Vegetativní rostlinné orgány

13) vegetativní rostlinné orgány
Tělo vyšších rostlin se dělí na tři základní vegetativní orgány:

Kořen
Kořen neobsahuje kutikulu ani fotosyntetická barviva. Objevuje se při klíčení semene. Nejdříve je to pouze kořínek, který se postupně přeměňuje v hlavní kořen. V určité vzdálenosti od vrcholu kořene vyrůstají kořeny postranní, které se dále větví. Soubor všech těchto kořenů se označuje jako kořenová soustava. Kořeny mohou vyrůstat i ze stonku. Takové kořeny se označují jako náhradní – adventivní. U některých rostlin hlavní kořen zaniká a je nahrazen trsem adventivních kořenů.

Stavba kořenu
Vzrostný vrchol kořene je tvořen meristémem, který je chráněn čepičkou – calyptrou. Ta je tvořena parenchymatickými buňkami. Vnější buňky čepičky jsou slizovatější, tvoří kořenový maz a tím usnadňují pronikání kořene do půdy. Ve středu čepičky je několik řad buněk – tzv. sloupek – kalomela, v nichž jsou zrnka přesýpavého škrobu – statolitická funkce (zajišťuje růst kořene směrem dolů). Na povrchu kořene je jednovrstevná kořenová pokožka – rhizodermis. Vychlípením některých pokožkových buněk vznikají kořenové vlásky. Pod pokožkou je mnohovrstevná parenchymatická prvotní kůra – cortex. Tato prvotní kůra se skládá ze tří vrstev: exodermis – jednovrstevná, buňky korkovatějí, mezodermis – intraceluláry, pryskyřičné kanálky, sekreční buňky, mléčnice, stářím korkovatějí, jen některé zůstávají tenkostěnné – transport roztoků z půdy do cévních svazků, endodermis – vnitřní vrstva, buňky nápadně ztloustlé, jen některé transportní fce. Endodermis ohraničuje střední válec, jehož vnější vrstva se označuje jako pericykl. Jeho buňky si uchovávají dělivou fce a jeho činností se zakládají postranní kořeny. Uvnitř středního válce jsou radiální cévní svazky, které se tloustnutím mění na kolaterální a jsou odděleny kambiem, jehož činností kořen tloustne. Ve středu kořene se nalézá dřeň.