Tělní tekutiny

Imunitní systém
Chrání tělo před cizorodými makromolekulárními látkami a před patogeny (bakterie, viry, houby, hlísti, prvoci). Schopnost organismu se bránit napadení patogeny a působení cizorodých látek označujeme jako imunita.

Nespecifická imunita – organismus se před cizorodými látkami brání různými způsoby. Působí zde např. kůže, žaludeční kyseliny, fagocytující buňky (neutrofilní granulocyty, monocyty a makrofágy) – pohlcují choroboplodné mikroorganismy, ale i mrtvé buňky. Dále sem patří schopnost buněk uvolňovat interferony, které brání množení virů. Zánět jsou ochranné a opravné nespecifické reakce na mechanické či chemické podráždění tkání.
Tyto reakce jsou doprovázeny horečkou, nevolností..
Specifická imunita – je zprostředkována specifickým imunitním systémem, v němž hrají důležitou roli lymfocyty, které jsou fční jednotkou imunitního systému. Při vniknutí antigenů nebo patogenů vznikne specifická imunitní reakce, která je uskutečňována B-lymfocyty a
T-lymfocyty. B-lymfocyty vytvoří specifické protilátky; T-lymfocyty netvoří protilátky, ale diferencují se na několik typů, které přímo zneškodňují cizorodé buňky.

Tělo vytváří primární a sekundární odpověď. Primární znamená, když se setká tělo s antigenem poprvé a sekundární, když se s ním setká poněkolikáté.

Imunizace je vytváření odolnosti proti antigenům. Rozdělujeme ji na přirozenou, která vzniká proděláním choroby, kdy se vytvoří protilátky a pak už si s ní tělo poradí a na umělou, což je očkování. To je aktivní(očkování mrtvých buněk) nebo pasivní(protilátky).

Choroby:
Autoimunitní – vytváření protilátek proti vlastním buňkám, poruchy štítné žlázy, roztroušená skleróza,
Alergie – přecitlivělost, abnormální reakce na vnější podnět
AIDS – původcem je virus HIV napadající T-lymfocyty, a tak člověk může podlehnout banálním chorobám.