kvasinka vinná – způsobuje kvašení ovocných šťáv, některé kmeny jsou využívány při zkvašování moštu na víno
3. štětičkovec – má charakteristicky bohatě větvené konidiofory tvořící „štětku“, využívá se v potravinářství a k výrobě antibiotik, např
1. Penicillium notatum - produkce penicilinu
2. Penicillium rocquefortii – využití ve zrání sýrů
4. kropidlák – tvoří plísňovité povlaky na organických podkladech žlutavého zabarvení. Aspergillus Flavus obsahuje aflatoxin – rakovina jater
5. padlí – vysoce specializovaní parazité vyšších rostlin, vytváří bělavé povlaky na listech, např. padlí travní
6. smrž obecný – jedlá, chutná houba s kulovitým kloboukem
7. ucháč obecný – jedovatá houba s hnědým prohnutým kloboukem
8. paličkovice nachová ( – tvoří podhoubí v semeníku lunicovitých a mění ho v tmavý tvrdý útvar – námel, který je zdrojem jedovatých alkaloidů využívaných k výrobě léčiv

o třída STOPKOVÝTRUSÉ HOUBY (BASIDOMYCETES)
- prožívají život jako dikaryotické podhoubí (dospělý život)
- převážně saprofyté, významní dekompozitoři v lesních a lučních ekosystémech
- mají přehrádkované mycelium
- Životní cyklus
1. Vyklíčení haploidních spor – vznik haploidního dikaryotického mycelia
2. Spojení dvou fyziologicky odlišených mycelií – vznik dospělého dikaryotického
3. V příznivých podmínkách vzniká plodnice
- kolmo k povrchu, tvoří ROUŠKO – v něm jsou pak zvláštní buňky odlišného tvaru i velikosti – CYSTIDY
- většina velkých hub má PLODNICE složené z
1. TŘENě a
2. KLOBOUKu, na spodní straně klobouku jsou PÓRY, LUPENY nebo OSTNY, ty nesou ROUŠKO (HYMENIUM) – tyto útvary nazýváme HYMENOFOR - na hymeniu se nachází kyjovité výtrusnice = bazidie
- mnoho druhů vytváří různě barevné a tvarově specifické plodnice
- u některých skupin je zejména v mládí celá plodnice zahalena celkovým obalem – PLACHETKOU, a klobouk odspodu částečným obalem – ZÁVOJEM
o pozůstatky v dospělosti – pochva, prsten, útržky (Muchomůrka červená)
ZÁSTUPCI
I. HOUBY a Rouškaté (třída) – LUPENATÉ
a. Lupenotvaré
b. Hřibotvaré
c. Liškotvaré
d. Bedlotvaré
e. Holubinkotvaté
II. SNĚTI
III. RZI

- Rzi – parazité rostlin, během vývoje vytváří několik forem, netvoří plodnice,
1. rez travní – parazituje na všech druzích obilnin a trávách
- Sněti – parazité rostlin se specifickými vývojovými cykly – sněť pšeničná, sněť ječná, sněť ovesná, mazlavá
1. sněť pšeničná – parazituje na klasech pšenice, ve kterých přeměňuje obilky na mazlavou hmotu, páchnoucí po shnilých rybách
- Dřevokazné houby – saprofyté nebo parazité s enzymatickým aparátem schopným rozkládat dřevo
1. dřevomorka domácí – žije na jehličnanech, způsobuje značné škody v budovách,
2. choroš šupinatý – vytváří mohutné plodnice, které přirůstají k podkladu
- Jedlé houby – hřibovité
1. hřib hnědý
2. hřib smrkový
3. křemenáč osikový
4. kozák březový
5. žampion ovčí
6. bedla vysoká
- Jedovaté houby
1. muchomůrka zelená, tygrovaná
2. závojenka olovová

o LIŠEJNÍKY
- složené organismy, které žijí v symbióze houby (MYKOBIONT) a sinice nebo zelené řasy (FOTOBIONT)
- houba je heterotrofní část, rostlina (sinice nebo řasa) je autotrofní
- k podkladu je lišejník přirostlý příchytnými vlákny
- BIOINDIKÁTORY prostředí
- charakter stélky a typ rozmnožování určuje houba – proto je řadíme do systému hub, lišejníky jsou však zcela specifickým organismem, který žije na biotopech, kde by žádný jiný druh žít nemohl: vysoké hory, polární oblasti, oblasti pouští
- ROZMNOŽOVÁNÍ:
1. nepohlavně – pomocí úlomků jeho stélky nebo pomocí zvláštních tělísek tzv. SOREDIÍ – drobné kulovité spletence mycelia
2. pohlavně – rozmnožuje se jen houba, postupně se vytvoří plodnice a vřecka s výtrusy
- STAVBA STÉLKY:
1. Svrchní Korová vrstva
2. Řasová vrstva
3. Dřeňová vrstva
4. Spodní korová vrstva
- DRUHY STÉLKY
1. Korovitá
2. Lupenitá
3. Keříčkovitá

1. terčník zední
2. terčovka bublinatá
3. dutohlávka sobí
4. mapovník zeměpisný
5. Provazovka
6. hávnatka psí

9. Semenné rostliny (nahosemenné, krytosemenné)

2010-07-26T01:18:00.000-07:00

• Nejpočetnější a vývojově nejdokonalejší skupina cévnatých rostlin – 270 000 druhů
• Gametofyt se stává pouhou součástí sporofytu
• Nezávislost procesu oplození na vodním prostředí
• Tvorba semen – dokonalejší rozmnožování
• Systém:
a. Nahosemenné rostliny (Gymnospermae)
i. Kapraďosemenné
ii. Cykasy
iii. Jinany
iv. Jehličnany
b. Krytosemenné rostliny (Angiospermae)

Nahosemenné rostliny
• nedokonalá ochrana vajíček, vyrůstají volně na plodolistech (ne v pestíku), dozrávají v semena
• k opylení dochází přenosem pylu přímo na nahé vajíčko pomocí větru – nejsou už vázány na vodu
• nemají květní obaly
• dřevní část cévního svazku je tvořena pouze cévicemi (tracheidy)
• samčí a samičí výtrusné listy (MIKROSPOROFYLY a MEGASPOROFYLY) tvoří oddělené samčí a samičí šišticovité soubory (STROBILY)

• Pododdělení: CYCADOPHYTINA
o charakterizovány zejména velkými zpeřenými listy
o rozkvět v druhohorách, do dnešní doby se však zachovaly jen nepatrné zbytky

• Třída: KAPRAĎOSEMENNÉ
o vymřelá skupina dřevin stromového i liánového vzrůstu
o velké zpeřené listy, svým vzhledem připomínaly kapradiny
o k ochraně vajíček mají čížkovité útvary listového původu
o doloženy z období devonu až jury, nejvíce v karbonu
o předpokládá se, že se z nich vyvinuly rostliny krytosemenné
o př. ligigendrom

• Třída: CYKASY (Cycadophyta)
o nejprimitivnější skupina recentních semenných rostlin
o nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy, nahlučenými na vrcholu kmene
o kmeny pokryté zbytky řapíků
o zralá semena mají dužnatou vnější vrstvu, připomínají plod – semenná peckovice
o vznikly v karbonu, největšího rozkvětu dosáhly v druhohorách
o kořeny cykasů žijí v symbióze se sinicemi (fixace vzdušného N2)
o př. cykas revoluta

• Pododdělení: CONIFEROPHYTINA
o asi 600 druhů
o malé jehlicovité nebo šupinovité listy

• Třída: JINANY
o vznikly koncem prvohor a postupně se rozšířily na větší část zemského povrchu
o ve třetihorách většina jinanů vymřela, v současné flóře je zastoupen jediný druh:

o Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
- nazýván „živá fosílie“
- opadavý, dvoudomý strom s plochými dvoulaločnými listy s vidličnatou žilnatinou vyrůstajícími na brachyblastech
- velká kulovitá semena připomínají peckovici = semenná peckovice
- přirozeně se vyskytuje pouze na nevelkém území v jihovýchodní Číně
- léčivý – zlepšuje krevní oběh, imunitu a paměť

• Třída: JEHLIČNANY (KONIFERY)
o většinou stálezelené dřeviny stromovitého, méně často i keřovitého vzrůstu s jehlicovitými nebo šupinovitými listy – pro snížení ztrát vody respirací (chladné a suché oblasti)
o pryskyřičné kanálky v listech, primární kůře a ve dřevě
- získává se z nich terpentýn a kalafuna – antibakteriální účinky
o KVĚTY – uspořádány na vřetenu v květenství
o KVĚTENSTVÍ = šištice (samčí nebo samičí)
- Mikrostrobily Samčí : jeden samčí květ = jedna tyčinka. Většinou se tvoří na spodních větvích
- Megastrobily - Samičí : jeden samičí květ = semenná šupina se 2 vajíčky, pod ní se nachází podpůrná šupina
o Opylení větrem = větrosnubné rostliny
o SEMENA – 2 na každé šupině, vznikají ze dvou oplozených vajíček, jsou okřídelná
o PLOD = šiška = zdřevnatělá samičí šištice (u jedle a cedru se rozpadá přímo na stromě, po rozpadu zbude vřeteno)

ROZMNOŽOVÁNÍ
• pylová zrna při opylení dopadají na kapku tekutiny, vytvářenou na klovém otvoru vajíčka a době jeho zralosti, vysycháním jsou vtahována do vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. ta proniká k zárodečníkům vajíčka a uvolňuje dvě neobrvené spermatické buňky, z nichž jedna splývá s vaječnou buňkou – základ embrya
• oplozená vajíčka dozrávají v semena, volně ležící na plodolistu
• semena – zpravidla křídlatá, rozšiřována větrem, vzácně živočichy ( u jalovce)

o Kordaity - vymřelá skupina, jednoduché kopinaté listy se podílely na vzniku černého uhlí

Systém jehličnanů
1. Cypřišotvaré
a. Cypřiš
b. Zerav
c. Jalovec

2. Borovicotvaré
a. Borovice
b. Smrk
c. Jedle
d. Cedr

3. Tisotvaré
a. Tis červený

o Smrk obecný (ztepilý, pichlavý) - náš nejrozšířenější jehličnan, samičí šištice dozrávají v nerozpadavé válcovité šišky, v nižších nadmořských výškách byly zejména v minulosti nevhodně vysazovány smrkové monokultury
o Jedle bělokorá (douglaskaú) - ploché, na konci vykrojené jehlice, vzpřímené rozpadavé šišky vzácněji se vyskytuje v nižších polohách
o Borovice lesní - jehlice uspořádány po dvou na zkrácených větévkách (brachyblastech), u nás roste na chudých půdách a často extrémních stanovištích, druhotně jsou vysazovány borové monokultury
o Borovice kleč – roste nad horní hranicí lesa, keřový vzrůst
o Modřín opadavý - výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina s každoročně opadavými měkkými jehlicemi
o Jalovec obecný - keř či nízký strom s pichlavými jehlicemi, tmavě modré dužnaté šištice se používají jako koření a k aromatizování alkoholických destilátů (např. borovičky), patří mezi chráněné druhy
o Tis červený - typická nepřítomnost pryskyřičných kanálků, jedovatý, semena obalená dužnatým červeným míškem rozšiřují ptáci
o Borovice vejmutovka, Smrk pichlavý – původně ze S Ameriky
o Borovice černá - ze Středomoří, dlouhé tuhé jehlice a semenné šupiny naspodu černé

Krytosemenné rostliny
• byliny i dřeviny
• ve dřevě jsou cévy
• první v druhohorách, největší rozkvět v třetihorách,
• vajíčka jsou uzavřena v pestíku (útvar, který vzniká srůstem z jednoho nebo více plodolistů), po dozrání se vajíčka mění v semena
• Květní části umístěné na květním lůžku bývají volné či srostlé. Rozlišujeme květní obaly  které se nepodílejí na rozmnožování, jsou barevně a tvarově rozlišeny na kalich a korunu (květy různoobalné), pokud nejsou takto rozlišeny jedná se o okvětí (květy stejnoobalné) a na vlastní větu- tyčinky a pestík.

