1. Rostliny semena

Vajíčko po oplodnění se mění v semeno

Semena mají uložena hlavní zásobní látky třemi způsoby:
převládá perisperm jako zásobní pletivo /Piperaceae, Silenaceae,Chenopodiaceae
převládá endosperm Apiaceae,Solanaceae,Poaceae,Liliaceae
převládá zárodek a zejména dělohy Fabaceae, Brassicaceae, Cucurbitacea, Asteraceae

pupek – hilum jizva, která vzniká po opadu semene od výživujícího chalazálního provazce
cikadricula – velmi drobný otvor, který zůstává v osemení po otvoru klovém
Tato dvě místa na osemení /testě/ nejsou kryta kutikulárními vosky a tudy proniká voda do semena
při počátku klíčení.

Metamorfozy stonku
Trny a kolce
Fylokladia
Brachyblasty
Stonky sukulentů
Stonkové úponky
Oddenky
Oddenkové hlízy
Bazální hlízy
Stonkové hlízy

Metamorfozy kořene
Chůdovité kořeny
Dýchací kořeny /Pneumatofory/
Pneumatofory mají vyvinuty stromy a keře rostoucí v bažinatých půdách, kde je půda zaplavována vodou, plyny jsou vytlačovány z půdních kapilár a hrozí nedostatek kyslíku pro metabolismus kořene.

(Klasické rostliny v podmínkách nedostatku kyslíku špatně prospívají, protože v prostředí nedostatku kyslíku začnou převažovat anaerobní procesy – anaerobní glykolýza a nemůže docházet k oxidativním procesům – a výsledkem je snížený výnos ATP – rostlina “hladoví”
Pneumatofory jsou jednoduché, válcovité kořeny, které vyrůstají kolmo vzhůru.
V našich podmínkách je nejznámnější případ stromu tisovce dvouřadého Taxodium distichum –
což je pěstovaná parková dřevina s opadavými jehlicemi.

Pneumatofory jsou typické také pro rostliny porostů “mangrove” – porosty v brakických vodách, kde se mísí slaná a sladká voda a hladina kolísá během dne vlivem přílivové vlny.

Vzdušné kořeny
– jsou typické pro epifytické rostliny, které se hojně vyskytují zejména v tropických a subtropických pralesech, kde je vysoká vzdušná vlhkost, ale nedostatek slunečního svitu v nižších patrech /etážích/ porostu.

– Tyto rostliny využívají neklesající vzdušné vlhkosti k osídlování korun vysokých stromů, kde je dostatek slunečního záření. Epifyty – typy rostlin, které rostou na jiných rostlinách či dřevinách a jejich kořeny jsou přizpůsobeny kontaktu s vlhkým vzduchem a jsou schopny získávat vodu ze vzdušné vlhkosti. Jsou obaleny zvláštním nasávacím pletivem, což je několik vrstvev mrtvých buněk s vystuženými buněčnými stěnami a pory – velamen. Velamen slouží k zadržování vzdušné vlhkosti. V korové vrstvě vzdušných kořenů jsou chloroplasty – kořeny asimilují, jsou velmi dlouhé a mají velkou sorbční plochu.

– Mezi epifytické rostliny patří mnohé tropické bromélie, orchideje a kapradiny.

Metamorfozy listu
Listové trny
Listové úponky
Dužnaté listy sukulentů
Listy masožravých rostlin
Cibule listového původu
Kořenové listy
Sporofyly
Obilka Caryopsis

Oplodí je srostlé s osemením a proto je obilka současně plod i semeno.
Typická pro čeleď Poaceae, pro jednoděložné je typická 1 děloha, v tomto případě štítek – scutellum. /Zbytek druhé rudimentální dělohy se u některých zástupců zachoval jako drobný výrustek – epiblast/.

Embryo /zárodek/ má vzrostný vrchol – (plumula), hypokotyl a kořínek (radikula), obé je kryto ochrannými pochvami (koleoptile a koleorhiza). Zárodek je spojen se štítkem, který má palisádové buňky a po hydrataci obilky dochází přes toto pletivo s velkým povrchem k nasávání živin. Živiny vznikají enzymatickým štěpením škrobu z endospermu /cukry/ a aleuronových zrn /aminokyseliny/.

Obilky jsou součástí potravy lidské populace /Asie hl. rýže, Evropa –pšenice, Amerika kukuřice/. Bohužel při mletí obilí dochází k vymílání vrstvy s aleuronovými zrny, ztrácí se tak zdroj bílkovin a potažmo aminokyselin, zůstává jen škrobnatý endosperm. Proto mají celozrnné výrobky vyšší nutriční hodnotu než pečivo z “bílé mouky”.

