Srdeční sval
Akční potenciál vede k uvolnění Ca2+ a aktivaci kontraktilního aparátu. Hladkému svalstvu je podobný tím, že má vlastní rytmicitu a spojení „gap junction“.
Buňky srdeční svaloviny mají dlouhé trvání akčního potenciálu (stonásobně), refrakterní perioda je až 400ms. (Není možné sčítání stahů a podráždění častěji než jednou za 250ms). Střídání systoly a diastoly je tedy velmi pravidelné a konstantní.
EKG – elektrokardiogram – s jeho pomocí můžeme zaznamenat elektrickou činnost celého srdečního svalu. Zaznamenané elektrické změny jsou představovány změnami akčních potenciálů v různých fázích srdečního cyklu.
I u srdečního svalu nacházíme vzrušiče, které mají spontánní vzruchovou aktivitu. (centra automacie, sinoatriální uzel – splavový uzel). Vzruch se od tam šíří po povrchu srdce. Přenos do Hisova svazku a přenos vnitřkem je způsoben funkcionálním tukem (na hranici mezi předsíněmi a komorami, i mezi komorami. Ten se ani při hubnutí neodbourává). Vzruch (depolarizace) na srdečním svalu (na všech svalech) jde po povrchu. Když jde ze splavového uzlu po povrchu předsíní, tak se kvůli tomu tuku nedostane na komory. Proto je tam další uzel, který ho posílá do Hisova svazku a Purkyňových vláken. Šíření je velmi rychlé a tímto rozvětveným nervem je zajištěno dovedení vzruchu do celého srdce do obou dvou komor. Následuje stah komor synchronizovaně.
Potenciály těchto buněk jsou citlivé na acetylcholin (zpomaluje, vymizení potenciálu) a adrenalin (zvýšení, depolarizační změny))