• KVĚT – soubor orgánů zajišťujících pohlavní rozmnožování. Chrání pohlavní orgány, podílí se na opylení a oplození.
o stavba:
- stonkový původ – květní lůžko
- listový původ
• obalné listy – koruna, kalich, okvětí
• výtrusné listy – tyčinky, plodolisty

• KVĚTENSTVÍ – soubory květů uspořádaných podle určitého pravidla
o jednoduché
- hroznovité – postranní stonky nepřerůstají hlavní, rozkvétají zdola nahoru nebo pokud jsou kruhovitě uspořádány rozkvétají od obvodu ke středu
- vrcholičnaté – postranní stonky přerůstají hlavní, rozkvétají shora dolů nebo od středu do obvodu
o složené
- homotaktické – kombinace více stejných typů, např. složený klas
- heterotatické – kombinace z různých typů, např. hrozen jinanu

Srovnání hlavních znaků dvouděložných a jednoděložných rostlin

Znak dvouděložné jednoděložné
Klíčení dvěma vstřícnými dělohami jednou dělohou

Hlavní kořen nezaniká, dlouho vytrvá záhy zaniká, je nahrazen
adventivními kořeny

Kambium vyvinuto,a proto stonek není vyvinuto
druhotně tloustne

Cévní svazky otevřené, uspořádané v kruhu roztroušené po celém
průřezu stonku

Listy řapíkaté, jednoduché či složené většinou nedělené
střídavé, přisedlé

Žilnatina zpeřená, dlanitá, síťovitá, znožená souběžná či oblouková

Květy pětičetné či čtyřčetné trojčetné
Květní obaly rozlišeny na kalich a korunu okvětí
vývojově původnější odvozenější

DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY (Magnoliopsida)
• Evolučně původnější skupina rostlin. Vyvinuty cévy.
• Samčí gametofyt – pylové zrno. Samičí – zárodečný vak
• Dvojité oplození

Evoluce
• Vyvinuly se pravděpodobně v Juře

Znaky
1. Dvě dělohy -
2. Pětičlenné, případně čtyřčlenné květy rozlišené na kalich a korunu
3. Hlavní kořen nezaniká – Allorhizie
4. Kruhové uspořádání cévních svazků
5. Dlanitá, případně zpeřená žilnatina
6. Vyvinuté kambium – stonek druhotně tloustne

SYSTÉM MAGNOLIOPSIDA 12

1. Čeleď: LEKNÍNOVITÉ
o Leknín
o Stulík žlutý

2. Čeleď: PRYSKYŘNÍKOVITÉ (8)
o vytrvalé byliny, vyklenuté květní lůžko, více pestíků z 1 plodolistu, obsahují alkaloidy → jedovaté – využití ve farmacii
o zástupci:
- sasanka hajní,
- sasanka pryskyřníkovitá
- orsej jarní,
- jaterník podléžka,
- pryskyřník prudký,
- blatouch bahenní,
- hlaváček jarní,
- koniklec

3. Čeleď: RŮŽOVITÉ (Rosaceae - )
o dřeviny i byliny, mají palisty, entomogamní ( opylení hmyzem )
o plod – měchýřek (talovník), nažky (jahoda), peckovice (slivoň), malvice (jabloň)
o význam: ovoce, léčivky, okrasné rostliny
o obsahují éterické oleje – parfémy
o zástupci:

- Jahodník,
- Ostružiník křovitý
- Ostružiník maliník –souplodí peckoviček
- růže,
- meruňka,
- broskvoň,
- Jabloň domácí
- hrušeň
- tavolník,
- Třešeň višeň
- Třešeň ptačí
- Kontryhel
- jeřáb obecný,
- Řepík lékařský – proti zánětům
- toten lékařský

4. Čeleď: BOBOVITÉ (Vikvovité – Fabaceae/Viciaceae)
o ↓ oboupohlavný K(5) C5 A10 G(1) svrchní
o Třetí nejpočetnější čeleď
o Květy souměrné, uspořádané v hroznu, rozdělení lístků v horní pavézu a dvě postranní křídla, dole člunek
o byliny i dřeviny, entomogamní
o symbióza s hlízkovitými (nitrogenními) bakteriemi
o složené listy s palisty zakončené úponkem
o květenství: hrozen, hlávka, plod: lusk
o zástupci:
- luštěniny
• Hrách setý
• Fazol obecný
• Čočka kuchyňská
- olejniny
• soja,
• podzemnice olejná
- pícniny
• jetel,
• vikev,
• tolice vojtěška,
- plané (trnovník akát, hrachor, janovec metlatý)

5. Čeleď: MIŘÍKOVITÉ (Mrkvovité/okoličnaté)
o typické pro mírný pás, entomogamní složené listy, v pletivech siličné kanálky →alergie
o spodní semeník dozrává v dvounažku
o zástupci:
- kořenová zelenina (mrkev obecná, petržel zahradní),
- naťová zelenina (kopr vonný, celer),
- koření (kmín, fenykl),
- plané (bršlice kozí noha, bolševník obrovský)

6. Čeleď: BRUKVOVITÉ
o typické pro mírný pás, entomogamní, hroznovitá květenství, plod – šešule, šešulka
o zástupci:
- hospodářsky významné
• brukev zelná – dvouletá bylina, odrůdy
o kedluben, květák, hlávkové zelí, kapusta, brokolice, kadeřávek
• ředkev setá,
• hořčice bílá,
• řepka olejka,
• křen selský,
- plané druhy (kokoška pastuší tobolka, hořčice rolní, penízek rolní, česnáček lékařský)

7. Čeleď: HVĚZDNICOVITÉ
o nejpočetnější čeleď, obou i jednopohlavné květy, květenství úbor, plod – nažka s chmýřkem nebo háčky
o zásobní polysacharid inulín
o zástupci:
- olejniny (slunečnice roční),
- zelenina (locika salát),
- okrasné (astry, chryzantémy),
- plané (kopretina bílá, podběl obecný, heřmánek, bodlák, smetánka lékařská, , devětsil, jestřábník, sedmikráska)

8. Čeleď: HLUCHAVKOVITÉ
o křižmostojné listy, čtyřhranný stonek, plod-tvrdka, léčivky a koření
o obsah éterických olejů, silic
o zástupci:
- šalvej lékařská,
- máta peprná,
- majoránka zahradní,
- Rozmarýna lékařská
- Hluchavka bílá
- Hluchavka nachová
- popenec

9. Čeleď: LILKOVITÉ
o převážně byliny, oboupohlavné pětičetné květy,
o plod – bobule, tobolka
o v pletivech jsou alkaloidy → jedovaté
o zástupci:
- pěstované (lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský),
- plané (rulík zlomocný, lilek černý)

10. Čeleď: BŘÍZOVITÉ
o anemogamní, jednopohlavé květy tvoří květenství – jehnědy, nažka, oříšek
o velmi odolné
o zástupci:
- bříza bělokorá,
- olše lepkavá,

11. Čeleď: BUKOVITÉ
o anemogamní dřeviny, jednopohlavné květy – vrcholičnatá květenství, nažka v čížce (dřevnatější rozšířené květní kůžko). Bukvice, žaludy, kaštany
o významné dřeviny mírného pásu
o zástupci:
- buk lesní,
- dub letní,
- dub zimní,
- kaštanovník setý

12. Čeleď: LÍSKOVITÉ
o Bezobalné květy, typ plodu – oříšek
o zástupci:
- Líska obecná
- Habr obecný

13. Čeleď: VRBOVITÉ
o jednopohlavné květy, dvoudomé rostliny, bezobalné květy tvoří květenství – jehnědy, tobolka
o zástupci:
- vrba jíva
- vrba bílá
- vrba křehká
- topol bílý

JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY

1. Čeleď: LILIOVITÉ
o vytrvalé rostliny (hlízy, oddenky, cibule), oboupohlavné květy, plod: tobolka, bobule
o řada druhů obsahuje alkaloidy
o zástupci: cibule kuchyňská, česnek kuchyňský, tulipán, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté,
- ocún jesenní – alkaloid kolchynin

2. Čeleď: LIPNICOVITÉ
o jednoleté až vytrvalé rostliny,
o stonek → stéblo ( dutý, kolínka )
o květenství – složený klas, květy oboupohlavné, vzácně jednopohlavné ( kukuřice )
o souběžná žilnatina
o zástupci:
- obilniny a pícniny:
• pšenice obecná, žito seté, ječmen setý, oves setý, rýže setá, kukuřice setá, cukrovník lékařský,
- luční rostliny: srha říznačka, lipnice luční, jílek,
- jiné: rákos obecný ( naše největší tráva ), bambus ( celosvětově největší tráva )

3. Čeleď: VSTAVAČOVITÉ

4. Čeleď: ŠÁCHOROVITÉ

Čeleď : Vstavačovité (Orchiaceae)
- vytrvalé bylina s oddenky nebo kořenovými hlízemi
- jsou autotrofní, mykotrofní parazité s endotrofní mykorhizou( houbová vlákna pronikají do kočenů vstavačovitých, kde jsou stravována) = mykotrofie – typ heterotrofní výživa
- květy přizpůsobeny k opylování živočichy, souměrné, pestré, nápadné okvětí, spodní semeník, plod tobolka
- rozšířeny ve vlhkých tropech, u nás chráněné
- př.: střevíček pantoflíček, vemeník dvoulistý, kruštík širolistý, hlístník hnízdák, prstenec májový, vanilovník plocholistý

Čeleď: Šáchorovité (Cyperceae)
- byliny trávovitého vzhledu, trojhranný stonek se dření
-čárkovité, trojřadě uspořádané listy, květy jsou oboupohlavné či jednopohlavné, stejnoobalné až bezobalné, uspořádané v jedno- až mnohokvětých kláscích
- př.: ostřice chlupatá, suchopýr