Klíčení
Nápadným znakem při klíčení rostlin byl počet děloh.
Dvě dělohy jsou typické pro třídu dvouděložných – Dicotyledonae /Magnoliatae/.
Rozlišujeme hlavní dva typy klíčení: hypogeické a epigeické .

Hypogeické: dělohy semena zůstávají během klíčení v zemi, vzrostný vrchol je nad povrch země vynášen především růstem epikotylu.
Epigeické: dělohy semena jsou vynášena během klíčení nad povrch země, dělohy zelenají a mají asimilační funkci. Dělohy a vzrostný vrchol jsou nad povrchem země především růstem hypokotylu.

Klíčení
Pro nahosemenné rostliny – Gymnospermae je typický větší počet děloh 5 – 7 až 15, které asimilují.

Jedna děloha je typická pro třídu Jednoděložných – Monocotyledonae /Liliopsida/.
Obilky mají dělohu přeměněnou ve štítek /scutellum/, kterou nasávají z endospermu semene
stavební látky pro výživu a rozvoj embrya. Aby při průniku mladé rostliny nedošlo k poškození vzrostného vrcholu, je chráněn pochvou – koleoptilí.

Kořen radikula je rovněž kryt pochvou – koleorhyzou, která záhy při růstu zaniká. Nejprve se vyvíjí i u jednoděložných rostlin hlavní kořen a 2 postranní kořeny. Hlavní kořen velmi rychle ve svém vývoji ustane a začne se tvořit velké množství kořenů adventivních, které jsou stejnocenné a tvoří svazčitý typ kořenové soustavy – homorhyzii.

Úkol
Odhadněte, jakým způsobem se šíří nasledující semena:

Semeno

1. Vajíčko bylo v semeníku připoutáno k živnému pletivu placenty chalazálním provazcem -poutkem.
Po uvolnění semene ze semeníku zbude po chalazálním provazci jizva, které říkáme HILUM – pupek. Na rozdíl od kutinizovaného osemení –testy je hilum prostupné pro vodu a plyny a tudy dochází nejčastěji k hydrataci semene.

2. K šíření semen myrmecochorií /roznášení semen mravenci/ slouží parenchymatický útvar s cukernými výměšky lákající mravence– caruncula –masíčko.

3. Parenchymatický obal semene, který vznikl z poutka – chalazálního provazce nazýváme míšek – epimacium.

SEMENA
Podle způsobu uložení zásobních látek v semeni rozlišujeme tři hlavní typy semen:
1. Hlavním živným pletivem embrya je PERISPERM
/Vývojově původnější čeledi –Chenopodiaceae, Piperaceae – endosperm málo vyvinutý, téměř celý obsah semene tvoří perisperm, embryo je drobné./

2. Hlavním živným pletivem embrya je ENDOSPERM
Typickým příkladem takového semene je obilka. Endosperm je triploidní pletivo, vzniká z diploidního jádra zárodečného vaku oplozením jednou samčí gametou při dvojitém oplození u krytosemenných rostlin.

3. Hlavním živným pletivem embrya jsou DĚLOHY
Typickým příkladem jsou rostliny z čeledi Fabaceae, dělohy obsahují mimo škrobu hodně bílkovin /nejvíce z rostlinných semen vůbec/, další druhy obsahují v semenech olejovité substance /slunečnice, řepka olejka…./.

CIBULE LISTOVÉHO PUVODU

Allium cepa
Cibule kuchyňská
Stonek je v tomto případě silně zkrácený /podpučí/ a na něj nasedají báze listů, které jsou silně ztloustlé a tvoří vlastní cibuli. Cibule je listového původu.
/Stejně je tomu tak i u sněženky, tulipánu, křivatce./

Fungi
třída Zygomycetes Mucor mocedo

třída Ascomycetes /vřeckovýtrusé/
řád Saccharomycetales – kvasinky
1 buněčné , vyjimečně tvoří askospory – pohl. rozmnožování –divoké kmeny –kvašení sladkých plodů, kulturní kmeny v potravinářství Saccharomycetes cerevisiae – výroba piva /vit. B/
Saccharomycetes vini

nepravé plísně řád Eurotiales /Plesnivkotvaré/ rod Penicillium Štětičkovec
rod Aspergillus Kropidlák

