Vnější geologičtí činitelé

B) Říční
Voda, která stéká po zemském povrchu ho modeluje vymíláním (erozí), odnášením (transportem) a usazováním (sedimentace). Nesoustředěný povrchový odtok vody se nazývá ron, a ten vzniká při dešti nebo tání sněhu. Na svazích se pak vytvářejí ronové rýhy, které se nazývají strže.
Z brázd vzniká soustředěný odtok vody – říční tok, která protéká korytem. Voda modeluje koryto unášeným materiálem ve svislém směru (hloubková eroze) a také ve směru horizontálním (boční eroze).
Hrubozrnné úlomky vlečené po dně se nazývají splaveniny a jemnozrné úlomky a materiál rozptýlený ve vodě se nazývají plaveniny.
Na horním toku převládá hloubková eroze a řeka vytváří tvar písmene V, na středním a dolním toku vznikají neckovité profily, protože zde převládá boční eroze. Na středním toku převládá sedimentace a řeka teče ve svých náplavách, které vytvářejí tzv. údolní nivu – tok se klikatí a vytváří zákruty, které mají více než 180° a v nich se podél vnitřního břehu ukládají sedimenty, až se nakonec ramena přeříznou a řeka svůj tok zkrátí a meandr vytváří mrtvé rameno.
V údolích jsou nápadným jevem také říční terasy, což jsou zbytky údolních niv, kdy ještě řeky nebyly zaříznuty tak hluboko do údolí jako dnes. Řeky na dolním toku ztrácejí energii a akumulují a v řečišti vytvářejí ostrovy a řeka se rozděluje na ramena, protože se vytvářejí ploché náplavové kužely, které označujeme jako delty.

Vodní toky rozdělujeme na občasné (vádí, v Austrálii creeky, vysychají) a na trvalé.
Práh vodního toku je skalní výběžek z odolných hornin ,který je překonáván vodopády a peřejemi. Brod je mělká část koryta s naplaveninami.