Čeleď: Lipnicovité (Poceae, Gramineae)
- trávy, jednoleté až vytrvalé byliny s dutými kolénkatými stébly , které nesou střídavé listy se souběžnou žilnatinou
- listy rozlišeny v čárkovitou čepel a pochvu, na jejich rozhraní je blanitý jazýček a ouška
- jsou větrosnubné, květní obaly redukované, květy oboupohlavné sestavené do klásků, které podpírají 2 plevy, klásky tvoří laty či klasy
- plodem je obilka (obilniny ,pícniny)
- př.: pšenice setá, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřice setá, rýže setá, cukrovník lékařský, lipnice luční, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka luční, bojínek luční, rákos obecný, bambusy

Významnější užitkové druhy jednoděložných rostlin
- ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník obecný, kokosovník ořechoplodý

8. Vyšší rostliny - Rhyniofyty, mechorosty, kapraďorosty

2010-07-26T01:14:00.000-07:00

• Vývoj a charakteristické znaky
• eukaryotické mnohobuněčné organismy
• převážně autotrofní, druhově pak heterotrofní
• jejich tělo (KORMUS) je rozlišeno na kořen, stonek, list (pouze u primitivnějších mechorostů je zachován stupeň stélky
• na rozdíl od řas žijí a přizpůsobily se životu na souši - mají dokonalá vodivá pletiva (kromě mechorostů)
• rodozměna - nejčastěji různotvará u recentních (současných) = heteromorfní
• sporofyt výrazně větší než gametofyt (u fosilních – neživých - je tomu naopak)
• u nižších je k oplození nutná voda

ŘÍŠE PODŘÍŠE ODDĚLENÍ TŘÍDA
Vyšší rostliny (Cormobionta) Mechorosty (Bryophyta) Játrovky (Marchantiopsida)
Mechy (Bryopsida)
Plavuně (Lycopodiophyta)
Rhyniofyty (Rhyniophyta)
Přesličky (Equisetophyta)
Kapradiny (Polypodiophyta)
Cykasy (Cycadophyta)
Nahosemenné rostliny (Pinophyta) Jinany (Ginkgoopsida)
Jehličnany (Pinopsida)
Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta) Dvouděložné (Magnoliopsida)
Jednoděložné (Liliopsida)

• Přehled skupin
• Oddělení: RHYNIOFYTY (RHYNIOPHYTA)
o známy od siluru do devonu – vymřelé
o výskyt na rozhraní vody a souše
o tělo je tvořeno jedním orgánem = stonkem
- nadzemní
- podzemní
o dnes existují rostliny jim podobné, žijící a rostoucí v tropech a subtropech - PSILOFYTY
o nemají listy, mají pouze vychlípeniny z pokožkových buněk
o mají dřevostředný cévní svazek
o telom:
- sterilní
- fertilní: rozmnožování výtrusy, výtrusnice = nese výtrusy
o rozmnožování: z výtrusů vyrůstá gametofyt nesoucí samčí a samičí pohlavní orgány (GAMETANGIA) → buňky splynou → vytvoří zygotu a z ní pak vzniká nová rostlina
o stejnotvará rodozměna = izomorfní

1. Aglaophyton major
2. Cooksonia pertoni
3. Asteroxylon mackei

• Oddělení: MECHOROSTY (BRYOPHYTA)
o výtrusné rostliny
o existuje asi 25 000 druhů
o zpravidla suchozemské výtrusné, nejčastěji vlhkomilné rostliny
o rostou na nejrůznějších podkladech, např. v lese, na skalách, na borce
o zabraňují erozi půdy, zadržují vodu, podílejí se na vzniku rašeliny
o stavba těla:
- tělo mechorostů je tvořeno stélkou, která může být:
• lupenitá
• rozlišená na lodyžku (KAULOID) s lístky (FYLOIDY) a připevněna k podkladu příchytnými vlákny (RHIZOIDY)
- na povrchu kryto kutikulou
- s výjimkou mechu ploníku obecného (dlouhý až 30m) nemají vodivá pletiva

o rozmnožování:
- k oplození vaječné buňky spermatozoidem dochází ve vodním prostředí
- v jejich životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem = heteromorfní rodozměna
- typická je pro ně výrazná rodozměna:
• GAMETOFYT (HAPLOIDNÍ): z výtrusnice (tobolky) vypadne jednobuněčný haploidní výtrus, z kterého vyklíčí prvoklíček (PROTONEMA), z něho pak vyrůstá mechová rostlinka a na ní: na jedné straně samčí pohlavní orgány - PELATKA (ANTHERIDIUM), která produkuje spermatozoidy (pohyblivé); na druhé straně samičí pohlavní orgány - ZÁRODEČNÍK (ARCHEGONIUM) z nichž vzniká jedna vaječná buňka – oosféra (nepohyblivá)
• SPOROFYT (DIPLOIDNÍ): jeho základem je zygota vznikající splynutím pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět s tobolkou (capsulou), v tobolce vznikají redukčním dělením výtrusy, výtrus vypadne a vše se znovu opakuje
- množí se vegetativně (mechové koberce): rozpadem prvoklíčku nebo úlomky mechové rostlinky; někdy tento způsob rozmnožování převládá (zejména v období sucha)

• Třída: JÁTROVKY (Marchantiopsida)
o primitivnější třída mechorostů
o gametofyt (stélka) je
- lupenitá s rhizoidy
- listnatá: rozlišený na rhizoidy, kauloidy (lodyžky) a fyloidy (lístky)
o fyloidy jsou ve dvou řadách bez středního žebra
o mají pohárky sloužící k nepohlavnímu rozmnožování
o rozmnožují se i pohlavně: mají redukovaný prvoklíček
o tropické játrovky patří k nejvýznamnějším stromovým epifytům (žijí na nich, ale neparazitují)

1. Porostnice mnohotvárná
- lupenitá stélka
- nepohlavní rozmnožování: rozmnožovací tělíska jsou v pohárcích na stélce
- vyskytují se ve velmi vlhkých prostředích

• Třída: MECHY (Bryopsida)
o 15 000 druhů, vláknitý či lupenitý prvoklíček
o spirální olistění, lístky mají střední žebro

1. Ploník obecný - ve středu lodyžky - pruh s vodivými pletivy
- tobolka = kryta víčkem, otevírá se čepičkou - druh pohybu - v jejímž ústí je řada zoubků reagující na vzdušnou vlhkost
- vyvinuta vodivá pletiva

2. Rašeliník (Sphagnum)
- je nejpůvodnější, na bázi odumírá (nahoře roste)- rašelina, malé lístky. Vyskytuje se obvykle na vlhkých stanovištích, kyselých půdách. Pokrývá až 1% povrchu Země
- přeslenitě se větvící stonky. Fyloidy se skládají z dvou typů buněk:
i. hyalocyty –velké bezbarvé schopné pojmout mnoho vody - zásobárna
ii. chlorocyty – obsahují mnoho chroroplastů – asimilační funkce
- nemá rhizoidy a v lístku nemá střední žebro
- Vytváří rašelinu:
i. Dříve jako palivo
ii. Zemědělství – do půdy pro zlepšení schopnosti uchovávat vlhkost
iii. Léčebné zábaly
iv. Rašelina konzervuje spoustu dříve žijících organismů -> paleontologie
- buňky: mrtvé - hyalocysty (H2O za deště, vzduch za sucha), živé – chlorocysty

3. Měřík (Mnium) - kulaté lístky

4. Bělomech sivý - jehličnaté lesy

5. Rakyt cypřišovitý - kmeny stromů

6. Pramenička rakouská – vodní mech

7. Zkrutek vláhojemný - hruškovité tobolky

8. Ploník ztenčený

9. Travník Schreberův - v trávě

10. Prutník stříbřitý - na zídkách

11. Dvouhrotec chvostnatý

• Třída: HLEVÍKY
o Hlevík polní
VYŠŠÍ ROSTLINY – CORMOPHYTAE – novější taxonomické pojetí

PROGRESIVNÍ ZNAKY
1. Cévní svazky - většinou pouze tracheidy a sítkovice, u Hasivky orličí nebo Vranečků už i tracheje
2. Syntéza lygninu – lepší funkce stavebních pletiv
3. Heteromorfní rodozměna – redukce gametofytu
4. Oproštění od vodního prostředí

• Oddělení: KAPRAĎOROSTY
o Pravé orgány: kořen, stonek, list, Výtrusné rostliny
o Listy – podle velikosti
- Mikrofyly – čárkovité nebo šídlovité
- Megafyly – vícenásobně zpeřené
o Listy podle funkce
- Trofofyly – listy asimilační
- sporofyly – listy výtrusné
- trofosporofyly – obojí funkce
o 20 000 druhů
o Rozvoj již v prvohorách -> dnes fosilní paliva
o Rozmnožování :
- především pomocí výtrusů
1) stejnovýtrusné rostliny – není poznat zdali samčí nebo samičí
2) různovýtrusné rostliny – mikrospory a megaspory – 2 druhy prokelů
- rodozměna – k oplození dochází ve vodě nebo vlhku
1) výtrus – spora vyklíčí v prokel – 1n
2) vznik gametangií – samčí antheridia, samičí archegonia – 1n
3) splynutí gamet – vznik zygoty – 2n
4) samotná rostlinka – 2n – vytvoří výtrusnice - ve výtrusorodém pletivu redukčním dělením vznikají spory

• Třída: PLAVUNĚ
o Velmi staré (již od siluru), stromové formy vymírají v permu, křovité v druhohorách, dnes pouze bylinné
o u nás zákonem chráněné
o sporofyt převažuje nad gametofytem
o mají plný, nečlánkovaný, vidličnatě větvený plazivý stonek, porostlý drobnými listy
o na koncích větví stonků vyrůstají výtrusné lístky (sporofyly), na jejichž svrchní straně bývají umístěny výtrusnice (sporangia), v nichž se tvoří výtrusy (spory)
o sporofyly mohou být uspořádané do výtrusnicových klasů
o rozmnožování:
- ze spory se vyvíjí podzemní prokel, který se živý saprofyticky
- po několika letech se na něm vytvoří gametangia
- z oplozené vaječné buňky vyroste sporofyt a gametofyt brzy odumře
1. Plavuň vidlačka
2. Vraneček brvitý

• Třída: PŘESLIČKY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o mají plazivé oddenky a duté, přeslenité větvené stonky
o pokožka je inkrustována oxidem křemičitým
o drobné šupinovité listy bývají pochvovitě srostlé
o některé přesličky (přeslička rolní) tvoří v jednom vegetačním období dva typy lodyh – jarní nezelené (nesou výtrusnicový klas) a letní zelené (tvoří zásobní látky ukládající se v kořenu)
o rozmnožování
o výtrusy jsou kulovité, jejich vnější vrstva se dělí na čtyři dlouhé haptery (pentlice), které se vlivem změn vlhkosti vzájemně splétají a výtrusy se tak rozšiřují
o prokly nesou bud pelatky nebo zárodečníky
1. Přeslička rolní – jarní nezelená lodyha odumírá a je nahrazena letní zelenou lodyhou
2. Přeslička lesní – se hojně vyskytuje v lesích, má jeden typ lodyhy