Aspergillus fumigatus na rostl. zbytcích nebo jako patogen u lidí prac. s peřím
nebo u andulek – onemocnění dýchacích cest a rohovky
Aspergillus flavus – konidiové stádium – produkce aflatoxinů na potravinách s velkým obsahem bílkovin
Aspergillus niger černé povlaky na potravinách /k výrobě kyseliny citronové/
Penicillium notatum antibiotika
P. roqueforum v potravinářství

řád Clavicipitales
Claviceps purpurea Paličkovice nachová
první mykotoxikozy historicky doložené – Ergotismus /Horečka sv . Antonína/
z mouky kontaminované paličkovicí
způsobuje smrštění cév, svalové bolesti, horečka – nedokrevnost končetin  nekroza, gangrena
ztráta končetiny
/droga secale cornutum/ sklerocia v nich velký obsah alkaloidů, pro farmaceutické využití pouze
parazitující na žitě!
sklerocia v nich přezimování

Pohlavní r: na jaře začnou klíčit červená stromata na stopkách, na jejich vrcholu peritécia -uvnitř vřecka – ve vřeccích 8 askospor – haploidních výtrusů z vřecek vypráší a vytvoří mycelium – primární infekce ,

Nepohlavní: mycelium vytváří nepohlavní výtrusy na konidioforech – konidie a ty infikují semeníky kvetoucího žita sekundární infekce = sfaceliové stádium /dříve rod Sfacelia/ šíří se invazivně medovicí diptery po porostu , ze semeníku vzniká sklerocium /námel/, po opadu na zem přezimuje…
základem těchto alkaloidů je kyselina lysergová – využití v porodnictví /ergotamin/
velká spotřeba- snaha vyrobit synteticky

Tř. Bazidiomycetes /stopkovýtrusé/
Agaricaceae
Amanita phalloides M. zelená
A. muscaria červená
Amanita pantherina m. tygrovaná /psychotropní látka muscimol/
Amanita caesarea M. císařská, M. růžovka

Jedovaté muchomůrky mají dva typy jedů, jedy jsou termostabilní,
falotoxiny -hepatotoxické a nefrotoxické – rychle se vstřebávají /resorbční otravy – rychle se vstřebávají do cílových orgánů/
amatoxiny několikanásobně toxičtější než falotoxiny, ale vstřebávání pomalejší
záleží tedy na čase zahájení léčby po požití /vzít s sebou zvratky/

Coprinus atramentarius Hnojník inkoustový
toxin koprin blokuje acetaldehyd-dehydrogenázu v játrech pro odbourávání
alkoholu – přivodíme si otravu alkoholem, na podobném principu léky pro odvykání alkoholu
plodnice vydrží jen několik hodin

Tricholomataceae /čirůvkovité/
Oudemansiella mucida Slizečka porcelánová X mykozám
Entoloma sinuatum Závojenka olovová
Armillaria mellea Václavka obecná /saprofyt až parazit na dřevě/

Strophariaceae
Psilocybe mexicana Lysohlávka mexická – psilocybin Aztékové účinky podobné LSD
cestovatel v 60. letech Heim mykolog dovezl z J. Ameriky houby,
1958 Hofman izoloval psilocybin
Psilocybe bohemica Lysohlávka česká

Lichenes
složené rostliny stélka thallus fykobiont + mycobiont /zpr. Ascomycetes-vřeckatá h.+ řasy i sinice/
morfologicky se jeví jako jediný organismus, stélka je tvořena hl. hyfami
morfologie se přizpůsobuje houbě – ty se rozmnožují pohlavně – tvorbou plodnic s vřecky – aska
/perithecia- lahvicovitý tvar, apotecia miskovitý tvar/, řasy se v lišejnících množí pouze vegetativně
soužitím vznikají specifické látky – lišejníkové kyseliny
osídlují extrémní biotopy, snáší extrémní teploty a vysušení
1.korovitá stélka povlaky na kamenech, přírustky 1 mm/rok
2. lupenitá stélka přisedlé rhizinami = svazky hyf
3.keříčkovité Cladonia, (podetia .kmínky s plodničkami /jejč. Lahvicovitá perithecia a miskovitá apothecia/ nepohl. Konidiemi??, vegetativně úlomky stélky

Parmeliaceae terčovkovité
Cetraria islandica Pukléřka islandská ofic. droga,
známá od antiky –v 18. st.v lékopise- lichen islandicus
rod Cladonia – dutohlávka Cladonia pyxidata – šupinatá část, na ní podecia/kmínky na nich perithecia- plodnice s asky -červené
Usneaceae Usnea prunastri větvičník slívový aromat látky –parfumerie
Velmi hojné:
Xanthoria parietina Terčovník zední oranžová apotecia
Evernia prunastri větviční slívový