Vnitřní geologičtí činitelé

7) vnitřní geologičtí činitelé

V zemském tělese probíhají neustále změny a pohyb a zdrojem energie je:
– energie z počátečního vývoje Země
– chemické a krystalizační procesy a radioaktivní přeměny
– gravitace, přemisťování hmot
– rotační
– přitažlivost kosmických těles (slapové jevy)
– spadlé meteority

V zemské kůře stoupá teplota o 30°C na kilometr, pak pomaleji, jádro má asi 6 000°C.
Během vývoje Země docházelo k přeměnám jednotlivých složek energie, část byla využita při pohybu kontinentů, vzniku pohoří a zemětřesení. Část energie byla vydávána v podobě tepelného záření do vesmíru, ale většinu energie si Země uchovává.

1) Horotvorná činnost
Vzniká v místě střetu litosférických desek, které zapříčiňují vrásnění a vznik lomů. Vrstvy sedimentů se tlakem zprohýbají v tzv. vrásy, což jsou vlnité útvary svrchní části litosféry, složené ze synklinály (prohnutí dolů) a antiklinály. Někdy dochází i k vytvoření vrásových příkrovů a zlomů.
Části litosféry omezené zlomy jsou kry. Působením vnitřních činitelů vznikají nerovnosti povrchu, které většinou zvětšují výškovou členitost.
Rozlišujeme 4 typy reliéfu:
– vrásový (Jura, Zagros)
– vrásovo-zlomový (Česká vysočina, Východoafrické pohoří, Karpaty)
– sopečný (Ohnivý prstenec, sopky – kužely, kopy)
– příkrovový reliéf – složité struktury, které vznikají přesmyky a vrásovými pohyby (Apalače, Alpy)