• Třída: KAPRADINY
o vytrvalé výtrusné cévnaté rostliny
o byliny nebo dřeviny (dnešní zástupci jsou převážně byliny, v tropech rostou i stromovité druhy)
o stonky jsou plné, nečlánkované, často jsou přeměněny na oddenky, ze kterých vyrůstají adventivní kořeny
o listy jsou velké
o na rubu nebo okraji listů se seskupují výtrusnice v tzv. výtrusnicové kupky, mohou být chráněny blanitou ostěrou
o výtrusnice jsou po obvodu opatřeny prstencem – řadou ztloustlých buněk
o rozmnožování
- výtrusy klíčí ve vlhku v zelené srdčité prokly
- spermatozoidy jsou mnohobičíkaté
1. Kapraď samec
2. Papratka samičí
3. Osladič obecný
4. Hasivka orličí
5. Sleziníky

7. Vývoj a charakteristické znaky nižších rostlin

2010-07-26T01:10:00.000-07:00

• Charakteristika
• Eukaryotní organismy; jedno- i mnohobuněčné
• Tělo tvoří STÉLKA = THALLUS – nerozlišené tělo, nedochází k diferenciaci pletiv, neobsahuje cévní svazky
• Autotrofní – fotosyntetizující organismy
• Vodní (sladkovodní i mořské) i suchozemské organismy, významní producenti organické hmoty ve vodě, součást fytoplanktonu, výjimečně paraziti

• Rozmnožování:
o Vegetativní (dělením, rozpadem kolonií nebo mnohobuněčných stélek)
o Nepohlavně (sporami: zoospory = pohyblivé, aplanospory = nepohyblivé)
o Pohlavně (spojení gamet)
- U ruduch, chaluh a zelených řas dochází k METAGENEZI (rodozměně): GAMETOFYT = haploidní stélka, na které vznikají GAMETANGIA, v nichž se tvoří pohlavní buňky = GAMETY. Splynutím gamet vzniká ZYGOTA, na které se tvoří výtrusnice = SPORANGIA. Ve výtrusnicích meiotickým dělením vznikají haploidní výtrusy (SPORY). Ze spor vyrůstá GAMETOFYT
- Izogamie (gamety velikostně i vzhledově stejné, liší se fyziologicky)
- Anizozgamie (samičí gameta je větší než samčí)
- Oogamie (výrazně větší nepohyblivá samičí gameta = OOSFÉRA)

• Typy stélek (thallus)

• MONADOIDNÍ – BIČÍKATÁ
o jednobuněčná, jednojaderná, často kapkovitý tvar
o na předním konci nese bičíky, má světločivnou skvrnu = stigma
o nemají buněčnou stěnu, na povrchu je pelikula = periplast
o př. krásnoočka, zelenivky

• RHIZOPODOVÁ - MĚŇAVKOVITÁ
o jednobuněčná, jedno i vícejaderná
o má panožky = pseudopodie
o nemá buněčnou stěnu
o př. Zlativky

• KOKÁLNÍ – KULOVITÁ
o jednobuněčná, jednojaderná
o na povrchu buněčná stěna
o málo pohyblivé – nemá bičíky
o př. rozsivky, zelenivky

• TRICHÁLNÍ – VLÁKNITÁ
o mnohobuněčná vláknitá
o jednoduché nebo rozvětvené
o př. zelenivky

• HETEROTRICHÁLNÍ
o podobná trichální, ale vlákna jsou morfologicky a funkčně rozlišená (poléhavá a vzpřímená vlákna)
o Př. Kadeřnatka

• SIFONÁLNÍ - TRUBICOVITÁ
o vláknitá nebo vakovitá stélka
o jednobuněčná mnohojaderná buňka s buněčnou stěnou
o př. trubicovky

• SIFONOKLADÁLNÍ
o mnohobuněčné vlákno z mnohobuněčných buněk s buněčnou stěnou
o vláknité nebo vakovité, větvené nebo jednoduché
o př. žabí vlas

• PLETIVNÁ
o mnohobuněčná, nejvýše organizovaná
o ruduchy, chaluhy

• SYSTÉM

• ODDĚLENÍ: RUDUCHY (RHODOPHYTA)
o patří k nejstarším rostlinám na Zemi
o stélka – většinou mnohobuněčná – vláknitá, pletivná
o obsahují chlorofyl a a d, barviva: fykoerytrin (červené) fykocyanin (modrý), karotenoidy
o rozmnožování – dělení a rozpad stélky, výtrusy nebo oogamií
o žijí převážně v teplých mořích, mohou růst i ve větších hloubkách, díky modrému fytocyaninu
o Rosolenka – vyluhováním buněčných stěn se získává agar – surovina pro potravinářský a farmaceutický průmysl, mikrobiologii (želé, živné půdy)
o Potěrka žabí símě – horské potoky, pletivné stélky podobné žabím vajíčkům, žije u nás
o Korálovka – pobřeží tropických moří, silně inkrustované buněčné stěny – tvorba korálových útesů

• ODDĚLENÍ: HNĚDÉ ŘASY (CHROMOPHYTA)
o Chlorofyl a a c, barviva: fukoxantin (hnědý), karoten
o Sladkovodní i mořské

o Třída: ZLATIVKY (CHRYSOPHYCEAE)
o rozšířené hlavně v čistých sladkých vodách, součástí planktonu
o stélka – monadoidn, rhizopodová
o někdy mají křemitou schránku (mořské druhy)
o Dinobryon – keříčkovité trsy v rybnících

o Třída: ROZSIVKY (BACILLARIOPHYCEAE)
o známé z dávných geologických období Země – fosílie z nahromaděných schránek tvoří hmotu = křemelina = diatomit – použití k výrobě dynamitu, filtrů, izolační materiály
o složka mořského i sladkovodního planktonu (bioindikátory), žijí jednotlivě i v koloniích
o stélka – kokální, mají dvojdílnou, průsvitnou, křemitou schránku: horní větší část = víčko = epithéka, překrývá spodní menší část = hypothéku, štěrbina mezi nimi ryphé
o rozmnožování – nepohlavní – dělení buněk – dceřiné buňky získají po 1 části schránky, menší část - vždy hypothéku si dotvoří (jedna z buněk je menší), dělení se několikrát opakuje, až do určité minimální velikosti buněk, pak nastává pohlavní rozmnožování
o Diatoma – řetízkové kolonie, rozsivková hornina
o Člunovka – hojný druh ve všech vodách
o Astorionella – hvězdicovité kolonie
o Pinnularia – ve velkém množství v mořích znečistěných N a P – znemožňuje koupání

o Třída: CHALUHY (PHAEOPHYCEAE)
o téměř všechny mořské, evolučně nejpokročilejší hnědé řasy
o stélka pletivná nebo trichální, až několik metrů dlouhé (60 i více metrů), nadlehčují je plovací měchýře vyplněné oxidem uhličitým
o hromadí jód, využívají se jako hnojivo, palivo, potravina, výroba sody a potaše (K2CO3)
o rozmnožování – vegetativní, nepohlavní (zoospory) i všechny druhy pohlavního
o Bobulák – chladná moře, stélka až 100m, přisedlý, ale dosahuje až k hladině
o Chaluha bublinatá – na pobřeží severní Evropy
o Čepelatka , Chaluha FUCUS , Hroznovice

o ODDĚLENÍ: KRÁSNOOČKA (EUGLENOPHYTA)
o monadoidní stélka (2 bičíky), pulzující vakuola, povrch tvořen zahuštěným protoplastem = periplastem, světločivná skvrna (stigma)
o chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyl, v důsledku ztráty chlorofylu se někteří zástupci vyživují heterotrofně (proto jsou i součástí zoologického systému-rostlinní bičíkovci)
o jsou hlavně sladkovodní (ve znečištěných vodách) – samočištění vod
o rozmnožují se podélným dělením buněk
o Krásnoočko zelené , Krásnoočko štíhlé

o ODDĚLENÍ: ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)
o Pravděpodobně se z nich vyvinuly vyšší rostliny
o Všechny typy rozmnožování
o Chlorofyl a a b, barviva: karoten, xantofyly
o nejpočetnější a nejrozmanitější skupina řas
o žijí v planktonu a bentosu sladkých vod, v moři při pobřežích, ale i v půdě, na kůře stromů a v symbióze s lišejníky
o buněčná stěna je z celulózy, často prostoupena uhličitanem vápenatým
o pokud mají stigma, je ve chloroplastech
o v plastidech se často vyskytují pyrenoidy = tělíska, v nichž se tvoří škrob

o Třída: ZELENIVKY (CHLOROPHYCEAE)
o Jednobuněční bičíkovci i stélkaté řasy
o Hlavní primární producenti sladkých stojatých a pomalu tekoucích vod (společně se sinicemi)
o Snadná kultivace v laboratoři -> využívány pro výzkum fotosyntézy, genetika
o Nepříznivá období mohou přežívat ve formě hypnospory.
o Žijí volně nebo v koloniích případně cenobiích
- Kolonie – soubor buněk držících pohromadě pomocí slizových obalů. Často zahrnuje i jedince pocházející z více generací. Méně dokonalé.
- Cenobium – složitější pravidelně uspořádané soubory. Všechny buňky patří k jedné generaci. Například u druhu Váleč koulivý. Teorie – kolonie a cenobia jsou předstupněm při vzniku mnohobuněčnosti.
1. Pláštěnka – žijí jednotlivě, někteří zástupci obsahují červené barvivo – krvavé zbarvení sněhu v horách a polárních krajích
2. Váleč koulivý – tvoří cenobia = složitější pravidelně uspořádaný soubor - jedna generace, viditelný okem
3. Zelenivka – žije jednotlivě nebo ve shlucích v mělké vodě, v půdě a v symbióze s živočichy (nezmar zelený), houbami a lišejníky, obsahuje mnoho vitamínů B, C, K
4. Kadeřnatka – přisedlá vláknitá stélka
5. Porost locikový = mořský salát – listovitá stélka, pobřežní oblasti evropských moří – potravina
6. Zrněnka - kokální stélky tvoří jen tenká vlákna, shluky, ale může být i jednotlivá buňka, vytváří povlaky na zemi, kamenech a kůře stromů

• Třída: SPÁJIVKY (CONJUGATOPHYCEAE)
o pouze sladkovodní
o stélka – jednobuněčná nebo mnohobuněčná nevětvená vláknitá stélka
o rozmnožování
- spájení = konjugace – dvě vlákna se k sobě přiblíží a protoplasty vegetativních buněk splynou – vnikne tlustostěnná zygospora
- nepohlavně – dělení nebo rozpad stélky
o Šroubatka , Jařmatka , Dvojčátkovité řasy , Vřetenovka , Krásivka , Hvězdulka

