FYLOGENEZE

FYLOGENEZE
Vznik obojživelníků, coby prvních obratlovců, kteří opustili vodní prostředí, je jedním z nejvýznamnějších evolučních kroků obratlovců. Počátek postupného procesu morfologických, fyziologických a etologických adaptací se datuje do středního devonu v prvohorách, před 350-370 mil. lety. Jejich předchůdci byly sladkovodní dravé lalokoploutvé ryby z nadřádu vějířoploutvých – Rhipidista, které se vyznačovaly řadou adaptací výhodných pro další vývoj k životu na souši. Jedná se především o existenci plic, či spíše plicních vaků vzniklých vychlípením trávicí trubice a dále párových ploutví, jejichž kostra svým složením značně připomíná kostru pětiprsté končetiny čtvernožců. Důvodem mohly být klimatické změny, kdy se za mírných teplot střídala období sucha a záplav. Při nedostatku vody mělké sladkovodní biotopy vysychaly a tak zmíněné adaptace lalokoploutvých je oproti ostatním rybám zvýhodňovaly. Tyto vývojové změny, které měly původně pouze umožnit úspěšné pokračování rybího způsobu života – přesunout se do trvalejších vodních ploch, odstartovaly proces rozsáhlé adaptivní radiace na jehož konci je absolutní přizpůsobení se plazů a dalších obratlovců terestrickému prostředí. Dalším významným důvodem těchto změn bylo využití značné potravní nabídky na mělčinách a při pořeží, hojně osídlené bezobratlými. Svůj význam měla zřejmě pro tyto poikilotermní živočichy i možnost slunění se na mělčinách.
První fosilně doloženou formou obojživelníka byl asi 1 m dlouhý Ichthyostega. Podobně jako drtivá většina následujících obojživelníků byl dravým obyvatelem sladkých vod. Pokus osídlit mořské prostředí či adaptace na rostlinnou stravu byly výjimečné (např. Diadectes).
V průběhu prvohor pak nastává velmi bouřlivý vývoj rozličných forem obojživelníků spojených s obsazováním nových prostor. Tento mohutný rozvoj je ukončen již koncem prvohor a na jejich rozhraní s druhohorami, kdy změny – aridizace – klimatu a vývoj specializovanějších plazů na souši značně zúžil ekologickou niku. Jakousi renesanci ve vývoji zaznamenávají obojživelníci ještě na konci druhohor a zejména pak počátkem třetihor, ovšem již v omezené míře dané přítomností konkurenčních plazů. Z tohoto období se datuje rozvoj moderních skupin obojživelníků, tak jak je známe dnes.