8.1 Bičíkovci (Euglenozoa)
– Hlavním znakem bičíkovců je jeden nebo více bičíků sloužících k pohybu, popř. u některých zástupců jsou doplněny panožky. Cytoplazma je rozlišena na ektoplazmu a endoplazmu, na povrchu mají tenkou membránu či pevnější pelikulu, u některých se tvoří schránky různých tvarů a složení. Hrubý, tj. tuhý, periplast dovoluje buňce velmi omezené metabolické pohyby, většinou udržuje pevný a stálý tvar buňky.
– Holozoická výživa bičíkovců je:
o animální, tj. zootrofní či fagotrofní, při které je potrava přijímána ve formě pevných částic organické hmoty;
o saprofytická (saprotrofní), při které je potrava přijímána v podobě rozpuštěných organických látek.
– Žijí jednotlivě, výjimečně tvoří kolonie.
– U mnoha skupin jsou vytvořeny světločivné organely.
– Sladkovodní bičíkovci mají v buňce přítomny kontraktilní vakuoly, zabezpečující vylučování přebytečné vody (osmoregulace).
– Rozmnožování je nepohlavní, pomocí dělení.
– Heterotrofní bičíkovci žijí volně nebo paraziticky.