• Třída: TRUBICOVKY (BRYOPSIDOPHYCEAE)
o většinou mořské organismy
o stélka – sifonokladální nebo trubicovitá
o Žabí vlas

• Třída: PAROŽNATKY (CHAROPHYCEAE)
o Nejvýše organizované zelené řasy
o Vzpřímená pletivná stélka rozlišená na kauloid, fylomy a rhizoidy (obsahuje CaCO3)
o v čistých, sladkých stojatých vodách
o tvarem připomínají přesličky
o rozmnožování – vegetativně nebo oogamicky …NEPOHLAVNĚ POMOCÍ SPOR SE NEROZMNOŽUJÍ
1. Parožnatka – i v brakických vodách
2. Lesklenka – často v akváriích
• Význam řas
• důležitá součást vodních ekosystémů – plankton, bentos (biocenóza stojatých vod), ale i složkou edafonu
• produkují kyslík – umožňují život vodních aerobních organismů
• samočištění vod – př. Krásnoočka
• složka potravy, krmivo pro zvířata, hnojivo
• získávají se z nich různé látky – karagen (zhušťovadlo), agar, z popeloviny se vyrábí soda a potaš
• křemelina (usazené schránky rozsivek) se používá ve stavebnictví, na výrobu skla izolačních hmot

6. Vodní režim, růstové a vývojové procesy u rostlin

2010-07-19T02:05:00.000-07:00

Prvkové složení rostlinného těla

PRŮMĚRNÉ CHEMICKÉ SLOŽENÍ ORGANISMŮ
voda 65% - 50 - 80
sušina organické látky 32%
anorganické látky 3%

• ANORGANICKÉ LÁTKY
o VODA: tvoří většinu hmoty živých soustav (60-95%), je vhodným prostředím pro všechny biochemické reakce a dobrým rozpouštědlem, podílí se na udržení stálého pH a osmotického tlaku, ovlivňuje termoregulaci, transport látek
- její množství může kolísat v závislosti na vnějších podmínkách
- nejméně vody obsahují semena – 5-15%, nejvíce šťavnaté plody
- podílí se i na procesu oplození výtrusných rostlin
o ANORGANICKÉ IONTY: ovlivňují především osmotický tlak, pH, acidobazickou rovnováhu a elektrické a transportní procesy, např.
- K+ (hlavní nitrobuněčný kation),
- Na+ a Cl- hlavní ionty mimobuněčných tekutin živočichů),
- Mg2+, Ca2+ nebo aniony H2PO-, HPO2- (podílejí se na udržování stálého pH v buňkách i mimobuněčných tekutinách)
o NEROZPUSTNÉ SOLI: nacházejí se především v oporných a ochranných strukturách organismů, např. CaCO3 (uhličitan vápenatý) je součástí schránek bezobratlých,např. měkkýšů, Ca(PO4)2 (fosforečnan vápenatý) se vyskytuje v kostrách obratlovců, nebo SiO2.nH2O (hydratovaný oxid křemičitý) tvoří schránky mřížovců

• ORGANICKÉ LÁTKY
o SACHARIDY: organické sloučeniny složené z atomů uhlíku, vodíku, kyslíku; v organismech mají nejrůznější funkce:
- a) stavební materiál těl organismů (celulosa, chitin)
- b) zásobní látka (u živočichů a hub glykogen, u rostlin škrob a inulin)
- c) zdroj energie pro organismy (uvolňuje se jejich oxidací)
podle složení rozeznáváme:
- a) monosacharidy: pouze jedna monosacharidová jednotka, např. glukóza, fruktóza (hroznový cukr)
- b) oligosacharidy: 2-10 monosacharidových jednotek, nejznámější jsou disacharidy: např. sacharóza (řepný cukr), laktosa, maltóza (sladový cukr)
- c) polysacharidy: více jak 10 monosacharidových jednotek, např.: škrob, celulosa, glykogen, chitin
o BÍLKOVINY (proteiny): makromolekulární látky složené z aminokyselin (derivátů karboxylových kyselin obsahující aminoskupinu), které jsou pospojovány peptidovými vazbami do polypeptidického řetězce; důležitý je nejen počet aminoskupin, ale i jejich pořadí v polypeptidickém řetězci; 20 základních aminokyselin přičemž bílkoviny jsou složeny z několikaset aminokyselin
funkce:
- a) stavební - staví tělo buňky, např. kolagen, keratin
- b) katalycká - funkce metabolismu, enzymy
- c) regulační - hormonální funkce, hormony
- d) obranná - imunita, protilátky
- e) transportní - hemoglobin
- f) zásobní - v semenech rostlin se nachází bílkoviny - zásobníky energie
můžeme je dělit:
- a) jednoduché - obsahují ve svých molekulách pouze aminokyseliny
- b) složené - kromě bílkovinné složky obsahují ještě nebílkovinnou část, např. fosfoproteiny (obsahují kyselinu fosforečnou), glykoproteiny (obsahují sacharid) nebo lipoproteiny (obsahují lipidy)
o TUKY (lipidy): estery vyšších mastných kyselin (palmitová, olejová, stearová k.) s estery alkoholu (např. glycerol)
funkce:
- a) zásobárna energie: živočichové v tukové tkáni, rostliny v semenech
- b) stavební: fosfolipidy tvoří cytoplazmatickou membránu
- c) ochranná a tepelná
o NUKLEOVÉ KYSELINY: makromolekulární látky tvořené řetězci vzájemně spojených nukleotidů, jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných znaků z generace na generaci, rozlišujeme dva základní typy nukleových kyselin
rozlišení:
- DNA=deoxyribonukleová kyselin
- RNA=ribonukleová kyselina

Významné správné minerální výživy u rostlin
• UHLÍK: základní stavební prvek živých organismů
o hlavní zdroje: ze vzduchu CO2 (fotosyntéza), v menším množství v podobě HCO3-

• KYSLÍK: ze vzduchu jako O2, důležitý pro dýchání, k tvorbě organických látek, kyslík přijímán z H2O

• VODÍK: přijímán z H2O, v organických sloučeninách, má svou funkci pro energetiku metabolismu

• DUSÍK: nejsou schopné přijímat za vzduchu jako N2, to mohou jen některé sinice (vláknité s heterocystou) anebo hlízkovité bakterie (v symbióze na kořenech hlízkovitých rostlin)
o rostliny přijímají dusík ve formě NH4+ nebo NO3-
o nedostatek: omezuje růst rostlin (listů), snížený obsah chlorofylu (málo zelené), zkracuje se vegetační růst, časnější dozrávání semen
o nadbytek: oddálení kvetení, hromadění dusičnanů, pomalejší dřevnatění

• FOSFOR: z půdy v podobě iontů: H2PO4-, HPO42-
o význam: účastí se na látkovém a energetickém metabolismu, součást nukleových kyselin, ATP, vitamínů
o nedostatek: malé, bledě zelené listy, zpomalení růstu

• SÍRA: z půdy jako SO42-, součástí aminokyselin, málo potřebné; např. SO2 je toxický

• DRASLÍK: přijímán v draselných solích, v buněčné stěně vakuol
o funkce: zvyšuje odolnost rostlin vůči mrazu, ovlivňuje otevírání průduchů

• HOŘČÍK: přijímán jako Mg2+, součást chlorofylu, důležitý při buněčných dějích-dýchání, fotosyntéza

• VÁPNÍK: přijímán jako Ca2+, význam pro činnost buněčných membrán a ovlivňuje aktivitu některých enzymů a dělení buněk

• ŽELEZO: přijímáno jako kation, katalyzuje, obsažen v chlorofylu
o nedostatek: žloutnutí listů = chloróza, opad listů, snížení fotosyntézy a dýchání

Význam vody v buňce
• důležité rozpouštědlo, většina reakcí probíhá pouze ve vodě
• přímo se účastní metabolických procesů (dýchání, fotosyntéza)
• aktivita nukleových kyselin a bílkovin se projeví pouze v přítomnosti vody
• vysoká schopnost disociovat molekuly na ionty, dobrý vodič tepla
• vysoké specifické teplo, přes buněčné povrchy nejsnáze prostupují molekuly rozpuštěné ve vodě
• velká funkce při vzniku života: první rostliny ve vodě až po vytvoření O2 přechod na souš
• při pohybech a růstu rostlin, při oplození výtrusných rostlin (kapraďorosty, mechorosty, řasy)
• při rozšiřování plodů rostlin

• PŘÍJEM, VÝDEJ A VEDENÍ VODY V BUŇCE
o příjem H2O:
- nižší a ponořené vyšší rostliny přijímají celým povrchem těla; vyšší rostliny jsou zakořeněné a vodu přijímají kořenovým systémem (kořenovými vlásky)
- je ovlivněn množstvím vody v půdě, teplotou půdy (u rajčat a okurek se zastavuje příjem H2O při 4° C), je zajištěn pomocí difúze a osmózy
o vedení H2O:
- s vodou jsou zároveň vedeny i minerální látky - to je uskutečněno transpiračním proudem (pomocí xylému, cévic a cév)
o postup vody:

- kořenové vlásky (nasávání) → korový parenchym → dřevní parenchym (střední válec = ENDODERMIS) → cévy, cévice (xylém)
- voda vedena transpiračním proudem končícím v listech, voda stoupá rychlostí 1-50 m*h-1 (nejrychleji u lián), při vedení H2O se v rostlině uplatňuje:
- 1) TRANSPIRACE (vypařování): „dýchání přes něco“ (z latiny trans=přes; spirare=dýchat) = odpařování - výdej vody ve skupenství plynném, vypařování hlavně z listů- díky tomu je veden transpirační proud. Dělení:
• a) stomatární = odpařování vody pomocí průduchů (STOMAT) z buněk listového mezofylu jde voda do mezibuněčného -90%, kolísá podle otevírání průduchů
• b) kutikulární = odpařované kutikulou, u mladých rostlin s tenkou kutikulou méně než 10%, vypařování celým povrchem listů
- maximální před polednem, v poledne snížení, odpoledne stoupá, večer klesá, odpovídá otevírání průduchů
- 2) KOHEZE : kohezní síly - podílejí se na udržování vodního sloupce, působí mezi molekulami - 3) KOŘENOVÝ VZTLAK: vytlačování vody do nadzemních částí rostliny, funguje zejména z jara, kdy nejsou listy-např. projev při poranění v této době vytéká míza
o výdej vody:
- transpirace - ve stavu plynném
- gutace - ve stavu kapalném, z latinského gutta=kapička; voda je vydávána hydatody, časně ráno po chladné noci, kde je atmosféra plná vodních par a není možná transpirace, př. kontryhel, rostliny v pralesech, projev kořenového vztlaku, gutační voda obsahuje minerální látky
asi 1% přijaté vody využije rostlina ke svému metabolismu, transpirační koeficient – udává, kolik gramů vody potřebuje rostlina na vytvoření 1g sušiny, intenzita transpirace – rychlost odpařování vody

