Vegetativní rostlinné orgány

Metamorfózy stonku
oddenky – podzemní část,
oddenkové hlízy – zásobní fce
bazální hlízy – ztloustnutí pod zemí, stonkové nebo lodyžní hlízy
brachyblasty – zkrácené postranní stonky nesoucí květy nebo listy
trny a kolce – přeměna brachyblastů – ochrana
fylokládia – asimilační fce, úponky – opora
šlahouny – rozmnožování

Funkce stonku
mechanická – nese listy a zajišťuje jim optimální polohu v prostoru, nese květy, vodivá – spojení mezi kořenovým systémem a listy, asimilační, zásobní

List
List je druhým orgánem prýtu. Je to postranní, obvykle zelený orgán a asimilační funkcí. Zakládá se v podobě hrbolku z dělivého pletiva vzrostného vrcholu stonku – pupen. Způsob uložení listu v pupenu je charakteristický – listová vernace. List má omezený růst i trvání. Roste nejprve ve vrcholu (meristém), později růst okrajový, zakládají se vodivá pletiva, nastupuje růst vmezeřený a poté je růst ukončen. Většina listů po prvním vegetačním období hyne – opadává. Prvními listy, které jsou vyvinuty již v semenu, jsou dělohy. Jednoděložné – jedna děloha, dvouděložné – dvě dělohy, nahosemenné – více.
Stavba listu
Asimilační listy se zpravidla skládají z listové čepele – lamina, která je rozšířená do plochy a stopkovitého řapíku – petiolus. U báze řapíku mohou být párové palisty – stipulae. Řapík může také chybět – bezřapíkaté – přisedlé. Na rozhraní čepele a pochvy bývá blanitý jazýček – ligula. Vnitřní stavbu listu pozorujeme na jeho příčném řezu. Na povrchu listu je svrchní a spodní pokožka. Pod svrchní pokožkou je palisádový parenchym – velký obsah chloroplastů, pod ním houbový parenchym – málo chloroplastů, s velkými mezibuněčnými prostory. Soustava těchto prostor je prostřednictvím průduchů ve spodní pokožce spojena s vnějším prostředím. Z vodivých pletiv ve stonku odbočují do stonku pruhy, které jako žilnatina prostupují celý list. Žilnatina vede roztoky a zároveň list zpevňuje.