Vnitřní geologičtí činitelé

2) Vulkanismus
Jev, při kterém dochází k přemisťování magmatických hmot z nitra Země k jejímu povrchu. Místo, kudy dochází k výlevu se nazývá vulkán (sopka). Je známo asi 800 sopek, z toho je asi polovina činná. Vulkán se skládá z magmatického krbu, komínu, lávových proudů a kráteru. Pokud se kráter sesype do magmatického krbu, vzniká kaldera. Také může vzniknout lakolit, což je hlubinné těleso utuhlého magmatu. Mohou také vznikat sopečná jezera. Doprovodné jevy k sopečné činnosti jsou vřídla, což jsou teplé prameny, jejichž voda prostupuje puklinami v ZK, ohřívá se a mineralizuje. Gejzíry je zvláštní druh vřídel, které chrlí vodu v pravidelných přestávkách. Pak sem můžeme zařadit i různé výrony plynů a par, které obsahují sirovodík, oxid uhličitý, vodu , ..

3) Zemětřesení
Jev, při kterém dochází k otřesům povrchu Země, jehož příčinou je náhlé uvolnění energie v zemském nitru. Místo, kde vzniká se nazývá hypocentrum a může být až několik set km pod povrchem Země. Nejbližší místo na povrchu nad hypocentrem se nazývá epicentrum, což je místo nejprudších otřesů. Zemětřesná a vulkanická pásma lemují hranice litosférických desek. Zemětřesení může mít svůj původ endogenní, což je zapříčiněno tektonickými pohyby, ale může být také exogenní, vyvolané výbuchy, skalním řícením, pádem meteoritů, vodními nádržemi. Podle hloubky ohniska rozlišujeme zemětřesení :
– povrchové ( do 4km)
– mělké (do 50km)
– středně hluboké (do 300km)
– hluboké (více než 300km)

Nejhlubší bylo zaznamenáno v hloubce 700 km.
Seismické stanice, Richterova stupnice – seismograf, seismogram. Ročně asi 20 silných zemětřesení. Pokud je mořské zemětřesení, může to vyvolat tsunami.