Příjem (výdej) látek do buňky

• PASIVNÍ PŘÍJEM = Osmotické jevy: buněčná stěna je permeabilní, ale cytoplazmatická membrána je semipermeabilní, tyto membrány kontrolují vstup látek do buňky a výstup látek z buňky
o a) DIFÚZE = fyzikální pochod, při kterém probíhá transport částic (molekul) z míst s vyšší koncentrací do míst s nižší koncentrací částic (z koncentrovanějšího roztoku do zředěného roztoku) - podle koncentračního spádu, bez energie - takto pronikají molekuly močoviny, alkoholu, barviva, jedy, léčiva - díky současnému pronikání vody v opačném směru dochází k vyrovnávání koncentrace
o b) OSMÓZA = zvláštní případ difúze, při které pronikají snadno a rychle pouze molekuly vody, osmotický tlak = hydrostatický tlak ve směru opačném než probíhá osmóza - rozeznáváme další případy osmózy: plazmolýza, plazmoptýza
- plazmolýza: buňka se nachází v hypertonickém prostředí = koncentrace látek je větší vně buňky než uvnitř, voda uniká z buňky, protoplast se smršťuje a odděluje od buněčné stěny - př. posolená ředkvička, okurka
- plazmoptýza (deplazmolýza): buňka je v hypotonickém prostředí = uvnitř buňky je vyšší koncentrace než vně - voda jde do buňky, buňka může prasknout, př.: třešně po dešti praskají, pylová zrnka
- buňka v prostředí izotonickém = stejná koncentrace uvnitř i vně (-nic se neděje)
o v důsledku příjmu vody tlačí vakuola na buněčnou stěnu a tím vzniká tlak = turgor - naopak buněčná stěna působí tlakem buněčné stěny na protoplast v opačném směru

• AKTIVNÍ PŘÍJEM: je zapotřebí energie
o ENDOCYTÓZA
- pinocytóza: přenos kapalných částic - do buňky se dostane koloidní roztok bílkovin, vklesnutím do membrány
- fagocytóza: přijímaní celých pevných látek, př. měňavky, některé bílé krvinky
o EXOCYTÓZA
- opak endocytózy, kdy z buňky jsou vylučovány odpadní látky, pinocytární váček splyne s cytoplazmatickou membránou a obsah je vyvržen z buňky

Vodní bilance
• = poměr mezi příjmem a výdejem vody
• optimální bilance – příjem a výdej v rovnováze
• vodní deficit – větší ztráty než příjem, klesá turgor, rostlina vadne (vratně = reverzibilně, nevratně = ireverzibilně)

Růst a vývoj rostlin
• RŮST = nenávratné zvětšování objemu a hmotnosti, spojeno se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů, projev života
• rostliny rostou na rozdíl od živočichů během celého života
• růst rostlin je způsoben vlastním buněčných dělením a vlastním růstem buněk (u jednobuněčných po dosažení určité velikosti se jednobuněčný organismus rozdělí na dva - jedna buňka na dvě dceřinné)

• 3 RŮSTOVÉ FÁZE ROSTLIN

o Zárodečná (EMBRYONÁLNÍ): buňky se neustále dělí, zvětšuje se jejich počet, tyto buňky se nachází v dělivých pletivech - v meristémech - ve vzrostlém vrcholu kořene, stonku a listů a v druhotném dělícím pletivu; nárůst cytoplazmy těchto buněk
o Prodlužovaní (ELONGAČNÍ): buňky se už nedělí, vakuoly nasávají hodně vody, zvětšují svůj objem až nakonec splývají v jednu velkou vakuolu, množství cytoplazmy zůstává nezměněno, cytoplazma i s jádrem zatlačena vakuolou v buněčné stěně
o Rozlišovací (DIFERENCIAČNÍ): buňky se tvarově odlišují a rozrůzňují se (specializují se) k vykonávání určité funkce, vznik buněk krycích a vodivých pletiv, trachomů a orgánů. Růst do objemu

• Růst rostlin probíhá za určitých podmínek (FAKTORŮ):

o VNĚJŠÍ
- Světlo: důležité pro fotosyntézu, při jeho nedostatku nastává ETIOLIZACE = nápadné prodlužování článku stonků, bledě žlutá barva, méně vyvinutá mechanická pletiva, potlačení růstu listů, např. rostliny ve tmě, klíčení brambor; světlomilné - slunečnice, stínomilné - hajní byliny
• Etiolizace je důležitým mechanismem, díky kterému jsou rostliny například zasypány hlínou schopny rychle bez energetických ztrát vyrůst za sluncem. V praxi například v hustých podrostech, využíváno u zeleniny – etiolizovaná zelenina je dobře poživatelná
- Teplota: minimum - růst začíná, maximum - růst se zastavuje, optimum - nejrychlejší růst
- Voda: nezbytná v zárodečné a prodlužovací fázi… + živiny
- Znečištění prostředí: nepříznivě působí na růst

o VNITŘNÍ = FYTOHORMONY
- FYTOHORMONY = rostlinné hormony - jsou syntetizovány v určitých pletivech vyšších rostlin, z místa vzniku se vodivými pletivy dostávají do jiné části rostliny a zde v malých koncentracích ovlivňují růst a vývoj rostlin
- STIMULÁTORY RŮSTU (podporují růst) - auxiny, cytokininy, gibereliny
• Auxiny:
o Podpora prodlužovacího růstu, zakládání adventivních kořenů
o tvoří se ve vrcholech stonků a nejmladších listech, brzdí růst postranních pupenů stonku, tedy odříznutím vrcholu stonku se podnítí růst postranních větví z pupenů-využití při řezu dřevin (chceme-li, aby rostla rostlina do šířky a ne do výšky), ve vysokých koncentracích auxin růst brzdí
• Cytokininy: tvoří se v kořenech, urychlují buněčné dělení, zpomalují stárnutí listů , stimulují klíčení semen
• Gibereliny: vznikají v nejmladších listech a kořenech, urychlují růst orgánů, přerušují období klidu u semen, hlíz a cibulí, vyvolávají tvorbu bezsemenných plodů. Podporují využívání zásobních látek pro získání živin pro růst.
- INHIBITORY RŮSTU (zastavují růst) - kyselina abscisová, etylen
• Kyselina abscisová: tvoří se v dospělých listech, semenech, plodech; způsobuje opad listů = abscise a plodů;
o potlačuje rozvíjení pupenů v době vegetačního klidu, brání vstupu K+ do svěracích buněk (při uzavření průduchů)
o navozuje Dormanci – stav klidu, odpočinku
• Etylen: uvolňuje se ze zralého ovoce, urychluje zrání plodů (např. banánů)

o Rychlost růstu bývá větší v noci než ve dne

• 4 VÝVOJOVÉ FÁZE (období) – u vyšších rostlin
o Embryonální – vývoj embrya od vzniku zygoty po dozrání semene
o Vegetativní – začíná klíčením semene, vytváří se vegetativní orgány; rozmnožování pouze nepohlavní
o Období dospělosti – vznikají generativní orgány, tvorba gamet a výtrusů; pohlavní rozmnožování
o Období stárnutí – odumírání jednotlivých orgánů i celé rostliny, převládají katabolické děje, rozmnožování neprobíhá

• DORMANCE = období vegetačního klidu – během ontogeneze nastává jednou nebo víckrát, rostlina zastavuje růst, snižuje metabolismus, semena neklíčí
• RŮSTOVÉ KOLERACE – projev celistvosti rostlinného těla – vzájemné působení a ovlivňování jednotlivých částí těla, orgán ve spojení s rostlinou se chová jinak, než když je oddělen (z odděleného listu vyrůstají kořeny); cílem je opětovné dosažení rovnováhy
• POLARITA RŮSTU – na rostlině i jejích orgánech je rozlišen vrcholový = apikální pól – narůstají z něho prýty, a spodní = bazální pól – regenerují z něho kořeny
o důležité při roubování – podnož a roub srostou pouze po přiložení opačnými póly
• REGENERACE = obnova nebo nahrazení ztracených částí
o fyziologická – náhrada opotřebovaných nebo ztracených částí
o patologická – nahrazování odejmutých orgánů nebo zacelování ran (odříznutá větev)
• HOJIVOVÉ PLETIVO = KALUS – zaceluje rány
• životní cyklus = doba života – od vzniku zygoty po uhynutí rostliny
Hnojiva
• ORGANICKÁ (statková) – hnůj, močka, kompost, zelené hnojení
• PRŮMYSLOVÁ – dusíkatá – KNO3
fosforečná – superfosfát
draselná – KCl
vápenatá – mletý CaCO3, pálené vápno
kombinovaná – NPK
o dusičnany v půdě – přehnojení – splach do vod, velký obsah v zelenině – rakovinotvorné
o biominerální hnojiva – s přídavkem rohoviny a stopových prvků
o specializovaná hnojiva – pro rajčata, jahody, ...
o zelená hnojiva – hrách (hlízkovité bakterie), hořčice, jetel, vikev (vysoký obsah minerálů)

Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice

4. Otázky - Stavba a funkce rostlinných orgánů

2010-07-19T02:03:00.000-07:00

1) 4 x funkce kořene:
2) Dva typy kořenových soustav
3) Která kořenová soustava má kořeny postranní:
4) Která kořenová soustava má kořeny náhradní (adventivní):
5) Jak se nazývá pokožka kořene:
6) Čím se vyznačuje absorbční zóna, prodlužovací zóna, vzrostný vrchol:
7) Co je kalyptra:
8) K čemu slouží přesýpavý škrob v kalyptře:
9) Jak se nazývá prostřední část kořene s cévními svazky:
10) Kde se zakládají postranní kořeny:
11) Význam endodermis:
12) 4 x metamorfóza kořene:
13) Z čeho je bulva:
14) Části stonku jen nepatrně se prodlužující z nichž vyrůstají listy se nazývají:
15) Jak lze na stavbě stonku rozpoznat dvouděložnou a jednoděložnou rostlinu:
16) Rozliš lodyhu, stvol, stéblo:
17) Co vidíš na řezu kmenem naší dřeviny:
18) Co je felogén a jeho význam:
19) Jiný název pro čočinky:
20) Na jaké rostlině se dají pozorovat čočinky:
21) Co jsou brachyblasty:
22) Co se jí z bramboru:
23) Rozdíl monopodium x sympodium:
24) Význam šlahounů:
25) Tři základní složky listu:
26) Tři základní typy postavení listu na stonku:
27) Co je heterofylie:
28) Rozdíl dlanitá a zpeřená žilnatina:
29) Popiš příčný řez listem:
30) Co je cibule:
31) Co je podpučí:
32) Co jsou listeny a co tvoří u pampelišky:
33) Co jsou generativní orgány:
34) Které rostlinné orgány se podílejí na stavbě květu:
35) Jmenuj výtrusné části květu:
36) Jak se nazývá samčí výtrus:
37) Jak se nazývají obalné části květu:
38) Co je pestík a z čeho se skládá:
39) Rostlina jednodomá a dvoudomá:
40) Co je květenství:
41)
42) Co je kleistogamie:
43) Co je anemogamie a entomogamie a uzpůsobení k tomu:
44) V čem spočívá dvojí oplození u krytosemenných:
45) Kde nalezneme buňky pomocné Synergidy a protistojné Antipody:
46) Co jsou integumenty a co z nich vzniká:
47) Co je radiculla:
48) K čemu slouží perisperm, endosperm a děloha:
49) Mezi jakou skupinu plodů patří: nažka, bobule, oříšek, lusk, peckovice, dvojnažka:

4. Stavba a funkce rostlinných orgánů

2010-07-19T01:54:00.000-07:00

Nejednoduššími mnohobuněčné rostliny mají velmi jednoduché tělo tvořené stélkou (thallus), buňky jsou tvarově i funkčně málo rozlišené (řasy, primitivnější mechorosty, některá vývojová stádia přesliček, plavuní, kapradin)
Těla vyšších rostlin jsou tvořena pletivy, mají vyvinuté rostlinné orgány. Orgán = soubor pletiv s charakteristickou stavbou a funkcí. Mají rozlišené tělo = kormus : podzemní část - kořen; nadzemní část - stonek a list = prýt. Rozlišujeme orgány vegetativní (kořen, stonek, list) a generativní (květ, semeno, plod).

