KOŽNÍ SOUSTAVA

KOŽNÍ SOUSTAVA
Kůže obojživelníků je holá a hladká, bez šupin a chlupů, propustná pro plyny a vodu. Významně se podílí na výměně plynů – dýchání. V průběhu aktivní části sezóny se tímto způsobem uskutečňuje u našich druhů 60-80 % výměny plynů, v zimním období, kdy některé druhy zimují ve vodním prostředí, je pak jejich jediným dýchacím orgánem. Kůže je udržována vlhká pomocí četným slizových žláz. Mimo dýchání plní ještě mnoho dalších fcí – ochrana před poraněním, parazity, plísňovými chorobami, regulace teploty, mimikry či podíl na lokomoci.
Pokožka (epidermis) je hladká a tenká, bohatě vaskularizovaná (prostoupená sítí vlásečnic). Po ukončení metamorfózy je v pravidelných intervalech vcelku či po částech svlékána a následně požírána. Svlékání je řízeno hormonálně štítnou žlázou a příštítnými tělísky. Mezi epidermální útvary náleží rohovitá zesílení, četné žlázy a bradavky. Rohovitě zakončené bývají často prsty těch druhů, které je používají ke hrabání (drápatky rodu Xenopus) či k přichycení. Stejného původu jsou i tzv. palcové mozoly řady druhů, které samcům při páření pomáhají k uchopení samice – amplexu (1. pád j.č. amplexus) a krouhací řady zubů u pulců žab, které jimi seškrabávají porosty řas. Škára (dermis) je opět bohatě prokrvená a bez šupin (vyjma jejich zbytků v záhybech kůže červorů).
Žlázy jsou zastoupeny velmi početně, většinou se jedná o žlázy alveolárního typu.
Ty se dále dělí na další dva typy:
1) hlenové žlázy produkující hlen, který udržuje kůži vlhkou a brání na souši jejímu vysoušení, ve vodě pak zabraňuje jejím maceračním účinkům. Dále umožňuje vlastní dýchání, termoregulaci (ochlazují povrch těla odpařováním, který je vlhký) a někdy produkují jed – ochrana před nepřáteli. U řady druhů hlen pomáhá zvyšovat přilnavost přísavek na prstech končetin – např. rosničky.
2) granulární žlázy produkují silně toxické mlékovité sekrety, jež chrání zvířata před predátory. Tyto žlázy bývají koncentrovány do určitých míst na povrchu těla a nazývají se parotidy. U našich druhů např. na hlavě ropuch a mloků, kteří je mají vyvinuty i v řadách na hřbetě. Řada druhů produkuje velmi jedovaté batrachotoxiny, které se řadí mezi nejprudší živočišné jedy vůbec – např. tzv. šípové žáby – pralesničky, jejichž jed používali Indiáni k lovu zvířat. Tento jed paralyzuje činnost mozkových center a blokuje neuromuskulární synapse. V zajetí se účinky jedu těchto drobných a pestře zbarvených žab z Jižní Ameriky ztrácejí. V ČR mohou určité nepříjemnosti vyvolat jedy vzniklé např. u kuněk, příp. ropuch či čolků velkých a to především při jejich styku ze sliznicí. V případě kuněk mohou údajně způsobit dočasné oslepnutí.