5.4.2 Dělení buňky – cytokineze
Buněčný cyklus
– je sled dějů probíhajících v buňce od jejího vzniku rozdělením, zahrnuje růst buňky a jejích složek, dělení jádra a ostatních organel a vlastní rozdělení buňky, trvání cyklu je označováno jako generační doba
4 fáze: 1.) G1 fáze: presyntetická, buňka syntetizuje zejména RNA a proteiny a dotváří buněčné organely
2.) S fáze: syntetická, buňka syntetizuje (replikuje) DNA na dvojnásobné množství
3.) G2 fáze: postsyntetická, příprava buňky na mitózu
4.) M fáze: mitóza
Diferenciace buněk
– rozlišování buněk na různé typy podle tvaru a funkce, je geneticky založena postupné a řízené aktivaci, nebo blokádě skupiny genů
– regenerace – nově se diferencují ztracené buňky z prekurzorů přítomných v místě narušení = jeden buněčný typ se mění v jiný
Buněčná smrt (apoptóza)
– je navozena aktivací exprese specifických genů
– její výskyt je znám zejména z doby vývoje zárodků, kdy odumřelé buňky umožňují vznik některých dutin nebo oddělení částí těla (otevření ústní štěrbiny, oddělení prstů)
– v dospělosti je pozorována zejména u buněk imunitní soustavy
– při apoptóze se buňka rozpadá na váčky obalené membránou a její DNA je nevratně rozštěpena endonukleázami – nevede k zánětu
– násilné poškození buněk vede k nekróze, rozpadu a vylití obsahu buňky, k zánětu
