12.1 Klepítkatci (Chelicerata)
– Klepítkatci mají čtyři páry noh, jenž se člení v základní články: kyčel (coxa), příkyčlí(trochanter), stehno (femur), koleno (patella), holeň (tibia) a články chodidla rozlišené někdy na nárt (metatarsus) a chodidlo (tarsus) zakončené dvěma nebo třemi drápky.
– Zadeček je vždy bez noh, končetiny, které jsou na něm přítomny, mají různé funkce (smyslová funkce – hřebínky u štírů, u pavouků jsou přetvořeny ve snovací bradavky). Zadeček může být k hlavohrudi připojen stopkou (u pavouků), nebo na ni nasedá celou šíří, přičemž někdy ztrácí původní článkovitost, takže tělo má tvar kompaktního váčku (roztoči).
– Vylučování zajišťují buď kyčelní žlázy, nebo malphigické trubice na konci žaludku.
– Dýchání obstarávají plicní vaky, keříčkovité vzdušnice. U roztočů je možné dýchání povrchem těla.
– Cévní soustava u klepítkatců je zcela otevřená. Vylučovací soustavu tvoří malphigická trubice
– Jsou to gonochoristé a setkáme se u nich s přímým i nepřímým vývojem.
– křižák obecný: Křižák obecný (Araneus diadematus) z čeledi křižákovití je nejznámějším a velmi hojným pavoukem v Česku, vyskytuje se kromě Evropy rovněž v Severni Americe. Obývá zvláště lesy a zahrady. Popis: světle hnědého až po červenohnědé a černohnědé. Vždy je zřetelná charakteristická křížová kresba na hřbetní straně zadečku, kterou tvoří pět bílých skvrn, které mohou různými způsoby splývat. Samice je větší, hlavohruď je výrazně menší než zadeček. Křižáci tkají charakteristické kolové pavučiny velmi pravidelných tvarů, nejčastěji ve větvích stromů a keřů.
