Obecné vlastnosti organismů, eukaryotní buňka
Eukaryotická buňka
Jedná se o mladší, složitější a větší buňku. Mají jí živočichové, rostliny, protista, chromista..
Tato buňka je členěna na jednotlivé kompartimenty, což jsou funkčně diferenciované prostory a struktury uvnitř buňky členěné biomembránou. Je to kvůli zkrácení energetických drah.
1) cytoplazmatická membrána – dvojvrstva fosfolipidů (tuková látka s fosforovým zbytkem). V této dvojvrstvě najdeme transportní bílkoviny, které zajišťují transport látek do buňky nebo z buňky. Je semipermeabilní,tzn. že je výběrově propustná a přijímá jen to, co chce. Takováto membrána je u všech organel a vytváří také kompartimenty.
2) cytoplazma – spojuje jako kontinuální fáze všechny struktury v buňce. Je to rosolovitá, bílkovinná hmota. V jejích prostorách je tekutá vodní fáze, kde vznikají enzymy. Je protkána cytoskeletem, najdeme zde také systém mikrotubulů pro buněčný transport.
3) jádro – buňka má obvykle jedno jádro (nucleus) nebo i více (polyenergitní buňky). Na povrchu jádra je jaderná membrána s otvůrky. Jaderná šťáva = karioplazma; hmota jádra je chromatin, jehož základem jsou nukleozomy, komplex DNA a bílkovin (histonů). V jádře je uložena genetická informace a probíhají zde i metabolické fce.
4) jadérko (nucleolus), najdeme uvnitř jádra a je jedno nebo dvě. Není nijak ohraničeno. Jeho funkce souvisí s jadernou funkcí. Produkuje r-RNA.
5) peroxisom – malé organely s jednoduchou membránou. Je jich asi 400 a jsou v nich uloženy enzymy užívané v oxidačních reakcích (k tomu máme játra).