• Kořen (radix)
• Zpravidla podzemní orgán, upevňuje rostlinu v substrátu, slouží k příjmu vody a v ní rozpuštěných minerálních látek.

• Nenese listy

• Heterotrofní, nemá fotosyntetická barviva, kutikulu ani průduchy

• Funkce - nasávací, vodivá, mechanická, zásobní, rozmnožovací

• Kořenový systém = soubor všech kořenů rostliny, skládá se z hlavního kořene, z něhož vyrůstají kořeny postranní
o Allorhozie - kořenový systém je tvořený hlavním kořenem a postranními kořeny, typické pro rostliny dvouděložné a většina nahosemenných
o Homorhizie -kořenový systém, kde hlavní kořen zaniká a jeho funkci přejímají kořeny adventivní (náhradní), vzniká kořenová soustava tvořená stejně tlustými kořeny, je typická pro jednoděložní rostliny.

• Geotropismus = jev, kdy kořen roste ve směru zemské tíže

• Podélný řez kořenem:
o Zóna dělivá = meristematická : tvořena dělívým pletivem, je chráněna kořenovou čepičkou - kalyptra (tvořenou parenchymatickými buňkami), usnadňuje pronikání kořene do půdy
o Zóna prodlužovací : oblast intenzivního růstu kořene, důsledkem je silné prodlužování a zvětšování objemu buněk
o Zóna absorpční : rostlina přijímá vodné roztoky neústrojných látek z půdy, tvoří se zde kořenové vlásky, které zvětšují absorpční schopnost kořene

• Příčný řez:
o Pokožka (rhizodermis), na povrchu
o Primární kůra (cortex), tvořena základním pletivem a skládá se ze tří vrstev - exodermis, mezodermis, endodermis
o Pericykl - zachovává si dělící schopnost, zakládají se zde postranní kořeny.
o Cévní svazek - uvnitř středního válce, druhotně tloustne činností kambia, které se zakládá mezi primárním dřevem a lýkem
o Dřeň – tvoří se uvnitř mezi cévními svazky, především u jednoděložných rostlin

• Druhy kořenů
o nitkovitý (u klíčných rostlin)
o válcovitý - křen
o vřetenovitý - mrkev, petržel, většina stromů
o řepovitý – řepa

• Modifikace kořene
o Zásobní kořeny - kořenové hlízy (vstavač), bulvy (řepa), na jejich stavbě se podílí i stonková část
o Vzdušné kořeny - přijímají vzdušnou vlhkost (monstera - tropické)
o Pričepivé kořeny - s prichycovací funkcí (břečťan)
o Haustoria - kořeny parazitů a poloparazitů schopné vysávat živiny z dřevních částí hostitelské rostliny (jmelí)

• Hospodářský význam
o potrava člověka - zelenina - mrkev
o krmivo pro zvířata - krmná řepa
o potravinářský průmysl - řepa cukrovka
o výroba léčiv - smetanka lékařská

• Stonek (kaulom)
• Nadzemní část nesoucí listy a reprodukční orgány

• Zprostředkovává spojení mezi kořenovým systémem a listy, rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a z listů vede organické látky (asimiláty) do míst spotřeby - růstová pletiva, kořeny, plody

• Zajišťuje optimální polohu pro listy a květy

• Některé stonky jsou podzemní - oddenky

• Stonek s listy tvoří prýt

• Místa, kde listy přisedají ke stonku - uzliny (nody), mezi nimi jsou Články (internodia) — rostoucí úseky - buňky se prodlužují. Na konci stonku se nachází vzrostný vrchol (tvořený meristémem) slouží k prodlužování stonku, je krytý pupeny - z listů
• Byliny mají stonek dužnatý, šťavnatý, můžou mít kambium, ale jejich činnost je omezená -nemůžou zdřevnatět

• Dřeviny mají stonek dřevnatý díky činnosti kambia a pletiva felogénu - proto tloustne

• Vnější stavba stonku:
1. Lodyha - olistěný stonek - len, hluchavka
2. Stvol - bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím, listy tvoří přízemní růžici -prvosenka, pampeliška
3. Dutý stonek rozdělený kolénky na články – žito
• Dřeviny
1. Stromy - nevětvená část se označuje jako kmen, horní rozvětvená část je koruna – buk
2. Keře - stonky se větví hned od země a jsou celé dřevnaté - tavolník
3. Polokeře - spodní část zdřevnatělá, horní části větví jsou bylinné, šťavnaté a na zimu odumírají – borůvka

• Tvar stonku - nejčastěji válcovitý nebo čtyřhranná, trojhranná lodyha

• Stonek s primární stavbou je zelený, krytý pokožkou (epidermis), pod ní je prvotní kůra, která má ochrannou a zásobní funkci, i mechanickou - zpevnění stonku, střední vrstva - asimilační funkce, vnitřní část - škrobová pochva. V pericyklu se zakládají adventivní kořeny a kolaterální cévní svazky, které jsou různě uspořádány. Střed stonku je vyplněn parenchymatickou dření -> dřeňové paprsky - vedou roztoky

• Druhotná stavba stonku je podmíněna druhotným tloustnutím. Kůra prvotní nahrazena druhotnou (periderm), kambium vytváří kambiový válec - produkce druhotného lýka a ve středu druhotné dřevo - vznik letokruhů

• Stonek nese pupeny, na vrcholu vrcholový pupen, v úžlabí listů jsou pupeny úžlabní. Zkrácená větévka – brachyblast

• Větvení
1. Vidličnaté (plavuň vidlačka) - vývojově starší
2. Postranní - monopodální - hroznovité (smrk, borovice), vrcholičnaté (vinná réva, jabloň)
3. Sympodiální - ukončuje růst hlavní stonek - jmelí

• Modifikace :
1. zásobní - oddenky slouží i k vegetativnímu rozmnožování (konvalinka), podzemní stonek se šupinovitými listy, z oddenků vyrůstají náhradní kořeny - rákos. Často slouží k přezimování - snáší tvrdé podmínky, na jaře vyrůstá rostlina. Oddenkové hlízy (lilek brambor), stonkové hlízy (kedluben). Rozmnožovací funkci - šlahouny (jahodník), stonkové úponky (vinná réva), stonkové kolce - trny (trnka) - ochranná funkce -> přeměněné brachyblasty (modřín). Na brachyblastech vyrůstají listy - borovice nebo květy - jabloň. Asimilační funkce - přebírá stonek, protože má zakrnělé listy (jalovec). Zásobárna vody u kaktusů.

• Hospodářský význam - jako potrava pro člověka - brambory, kedluben, pro zvířata - pícniny, surovina pro průmysl - len, cukrová třtina, dub korkový, dřevo stromů.

• List
• Postranní orgán, tvoří se pouze na stonku, probíhá v něm fotosyntéza, transpirace, výměna plynů.

• Složení: listové čepele, řapík, palisty
1. Palisty - drobné párové lístky na bázi (na okraji) řapíku. U některých rostlin odpadne nebo přirostou - šípková růže, u hrachu jsou veliké - probíhá fotosyntéza, vytváří trny – akát
2. Řapík - drží čepel, je to stopková část listu, někdy na spodní části se tvoří listová pochva - u trav: listy s řapíkem = řapíkaté X listy bez řapíku = přisedlé
3. Čepel - jednoduché (bukový list) X složené-jetel

• Mají celistvé nebo dělené listy, čárkovité, jehlicovité, kopinaté, podlouhlé, dlanité -vyrůstají z 1. místa –kaštan, eliptické, vejčité, srdčité, troj-, pěti-, mnohočetný, Zpeřené - vyrůstají z různých míst, lichozpeřené - lichý počet lístků, růže

• Podle postavení na stonku:
1. Střídavé - bříza
2. Vstřícné - hluchavka
3. Přeslenité - vraní oko

• Různolistost - na jedné rostlině více druhů listů - pámelník, břečťan

• Podle okraje čepele listu: celokrajné, pilovité, zubaté, vykrajované, vroubkované, laločnaté, vykousané, kracovité

• Podle žilnatiny
1. rovnoběžné (lipnicovité)
2. souběžné (konvalinka, jitrocel)
3. zpeřené (buk), dlanité (platan), zpeřené a dlanité většinou u dvouděložných rostlin

• Přímý řez listu
1. Pokožka - na svrchní i spodní straně s průduchy, pokryta kutikulou
2. Mezofyl - palisádový parenchym - pod svrchní pokožkou, tvořena buňkami s chloroplasty. Houbový parenchym - odvádějí asimiláty vzniklé v mezofylu do lýka cévních svazků = vodivá funkce, zpevňují list, uspořádání cévních svazků = žilnatina

• Modifikace
1. Palistové trny (trnovník akát)
2. Listové trny (citrónovník)
3. Listové úponky (hrách)
4. Zásobárny vody - dužnaté listy – sukulenty
5. Láčkové listy = „baňka" u masožravých rostlin
6. Žlaznaté trichomy - masožravé rostliny
7. Cibule - zdužnatělé listy k hromadění látek a vegetativní rozmnožování
8. Kořenové listy - u vodních rostlin – nepukalka
9. Květ - přeměna listu -> rozmnožovací orgán.
• Význam - jako potrava pro člověka (špenát, zelí, kapusta, cibule), léčivo (máta), koření (vavřín, majoránka), pcehutiny (čajovník), surovina pro průmysl (tabák), krmivo pro zvířata (pícniny)

heterofylie

[heterofílie, řečtina], různolistost, vlastnost některých rostlin vytvářet dva odlišné tvary listů na jednom jedinci, například u břečťanu, pámelníku.

podpučí
Podcibulí, stonek cibulnatých rostlin zkrácený do terčovité podoby. Naspodu nese adventivní kořeny, nahoře dužnaté listy, jejichž báze tvoří tzv. cibuli. Ze středu podpučí vyrůstá stvol s květy.

listen

Bractea – list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo květenství. Někdy se tvarem ani velikostí neliší od ostatních asimilačních listů, jindy bývá menší nebo se liší i tvarem.

