9.2 Žahavci (Cnidaria)
– jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů po 2 m. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. V mezoglee se mohou vyskytovat i buňky. Jedním z významných společných znaků jsou žahavé buňky několika typů (cnidocyty). Žahavci dokonce mají i jednoduchou nervovou soustavu a mnozí se dovedou pohybovat pomocí buněk, které fungují jako primitivní svaly. Mají slepou trávicí dutinu (láčku), která může být i velmi členitá.
– Jsou převážně dravci. Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zooxantelami). K lovu využívané toxiny produkované žahavými buňkami mohou citelně poranit, případně usmrtit i člověka.
– Ektoderm tvoří povrch těla a obsahuje několik druhů buněk: buňky svalového epitelu s myofibrilami; žahavé buňky (cnidocyty, nematocysty) – vznikají z epiteliálních buněk; penetranty – obsahují organelu (nematocysta) se spirálně stočeným dutým vláknem a cytotoxiny, které vstříknou do kořisti; glutinanty – obsahují lepkavý sekret; volventy – obsahují organelu (nematocysta) se spirálně stočeným dutým vláknem kterým mechanicky omezují pohyb kořisti; cnidoblasty – náhradní žahavé buňky, které nahrazují staré (všechny žahavé buňky jsou na jedno použití); smyslové buňky.
