PRVOCI, PRAPRVOCI, bičíkovci
PRAPRVOCI
JSOU JEDNOBUNĚČNÍ, kteří ke svému pohybu využívají bičíky(flagellum) nebo panožky(pseudopodia), popř. oba typy těchto pohybových organel zároveň. Bičíky nebo panožky se mohou vyskytovat pouze u některých vývojových stadií. Vnitřní oporou bičíků tvoří mikrotubuly obdobného uspořádání jako v centriole. Panožky jsou výběžky cytoplazmy, které mohou díky změnám jejího tlaku a smrštováním obsažených bílkovinných vláken měnit svůj tvar.
Nejvýznamnější podkmeny praprvoků jsou bičíkovci a kořenonožci.
Bičíkovci:
Živočišní bičíkovci nemají plastidy. Hlavní pohybovou organelou jejich aktivních stadií je jeden nebo více bičíků. Při nepohl. rozmn. se jejich buňky dělí podélně.
Druhy rodu bodo: mají dva bičíky, výskyt ve velkých rybnících a tůních. Živí se zbytky organických látek a bakteriemi, některé druhy tohoto rodu mohou žít trvale nebo přechodně i v trávicí trubici mnohob. živočichů.
Trubenky: mají jediný bičík obklopený u základny límečkovitou obrubou vychlípenou z pelikuly.Řada druhů tvoří kolonie.
Mezi nebezpečné cizopasné prvoky patří trypanozómy. Cizopasí většinou v krvi, lymfě a mozkomýšním moku obratlovců včetně člověka. Živiny přijímají osmoticky celým povrchem těla. Krev je hustší a vyskóznější kapalina než voda.-přesto se v ní mohou trypozomy dobře pohybovat. Kromě bičíků mají ještě další pohybovou organelu v podobě pelikulární vychlípeniny přirostlé k bičíku.- tzv. undulující membrána.
Nejznámějším druhem je trypanozóma spavičná, rozšířená v tropické Africe je původcem spavé nemoci, která se projevuje horečkami ,ospalostí apatií a výrazným úbytkem hmotnosti. Onemocnění může trvat od půl roku do šesti let a v řadě případů končí smrtí. Přenáší ji krev sající moucha bodalka tse-tse.
Jinými bičíkovci s undulující membránou jsou bičenky, které mohou mít 4-6 bičíků. Žijí v nejrůznějších dutinách těl ptáků a savců. Mohou žít i v pohlavních cestách člověka tam působí zánětlivé onemocnění a v některém případě mohou ohrozit i plodnost ženy. Přenášejí se pohlavním stykem.
Lamblie střevní: napadá buňky tenkého střeva člověka azpůsobuje horečky a průjmy.
Tento dvoustranně souměrný cizopasník má 8 bičíků a dvě jádra . Pelikula v jejich blízkosti tvoří jakási přísavná zařízení. Jeho napadením jsou ohroženy spíše děti než dospělí . Výskyt: v jižní Evropě a na Balkáně, ale každé léto je zjištěna řada případů i na našem území.
Brvitky: mají velký počet bičíků a žijí ve střevech švábů a všekazů. Umožňují jim živit se dřevem. Rozkládají nestravitelnou celulózu na stravitelné sacharidy.