Generativní (rozmnožovací, reprodukční) orgány semenných rostlin jsou listového původu

• Květ
• soubor orgánů zajišťující pohlavní rozmnožování
1. Stonkového původu - Květní lůžko
2. Listového původu
- Obalné - okvětí (P), koruna (C), kalich (K)
- Výtrusné - tyčinky (A, samčí), plodolisty (G, samicí)

• Květní vzorce
1. Jednopohlavní
2. Oboupohlavní
3. Vícesouměrný květ
4. Souměrný květ
5. Srůst
6. P 3+3

• Květní obaly se nepodílí přímo na rozmnožování:
1. Kalich - vnější část květního obalu, tvořen zelenými lístky, chrání pupeny a části květu
2. Koruna - vnitřní část květního obalu, nápadně, pestře zbarvená - lákají opylovače Nejsou-li květní obaly rozděleny na kalich a korunu, jedná se o okvětí - skládá se z tvarově a barevně nerozlišených okvětních lístků. Tulipán, jednoděložné rostliny

• Reprodukční orgány se přímo podílí na rozmnožování:
1. Tyčinky (mikrosporofyly) - jsou samčí pohlavní orgány, produkují pylová zrna (mikrospory), jsou rozlišeny na tenkou nitku a prašník, který je tvořený dvěma prašnými váčky, z nichž každý má dvě pylová pouzdra, kde se diferencují pylová zrna. Soubor všech tyčinek v květu se nazývá andreceum
2. Plodolisty srůstají v pestík = samičí pohlavní orgán. Skládá se: Gyneceum
- Blizna - vrcholová část pestíku, na ní se zachycují a klíčí pylová zrna
- Čnělka - střední Část pestíku, obvykle má protáhlý tvar, nosič blizny
- Semeník - dutá část pestíku, kde jsou vajíčka

• Spodní - pod květním lůžkem,
o miříkovité
o hvězdicovité rostliny
• Svrchní - nad květním lůžkem,
o pryskyřníkovité,
o brukvovité rostliny
• Polospodní - obaly a tyčinky vyrůstají uprostřed semeníku - íomikámen.

• Rozdělení podle přítomnosti tyčinek a plodolistů:
1. Oboupohlavní —většina krytosemenných rostlin, např. tulipán
2. Jednopohlavní
- Prašníkovité - jenom tyčinky -> samčí
- Pestíkovité - pouze pestík -> samičí

• Rostlina může mít samčí a samicí květy na temže jedinci = jednodomá - dub
• Rostlina může mít jedince jen se samičími a jedince jen se samčími květy = dvouděložná - vrba
• Sterilní květy - nemají tyčinky, ani pestíky, jejich úlohou je lákat opylovače

• Květenství = soubor květů uspořádány podle určitých pravidel na společném stonku
1. Jednoduchá:
- Hroznovitá - postranní stonky nepřerůstají stonek hlavní, květy rozkvétají zezdola nahoru nebo od obvodu ke středu. Patří sem: Hrozen – rybíz, Klas-jitrocel, Jehněda – líska, Okolík – prvosenka, Úbor - smetanka, sedmikráska, kopretina, Lata – Šeřík, Hlávka (strbol) – jetel, Palice - kukuřice
- Vrcholičnatá - postranní stonky přerůstají stonek hlavní, rozkvétají ze shora dolů a od středu do obvodu. Patří sem: Vrcholík - bez černý, Vijan – pomněnka, Vidlan - hvozdík

2. Složené
- Homotaktické - kombinace dvou stejných květenství : Složený okolík z okolíčků – miskovité, Složený klas z klásků - pýr
- Heterotaktické - celek z jiných květenství : Hrozen z vijanů - jírovec maďal
• Listeny - redukované, zkrácené listy, v jejichž úžlabí vyrůstají květy či celé větve květenství, sdružují se do útvarů - zákrov - u smetanky

• Květy, popřípadě květenství některých rostlin se využívají k výrobě léčiv (lípa, heřmánek, divizna), krémů a parfémů (růže, šeřík, jasmín), nebo jako zelenina - květák (zdužnatělá květenství)

Opylení
• Přenos pylových zrn z tyčinek na bliznu (u krytosemenných) nebo na vajíčko u nahosemenných
• Opylení vlastním pylem — samosprašnost = autogamie, extrémní případy - ze stejného květu
nucellus

[Latina], pletivné jádro; pletivo vyplňující vajíčko rostlin. Z jedné jeho buňky se vyvíjí zárodečný vak. Není-li po redukčním dělení při vývoji zárodečného vaku zcela spotřebován, mění se jeho zbytek ve vyživovací pletivo vnější bílek semene (perisperm).

• Allogamie = cizosprašnost - rostlina opylená z cizí rostliny stejného druhu - může mít trochu jinou genetickou informaci. Např.:
1. Prvobliznost - prašníky se otevřou až po opylení blizny, potom teprve vlastní pyl.
2. Prvoprašnost - pyl vyletí ven a pak se vyvine blizna, která může přijmout pylové zrno (cizí)

• Přenos pylu
1. větrem – anemogamie
2. vodou – hydrochorie
3. hmyzem - entomogamie - pylová zrna jsou lepkavá nebo mají háčky, kterými se přichytí na tělo hmyzu je přenesena na jiný květ. Rostliny lákají hmyz pestrými barvami květů a vůní nektaru nebo nabízí přistávací plochu. Jinými živočichy - kolibřík, netopýr, vačice...
•

Oplození
• Splynutí samčí a samicí pohlavní buňky, probíhá dvojí oplození:
1. Pylové zrnko vyklíčí na blizně pylovou láčkou (růst pylové láčky řídí jádro vegetativní buňky) a je zakončen splynutím jedné gamety s vaječnou buňkou za vzniku zygoty, která se dále vyvíjí v zárodek
2. Druhá spermatícká buňka splývá s diploidním jádrem zárodečného vaku, a vzniká triploidní živné pletivo endosperm, které vyživuje vzniklý zárodek.

• Obaly oplozeného vajíčka se mění v osemení (= ochranný obal semene, tvrdé), celé vajíčko v semeno a semeník v plod

• Složení vajíčka: otvor klový, obaly (integumenty), synergidy, vaječná buňka, antipody(buňky protistojné), centrální jádro zárodečního vaku, nucellus (výživné pletivo), poutko - spojuje vajíčko se semeníkem.

• Složení semena: osemení (přeměna obalů), peristerm (přeměna nucellu), embryo, endosperm (z centrálního jádra zárodečního vaku) - vyživovací funkce, má hodně cukrů a tuků, pupek (z poutka), děloha - jednoděložné, dvouděložné.

• Funkce semena: zásobní orgány pro výživu klíčivých rostlin, uvnitř živé pletivo, hodně bílkovin. Bere si živiny, když ještě nemá listy.

• Plod je mnohobuněčný rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin, vyživuje a chrání semena během zrání, podílí se na jejich rozšiřování. Skládá se ze semen, oplodí (perikarp) = stěna plodu, vzniká přeměnou plodoíistů, tvořeno: exokarp - blanitá slupka - peckovice, mezokarp - střední vrstva, dužnatá, endokarp - vnitřní vrstva, bývá blanitá, pecka
1. pravé - přeměna pestíku v oplodí
2. nepravé - kromě pestíku přeměna ještě ostatních částí květu

• Pravé
1. suché - oplodí je kožovité, nebo tvrdé, sklerenchymatické.
- Pukavé - v době zralosti se otevírají, bývají vícesemenné –
• měchýřek - magnolie, pivoňka, blatouch;
• lusk - akát, hrách;
• šešule a šešulka - hořčice, květák, kapusta;
• tobolka -mák
- Nepukavé -jednosemenné plody, v době zralostí se neotevírají, oddělují se od ostliny celé –
• nažka - bříza (křídlatá), smetanka (s chmýrem), dub (nažka v číšce);
• oříšek -líska;
• obilka - pšenice
- Poltivé - v době zralosti se neotevírají, ale rozpadají se na jednosemenné díly -struk - ohnice;
• dvounažka - javor, kmín;
• tvrdka - hluchavka

2. Dužnaté - oplodí rozlišeno na vnější, střední a vnitřní část *
- Bobule - rajče, angrešt, borůvka, datle; peckovice - třešeň, švestka, ořešák

• Nepravé - souplodí - soubor plodů, které vznikly přeměnou jednoho květu, z každého pestíku jeden plod. Souplodí nažek - jahoda, souplodí peckoviček - malina, souplodí nažek ve zdužnatělém vaku – šípek

• Plodenství je soubor plodů vzniklých přeměnou jednoho květenství - fíkovník, jeřáb, rybíz -hrozen bobulí

• Malvice - přeměna pestíku, korunných, kališných lístků a tyčinek - Jabloň, hrušeň

• Složený plod - přeměna pestíku, květních lístků => ananas

Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
vrtačka, zakružovačka, soustruh
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen

3. Otázky - Charakteristické vlastnosti prokaryot:

2010-07-19T01:53:00.001-07:00

1) Rozdíly prokaryotická a eukaryotická buňka:
2) Co je plasmid:
3) Co jsou fimbrie:
4) Z čeho je často buněčná stěna u baktérií:
5) Jak vypadá: vibrio, spirila, bacil, koky, streptokoky, stafylokoky
6) Jaké jsou dvě základní vývojové a taxonomické linie u prokaryot:
7) Jaký je rozdíl mezi gram pozitivními a gramnegativními bakteriemi:
8) Vysvětli pojmy: aerobní, anaerobní, fakultativně anaerobní bakterie
9) Vysvětli pojem dekompozitoři:
10) Čím je zvláštní rod Rhizobium:
11) Uveď choroby vyvolané bakteriemi:
12) Uveď virové choroby:
13) Co je spora a jak se nazývá proces její tvorby:
14) Význam současných a pravěkých sinic:
15) Zástupci sinic:
16) Barviva přítomná u sinic:
17) Vysvětli vodní květ:
18) Vysvětli pojem: akineta, hormogonium, heterocysta
19) Která skupina prokaryot má chlorofyl A, B
20) Z hlediska výživy je možno viry hodnotit jako:
21) Jaký je evoluční vztah virus – buňka:
22) Jmenuj choroby vyvolané priony:
23) Jmenuj choroby vyvolané viroidy:
24) Co je podstatou viroidu:
25) Co způsobují rhabdoviry, herpesviry, poxviry, polioviry:
26) Lze léčit virová onemocnění antibiotiky:
27) Co jsou retroviry:
28) Nakresli a popiš bakteriofág:
29) Co je bakteriofág:
30) Co je podstatou lytického cyklu:
31) Co je virion:
32) Kdo je objevitelem virů:
33) Velikost virů – řádově:
34) Vztah virů a rakoviny