Vegetativní rostlinné orgány
Stavba stonku
U semenných rostlin je základ stonku již v zárodku v semeni. Vyrůstá z pupenu – plumuly (několik druhů – dřevní, listové, květní). Na povrchu stonku je pokožka – epidermis, buňky těsně přilehlé, ztlustlé vnější plochy, průduchy, kutikula, trichomy. Pod ní je parenchymatická primární kůra – několikavrstevná, buňky směrem k obvodu obsahují chloroplasty. Vnitřní vrstva kůra je endodermis, která tvoří tzv. škrobovou pochvu. Tato pochva ohraničuje střední válec s vodivými pletivy a dřeňovými paprsky – vedení roztoků. Ve vnější stavbě středního válce – pericyklu – se zakládají adventivní kořeny. Cévní svazky jsou většinou kolaterální. U nahosemenných a dvouděložných je charakteristické druhotné tloustnutí, kterého ze zúčastňují dva meristémy: Kambium – druhotné dělivé pletivo, jehož činností se zakládají směrem ven lýkové části a směrem dovnitř dřevní. Začíná se tvořit na jaře – tenkostěnné buňky – řídké dřevo, v létě – menší tlustostěnné buňky – letní dřevo. Vrstvám za jeden rok se říká letokruhy. Felogen je druhotné krycí pletivo (korkotvorné). Vzniká z parenchymatických buněk pod povrchem stonku, vně odděluje vrstvy korku. Odumřelá vnější pletiva se označují jako borka. Čočinky v korkovém pletivu zajišťují výměnu plynů, jedná se o velké mezibuněčné prostory.
Typy stonků
Podle jeho tvaru a konzistence dělíme rostliny na byliny, dřeviny a keře. Stonek bylin může být lodyha – caulis, stonek s listy, který odumírá toho roku, kdy vyrostl. Pak také může být stvol, což je bezlistý stonek, zakončený květem nebo květenstvím. Pak také mohou mít byliny stéblo, což je dutý článkovaný stonek, který má kolénka.
U dřevin je vnitřní stavba zdřevnatělá. Rozeznáváme zde kmen, což je dřevnatý, nerozvětvený stonek vytrvalých rostlin, který spojuje kořenový systém s korunou a pak rozlišujeme ještě korunu. Keř je dřevina, kde se stonek větví už nad zemí. Polokeř je rostlina, která má zdřevnatělou spodní část stonku, horní část je bylinná a každý rok odumírá.
– podle polohy v porostu – přímý, vystoupavý (obloukovitě se napřimuje vzhůru), poléhavý (jen vrchol se poněkud napřimuje), plazivý (leží na zemi, v uzlinách zakořeňuje adventivními kořeny), ovíjivý (šroubovitě se ovíjí kolem opory), popínavý (k opoře se přichycuje úponky nebo adventivními kořeny)
Větvení stonku může být buď vidličnaté – málo zastoupené u vyšších rostlin, vrchol dává vyniknout dvěma dceřiným, které se stejným způsobem větví dál – jmelí, nebo postranní – dva typy – monopodiální – hroznovité – vedlejší větve nepřerůstají hlavní stonek, sympodiální – vrcholičnaté – postranní větve převažují nad hl. stonkem.